Slunovrat

KLÍČOVÉ SLOVO: KRÁSA Nikdy bych nevěřil, že to bude první slovo, co mě napadne, když se řekne Midsommar. Film Ariho Astera je totiž především naprosto úchvatný po vizuální stránce. Potom je to artový psychologický thriller a teprve potom horror. Je to jeden z těch filmů, který vás vtáhne od první minuty a nepustí do poslední černé obrazovky. Jeho tempo je na 140 minut občas až neuvěřitelně pomalé, ale vy hltáte každý jeden záběr plný barev, květin a nádherné přírody Švédska. Ačkoliv je zápletka vcelku předvídatelná, režisér vám ji nabízí v takovém kabátku, že mu to okamžitě odpustíte. To jednak díky zmíněným vizuálním orgiím, ale hlavně díky skvěle napsané hlavní roli. Florence Pugh tu předvádí tak intenzivní a přitom tak uvěřitelné emoce, že se nebojím jí označit za jednu z nejlepších hereček přicházející generace. Film sám o sobě míchá realisticky násilné scény s lehkým a nenuceným humorem, který ale v kontrastu toho, co se má odehrát, působí jako víc než vítaná úleva. Will Poulter (Maze Runner, Revenant) se téhle úlohy zhostil dokonale. Člověk se místy nahlas směje, aby se minutu na to ponořil do sedačky a přivíral oči při tom, co se na plátně odehrává. Těch vyloženě nechutných scén je tu přitom jen hrstka. Těch děsivých pak ještě méně. Film mnohem víc než děsí drží diváka v neustálé ostražitosti před tím, co by se MOHLO stát. Když po sérii nechtěných "odchodů" vedlejších postav, uvidíte široký záběr na pódium, na kterém stojí zatím neznámý stroj, hlavou vám projedou tisíce obrázků toho, co by mohlo nastat. Jeho funkce je přitom úplně jiná. Slunovrat - jak se film v české distribuci jmenuje - není film pro každého. Není totiž tak zdaleka tak rychlý, čitelný a doslovný jako většina tvorby pro velké plátno. Naopak - je pomalý, místy překvapivý a předhazuje lopatou myšlenky, které si člověk musí sám v sobě přežvýkat. Sám režisér Ari Aster (Děsivé dědictví) v jednom rozhovoru prohlásil, že Slunovrat je pro něj film o rozchodu. V tom rozhodně nelhal. Je to tíživý a tísnivý film o nefunkčním vztahu dvou lidí, kteří neví jak nebo z něj dokonce nemůžou ven. A právě tahle děsivá sekta plná usměvavých blonďatých a zrzavých lidí jim to nakonec pomůže jednou provždy vyřešit. (05.08.2019)

Mysteriozne drama, ale hororom to nazvat je nezmysel....ale to neznamena ze to nie je kusok co stoji za pozretie...minutaz mohla ostat na dvoch hodinach a urcite by sa zachovala budovana atmosfera...kde hystericka kunda hroti kazdu jednu situaciu, nesympaticki kokotkovia su postupne zlikvidovani a k tomu stara mudrost “zvedavost zabila macku”....teda niggaz ktory sa tvari na ambiciozneho studenta....a samozrejme niet nudze o vtipne sceny...... (07.08.2019)

Film je to vizuálně natočený moc hezky, ať už samotné záběry, haluze, či scény, které potěší každého nadšence do anatomie. To je ale asi to jediné, čím tento snímek vyniká. První polovina je nesmírně zdlouhavá, o to uspěchaněji pak působí ta druhá, kde se vše děje tak chaoticky, že velké finále se trochu vytrácí. V tom všem nakonec nezbyl prostor pro jakýkoliv strach, což je u hororu dost zvláštní, za to švandy a roztomilého žertu je zde požehnaně. (08.08.2019)

