Vše o Evě

Jedna je mladá, posedlá divadlem a schpná pro získání role udělat cokoliv. Je to taková nenápadně se tvářící myška s velmi ostrými zoubky, připravená pořádně kousnout. Druhá je slavná, uznávaná divadelní herečka posedlá svým věkem (40 let). Tyhle dvě svedl osud dohromady a svedly "souboj", který je opravdu diváckým zážitkem, přičemž sekundanti odvedli skvělou práci, takže vznikl film, na který se jen tak nezapomíná. (30.12.2006)

Nabízí se srovnání se Sunset Boulevardem. Stejný rok, dvě mrazivé satiry s podobným tématem, dva vrcholy dvou velkých režisérů a oscarový souboj mezi nimi. Nedovolil bych si přímo říct, že Eva ho vyhrála nezaslouženě, ale v mých očích za Wilderovým majstrštykem přece jen zaostává. Možná je to tím, že k filmu a jeho zašlým hvězdám mám vřelejší vztah než k divadelníkům, kteří nehrají, ale "táhnou Thespidovu káru". :o) Ale je to i v jiných věcech - proč bychom třeba měi věřit, že je hlavní hrdinka tak fantastická herečka, když ji vlastně nikdy nevidíme přímo v roli? Jen proto, že ji hrála fantastická herečka Bette Davisová? Víc mi ale vadí jiná dramaturgická nedůslednost - Davisová není zdaleka jediná, kdo o intrikaření Anne Baxterové ví. Není v tom sama, nemusí nikomu nic vysvětlovat, všichni kolem chápou, o co jde. Tím Mankiewicz-scénárista nastražil past na Mankiewicze-režiséra, protože když se vzdal modelu "sama proti všem", připravil se o část dramatického potenciálu a nepříjemně mnoho scén pak zinscenoval jen jako akceprostou konverzaci, kde se vždycky tři čtyři postavy sejdou a unisono pláčou nad rozlitým mlékem. 70% (08.01.2007)

Film, který stojí na skvělých hercích a výborném, i když předvídatelném scénáři. Ale možná je to záměr, protože jsem byl napnutý, jestli je to opravdu tak, jak si myslím, že to je. Bylo. A právě proto si myslím, že je Vše o Evě velice dobré drama na jedno podívání, které Vás sice bude celou dobu bavit, ale po skončení na ně zapomenete. Zaslouží si hezkých 70%. (23.12.2006)

Není popelka jako popelka. Kdo by nechtěl stát na chvíli tváří v tvář tleskajícímu davu, kdo jednou nezatoužil stát se hvězdou. Film o těch zacházejících i vycházejících, zbavený přílišné romantiky o hereckém světě. I když, ke skutečnosti má podle mě ještě hodně daleko. Ale co bych chtěl, píše se rok 1950. Na můj vkus se film snaží tvářit až příliš dospěle, hlavně v dialozích, které jsou de facto páteří celého filmu. Tentokrát opravdu nevím, za co film obdržel Oskara za režii, sám bych určitě uvítal o něco větší nápaditost (zejména, když jsem film viděl v kontextu děl B. Wildera a W. Wylera) a ne pouhé spoléhání se na herecké výkony. Ty jsou zde ovšem vynikající. (03.04.2006)

Obávám se, že výraz herecký koncert je pro toto dílko nedostatečný jako známka opilého gymnazisty po výpadku paměti. Omlouvám se, nevím, kdo byl Mankiewicz, ale tohle bych z fleku věřil Kubrickovi Wellesovi, Wilderovi nebo Hitchcockovi. Umí někdo lépe zahrát vyžilou hereckou hvězdu, než Bette Davis? Nemyslím si. Jestli někoho napadla Marlene Dietrich, tak ta se nepočítá, jelikož vyžilou hvězdu nehraje, ale žije. :))) Musím matně tahat z paměti, jestli jsem někdy viděl víc evil charakter v konverzačce, ne vážně, proti jedné postavě z téhle oscarové pecky je J.R. Ewing nebo Alexis Colbiová slaboučký čajíček. Nerad ženy nazývám výrazem na s, ale tohle jsem ke konci filmu opakoval co pár minut. :) Bezprecedentních 10/10 a opět smutná připomínka toho co za filmy dříve bodovalo na Oscarech i pokladnách kin.... (21.12.2015)