Příběh Glenna Millera

Je fascinující jak se změnilo americké pojeti filmové biografie - od veselého a barvitého Glenna Millera, přes cukrkandlové De-Lovely až po depresivní a diváka uzemňující Walk the Line nebo Ray . Děj filmu není nijak zvláště propracovaný - bujarý a velice jednoduchý nádech je nasazen od začátku až do hořkého konce, hlavním tahounem je jednoznačně Millerova úžasná bluesová hudba, na jejíž vlnách se divák může lehce pohupovat a odpoutat se od okolních strastí, ale i přesto je Příběh Glenna Millera hrozně příjemnou a zajímavou podívanou! Navíc těch pár minutek Louise Armstronga rozhodně stojí za to! (22.06.2009)

Kultivované, noblesní a rezervované, ovšem nikoli upjaté. Vysoce empatická záležitost, která vyznává harmonii, ani na chvilku neztrácí rytmus a nezná faleš ... ve světě tónů ani ve vlastním srdci. P.S.: Ráda bych věděla, kde se berou ... éterické oddané bytosti, které vám stojí po boku v dobách dobrých i zlých - a probouzejí vaše lepší já ? A co je víc ... nadání nebo píle ? V jakém poměru musí být namíchaný koktejl ze smůly a štěstí, abyste se prosadili ? Co může změnit maličkost, která se přihodí na správném místě - a ve správnou chvíli ? Když se každý den protínají všechny naše cesty na křižovatkách osudu ... (01.04.2016)

Nesedlo mi. Životopisné hudební filmy mám ráda, tady mi to přišlo spíš o paní manželce, která Stewarta přehrála v každé scéně, pak se hledal stále ten zvuk a aranžmá a pak se trochu uronilo. Ale decentně s úsměvem, ó jak jsme rádi, že orchestr bude navždy pokračovat v Glennnápadech. Hudba skvělá, Glenn byl pán, film jistě potěší řadu diváků, mě nebavil. (20.08.2020)

S prihliadnutím k tomu, že hudba Glenna Millera ma oslovuje iba minimálne a Jamesa Stewarta považujem za herca s charizmou, ale bez talentu, dopadol Mannov životopis celkom dobre. Netreba sa čudovať, že každý životopis, a teda aj každý životopisný film, začína mizernými začiatkami a veľkou ideou a končí naplnením idey. Inak by nemalo význam nakrúcať životopisné filmy, pretože by v nich chýbal osobnostný vzor pre divákov. S menom Glenna Millera sa mi v mysli spájajú iba dve skladby (In the Mood a Chattanooga Choo Choo) a tak som nemohol ani očakávať, že životopisný film o ňom to vytiahne na viac, ako tri hviezdičky. (02.09.2018)

Glenn Miller je věčně zadlužený muzikant, který hledá svojí melodii, miluje jednu báječnou dívku, skoro pořád mu všechno vychází a každý ho má rád. A tento film je přesně jako jeho hudba (kterou nakonec najde): nic neřeší, nemá dramatickou zápletku, která by stála za řeč a místy je až na hranici kýče - a přesto je v něm (a v ní) nějaké voodoo, které donutí (minimálně všechny milovníky dobrého swingu) podupávat při něm (a při ní) celou dobu do rytmu. James Stewart tu hraje přímo prototyp james-stewartovské role (trochu rošťák, trochu snílek, ale hlavně správňák každým coulem), June Allyson jako paní Millerová je prostě kouzelná a - a zbytek už je jenom krásná hudba, hudba... a mimochodem třeba taky Louis Armstrong, který celkem solidně ztvárnil Louise Armstronga. Víte kde slavná "Pennsylvania 6-5000" přišla ke svému jménu? Že ne? Tak se podívejte na tenhle pohodový biják a nechte se unášet na vlnách melodií, které už vaší babičku přiváděly do extáze. Sing sing sing! (14.06.2005)