Narcos: Mexiko

1. série: Člověk očekává příjemná nový start. Nový kartel, nová droga, nová země, nové Narcos. Problém toho všeho však je, že i přes kouzlo první série, je to v podstatě zklamání. Opakuje se zde to samé, co bylo nejhorší na celém původním Narcos. A to prostě to neustále nudné a nezáživné dohadování, které vlastně nikoho nezajímá. To ale neplatí. V rámci toho, že jde o nejlépe hodnocený seriál celého roku. Takže to lidi asi zajímá. Sto lidí, sto chutí... to je jasné. Ale nad tímto mi nezůstává stát nejenom rozum. Asi to nikdy nepochopím. (19.01.2019)

Felix Gallardo se možná v Kolumbii cítí u jezírka s hrochy jako chudý příbuzný a školák skutečných narko-šíbrů, ale tahle paralelní lekce z dějin (nebo most mezi 3. a 4. sérií?) se dosavadním třem sezónám může podívat zpříma do očí. Kvalitativně totiž neztrácí. Ano, dobové Mexiko a Felix jako narkobaron jsou v něčem tuctovější než Pablo a gentlemani z Cali, ale v tom je právě síla seriálu. Pomalu, nenápadně plyne, někdy jen variuje známé situace, ale dává jim zajímavé měřítko, zneklidňující podtext, který vynikne o to víc, když znáte současné výpovědi o stavu věcí. Třeba Heli Amata Escalanteho, který se režijně podepsal pod vrcholný pátý díl a podtrhl odvahu Netflixu angažovat artové režiséry s hodně radikálním CV. Druhý příklad - výtečné retro krasojízdy sedmého a osmého dílu, pod kterými je podepsaný rozevlátý mexický formalista Alfonso Ruizpalacios. Cit pro detail a atmosféru těchto dílů je stejně výjimečný jako cit tvůrců pro typový casting. Proměny hlavních postav i neustálý příval zajímavých vedlejších figur povyšuje Narcos mezi elitu. Mexikánci se tu mohou cítit, jako doma, i když vrchol seriálu spojený s dalším výtečně zvoleným protagonistou Kimim přichází na pomezí devítky a desítky. Nemůžu si pomoct, ale opět nadšení nad narkobaladami. Hlavně ta, kde kyne dobrácký vrahoun Don Neto, rve srdce. (21.11.2018)

S01: Miguel Ángel Félix Gallardo se z policisty a pěstitele marihuany stává bossem, sjednocuje plazy a přechází na kokain a nakonec umučí agenta Camarenu. První série je těžké zklamání asi i proto, že přichází po kolumbijské nepřekonatelné sérii, ale i objektivně je to slabší - způsob cesty nahoru je přitažený za vlasy, nerealistický a dokonce není ani zábavný. Trochu to je poučné historicky, ale jediná autentická věc je práce agenta Camareny, ale tam to padá na úkor akce do průměrnosti. S02: Felixe honí tajná jednotka DEA v čele s Waltem, ale on je stále silný směrem do politiky i proti Kolumbijcům, přesto následuje pád a vězení. Druhá série je pro mne jako někoho kdo má k tématu mexických kartelů něco načteno hodně poučná a přehledná. Je fantasticky vidět, jak se z Felixovi organizace spolupracujících "plazas" rozdrolí postupně na kartely v mocenském rozložení, tak jak se ta drogová válka v Mexiku ( která má víc obětí než válka v Sýrii ) vede mezi nimi dodnes. Pro fandy žánru lahůdka, která nemá úžasně nakombinované atributy realističnost, akce ( která je tady znatelně slabší ), zábavu tak jako Narcos s Escobarem, ale za mne maximální spokojenost. (25.02.2020)

Ústí není Praha a Felix Gallardo není Pablo Escobar, ale právě jeho úspornější herecké pojetí báječně zapadlo do příběhu z raných časů mexické drogové mafie, kdy se v hlavě pár vidláků z venkova zrodil nápad na lepší organizaci a systemizaci pašování marihuany do USA. Právě tehdy začal příběh El Padrina, prvního skutečného drogového krále Mexika. Narcos: Mexico popisuje časy, kdy ještě kartel výrazně závisel na ochraně policie a libovůli politiků, a Gallardo i proto manévruje v hodně vymezených mantinelech. Jeho postava sice nemá onen nenapodobitelný smysl pro vyšinutou teatrálnost, jíž disponuje Pablo "Puta de madre!" Escobar, ale jistá civilnost a zdrženlivost k němu výtečně pasuje. Neliboval si v okázalých gestech jako jeho kolumbijský protějšek, ale pozvolna, nenápadně a trpělivě budoval vlastní impérium. Impérium, které položilo základy ke vzniku obřích a mocných drogových kartelů, které dnes vládnou Mexiku. (08.01.2019)

S mexickými Narcos mám dva problémy. Prvním je romantizace antagonistů, která je vidět hlavně v třetí sezoně u Amada C. Fuentese. Na druhou stranu jeho závěrečné úsilí o únik ze systému, který spoluvytvářel je sympatickou snahou načrtnout alespoň trochu problém větší a zásadnější. Tím problémem je absolutní nedostatek sebereflexe amerického pohledu na "drogovou válku". Tuhle perspektivu zosobňuje zabejčený agent Breslin, který prostě stále půjde po krku nějakýmu narcobaronovi a když se jim ho podaří sundat, půjde po krku dalšímu, aniž by si uvědomil, že nebojuje s lidmi, ale se systémem, který USA spoluvytváří a nikdy nemůže porazit. Ke cti budiž, že v závěreční epizodě si Breslin alespoň přizná, že "drogy válku zatím vyhrávají". ___ V tomhle mimochodem byla skvělá třetí sezona origninálních Narcos, který nabízela na "drogovou válku" cyničtější perspektivu charimastickýho agenta Peni (Pedro Pascal). (05.01.2024)