Ari Aster je génius, na ktorého tento svet ešte nie je pripravený. Po Hereditary vytvoril opäť dokonalé umelecké dielo. Film by som minimálne v porovnaní s Asterovou prvotinou nenazýval hororom. Tentokrát sa jedná skôr o znepokojivý dramatický psychothriller, s hororvými prvkami, ktorých je síce ako šafránu, ale zato sú dokonale umiestnené a svoju úlohu plnia na výbornú. Aster sa opäť zaoberá ťažkými témami rodinnej tragédie a osobnej straty, zúfalej snahy o únik, ako aj podstatou života a smrti, na ktoré rád nazerá duchovným, miestami až hlboko filozofickým pohľadom. Z technického hľadiska sa na celý film pozerá nádherne. Obrazy sú krásne široké a prehľadné, hudba je zvláštne zlovestná, a to aj v tých najmelodickejších a najjemnejších pasážach, herecké výkony sú na top úrovni a špeciálne efekty pôsobia veľmi realisticky a hodnoverne, čo pridáva na celkovej uveriteľnosti a pomáha divákovi vžiť sa do deja. Aster sa nebojí pritvrdiť a ukázať explicitne ultranásilie, avšak veľmi dobre vie kedy si to môže dovoliť a používa ich tak, aby tieto extrémne znepokojivé výjavy nepôsobia samoúčelne alebo vytrhnuté z kontextu. Kto očakáva od hororu zábavu a rýchly spád, tomu extrémne pomalý rozbeh a relatívne dlhá stopáž rozhodne nebudú vyhovovať, ale tým, ktorí vedia oceniť zmysluplný scenár a precízne budovanie ťaživej atmosféry Midsommar určite ulahodí. Už teraz sa teším na druhé zhliadnutie. (12.08.2019)

Poetické sepětí s přírodou nabízí český Slunovrat s hudbou skupiny Hradišťan a hlavně křesťanským étosem a vírou. Co se stane, když se kult přírody vyšine do sektářské zvůle, tak to uvidíte zde. A uvidíte to pěkně pomalu, jakoby skoro v reálném čase, kdy se z civilizace, poznamenané osobními otřesy, pomalu přesouváte do s přírodou spjaté Rodiny. Právě ona pomalost je místy nudná, ale dává příležitost více poznat hlavní postavy, více vstoupit do příběhu a více hledat osobní odpovědi na nadhozené otázky. Jenom s takovou účastí budete schopni pochopit závěrečný úsměv Dani, buď jako osvobozující nebo strašidelný. A fakt zaplaťpánbůh za křesťanství. (21.08.2019)

Horory nie sú moja šálka kávy, ale pri tomto som sa skvele bavil. Asi najNEpredvídateľnejší scenár, aký som kedy videl, tešil som sa na každú ďalšiu scénu. Hlbší presah žiadny, ale skvele som si oddýchol, nemal kapacitu rozmýšľať nad bežnými starosťami. No a, samozrejme - neberte psychedeliká v ťažkom životnom období 😁. (01.09.2019)

Hranice mezi psychickou úzkostí ze ztráty rodičů a depresí krachnoucim vztahem a jeho pozdějším zánikem. Parta přátel je pozvána jedním z nich do končin Švédska. Jednou za 90 let se zde koná tradice. To, co vypadá jako nevinný výlet se brzy změní v něco nepředstavitelného a hrůzoplného. Režisér Ari Aster je mistr nechutenctví, hnusu, bolesti, utrpení a nepředstavitelné krutosti. Dokázal to již ve filmu DĚSIVÉ DĚDICTVÍ, kdy prokázal též, co umí natočit za sr*čky. Slunovrat je film přesahující veškeré vize reálného světa a myšlení, ale i přesto to mělo své kouzlo. (01.09.2019)

Celkem působivá "pseudofolklórní" vizuální složka (včetně hudby a zpěvů). Jinak ale bohužel jen laciný a plochý pokus oblafnout diváka tajuplnou komunitou. Největší slabinou je totiž právě ona komunita, která má tolik logických děr a nezodpověditelných otázek, že i ementál je proti ní neprostupnou hradbou. Od toho se odvíjejí i chabé herecké výkony - ono tu vlastně tak nějak ani není co hrát a zbytek se ještě utopí v halucinogenních tripech. Nejhůř dopadá zase komunita a její naprosto univerzální, šediví a podřízení členové. Bez jakéhokoli náznaku individuality, bez myšlenek, bez pocitů, bez emocí, bez tužeb, bez zájmů... (Mimochodem, když si uvědomím, že režisér tu mohl pracovat právě s vnímáním postav ovlivněných drogami, tak mohl být i vizuál mnohem divočejší a extrémnější, s podstatně většími - takto promarněnými - možnostmi)... (17.09.2019)

Nějak jsem se vžila do děje, že jsem zapomněla, že koukám na film.. jako kdybych tam byla.. a fakt, že některé věci skutečně znám je sice děsivý, na druhou stranu pro mě uchvacující..tak, příště o nás! (24.09.2019)

Vhodné pro psychicky labilni lidi, pro jiné ztrata drahoceného času... (24.09.2019)

Je to vskutku úžasná kravina :-D umělecké dílo pro feťáky :-DDD (26.09.2019)

Hudební, vizuální, přírodní, pocitová, kulturní, teologická, sociální, empatická nálož, ze který se jen tak neprobudíte. Možná to bude čajem, co jste právě vypili, možná že taky ne... Totálně mě to vtáhlo, bez jedinýho zaváhání jsem hltal každej záběr, detail, každou minutu filmu, který bych ovšem nepolepil cedulkou horor. Dokonalé a po dlouhé době za plný počet bodů. Florence Pugh famózní. (26.09.2019)

Zprvu typický horor - parta Američanů se rozhodne se vydat na dovolenou na místo odříznuté od ostatní společnosti. Ještě k tomu jsou vedeni na první pohled velice divným přítelem. Co se může stát? Jako obvykle došlo ke znásilnění jiné kultury americkým filmem. Kromě zajímavé práce s kamerou a více než několika hezkých záběrů, musím přiznat, že mě, na vzdory silné propagace Aera atd., tento film nijak nenadchl, ipřes to to byl velice silný zážitek, bizár, a podívaná ještě nepřipjemnější než na snímek typu Srbský film. Až na poslední scénu byl tento film, i s mojí malou znalostí hororů, velice předvídatelný a díry ve scénáři, jako např. konstantní důvěřování místním i přes věci, které se tam dějí, nedokázal nahradit ani stáletrvající bizár, který mne uchvacoval. (27.09.2019)

Tak větší sračku, co má >70% jsem hodně dlouho neviděl. Připomnělo mi to The witch, stejný 2 hodiny halucinování o ničem. (27.09.2019)

Proboha.. tak nějak netuším, co si o tom vlastně myslet.. Oni ti lidé jsou tam takoví veselí a pozitivní, vládne tam láska, harmonie, přátelství..až se člověku chce v určitých částech usmívat.. a že mi to koutky úst táhlo nahoru.. A náhle to vystřídalo něco nečekaného, z čeho ústa jako na povel zase klesla.. z něčeho se i zvedal kufr.. je to tak absurdní... a nezapomenutelné.. (28.09.2019)

Brutalny odpad alebo ani z daleka nepochopil o co tu kurva ide. A to som videl uz vselico. (29.09.2019)

Folklórní častuška s předvídavým a zbytečně dlouhým dějem. Nedej bože koukat ještě na "Director's cut: 171 min". (01.10.2019)

Proste what the hell?? Scenárista aj s režisérom by si mali uvedomiť, že medzi surrealizmom a logikou je veľmi tenká hranica, ktorá tu však nebola. Kopa iracionality, teda nelogických súvislostí tu vyvrcholila hádam v najbizarnejší a najabsurdnejší mysteriózny film roka. Surrealizmus mám rád, ale nie ak sa stretáva so súvislosťami či udalosťami, ktoré skrátka k svojej existencií potrebujú hlavu aj pätu napriek tomu, že sa jedná o surrealizmus. Majster v takýchto filmoch je bezpochyby David Lynch. No najabsurdnejšie tu bolo asi to, že keď spomínali, že im tam chodievajú cudzinci z celého sveta, tak logicky tam cca každý rok povraždili nejakých mladých cudzincov, čo si vlastne podľa "logiky" tohoto filmu nikto nevšimol, nikomu nechýbali, rovnako však nikomu nebudú chýbať ani títo. Proste absurdnosť, totálna. Ďalšia vec, ktorá vôbec nepasovala do tohoto filmu bola noha černocha trčiaca zo záhradky plnej kvetov, oni predsa tých čo zabili buď obetovali, obedovali alebo spopolnili, nenechávali telá len tak, vždy ich nejako využili. Ďalej, keď si človek dá lysohlávky určite z nich nestratí sebakontrolu či ovládanie. CGI efekty tzv. halucinácii mi prišli ako keby ich tvorilo dieťa zo základnej školy, totálne amatérske, nezvládnuté, nedomyslené. Proste mozgový výplach roka, s takýmto hodnotením aspoň vidno ako sa ľudia aj zamýšľajú nad tým čo pozerajú. 2* za prvky surrealizmu, herecké výkony a Willa Poultera, nechápem však prečo sa upísal takejto bizarnej absurdnosti.... (02.10.2019)

Neskutečně znepokojující film. Fantastická atmosféra, obrazy, hudba... Snad na logice scénáře to chtělo lépe zapracovat (lehce přijímané mizení lidí, ättestupy, atp.), ale budiž, to už byli stále napůl zfetovaní. Oproti Hereditary, pro mě strašného zklamání, opravdu obrovský posun. (06.10.2019)

Už podľa prvých pomerne rozpačitých recenzií som tušil, že režisér Ari Aster svoj štýl od svojho debutu Prekliate dedičstvo veľmi nezmenil. A potom, čo som videl jeho najnovší počin Slnovrat môžem len povedať, že aj tento film pôsobí aspoň podľa mňa dosť rozporuplne. Emocionálne je pre mňa najsilnejšia scéna hneď na začiatku. Od tohoto momentu som si myslel, že ma tento jeho nový počin zaujme viac ako jeho debut. Čo sa napokon aj stalo, ale to ešte neznamená, že je Slnovrat, aj lepším filmom. Najväčší problém vidím vtom, že aj pri tomto filme sa Ari Aster snaží vzbudiť v divákovi pocit, že sleduje niečo väčšie než čím film napokon je. A myslím si, že, keby sa o to režisér nesnažil tak by bol film ešte vydarenejší. Tiež je podľa mňa zbytočné, že je film zahltení viacerými vedľajšími dejovými líniami, ktoré zbytočne odpútavajú pozornosť a navyše v chaotickom závere nie sú ani veľmi dovysvetlené. Samotný záver sa snaží pôsobiť šokujúco na diváka, ale na mňa tak určite nepôsobil skôr by som povedal, že režisér veľmi nevedel, ako vlastne chce film ukončiť. Vrcholom filmu tak ostáva prvý veľký dejový zvrat v strede filmovej stopáže. Tak isto by som ani nepovedal, že je to čistokrvný horor. Dokonca by som ho nezaradil ani do žánru horor. Aj napriek negatívam má Slnovrat aj viacero pozitív. Ari Aster vie, ako vytvoriť tajuplnú atmosféru a v niekoľkých scénach dokáže prekvapiť aj šokovať diváka. Aj samotná hlavná premisa je ešte dosť neopozeraná aj keď už pár filmov s podobnou tematikou natočených bolo. Herci podávajú spoľahlivé herecké výkony aj keď nikto nijak zvlášť nevyniká. Slnovrat je dobrým filmom, ale bohužiaľ aj keď mi sadol viac ako Prekliate dedičstvo stále to na viac, ako na priemer nestačí. Aj, keď tentokrát len tesne. Ak bude mať aj ďalší Asterov film vzostupnú tendenciu tak to nabudúce už na ten nadpriemer vytiahne, ale zatiaľ ešte nie. Slnovrat určite odporúčam aj napriek trochu prestrelenej dĺžke je to zaujímavý film s niekoľkými chybičkami na kráse. Dávam mu 3z5 a 65%. (09.10.2019)