Režie:
Ari AsterScénář:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Bobby KrlicHrají:
Florence Pugh, Jack Reynor, Will Poulter, William Jackson Harper, Vilhelm Blomgren, Julia Ragnarsson, Björn Andrésen, Archie Madekwe, Anna Åström (více)Obsahy(1)
Vztah Dani a Christiana už nestojí za nic. Možná to ale spraví výlet do severní Skandinávie s partou kamarádů. V odlehlé vesničce odstřihnuté od okolního světa se tu jednou za 90 let, na letní slunovrat, koná speciální slavnost. Mladí Američané si užívají bezstarostné prázdninové veselí v místě, kde slunce nikdy nezapadá. Vše se ale zvrtne, když je vesničané přizvou k rituálům, při kterých se místní ráj na zemi mění v čím dál děsivější peklo. Horor Ariho Astera (Děsivé dědictví) ukazuje, že za bílého dne se mohou odehrávat ty nejtemnější věci. (Aerofilms)
(více)Recenze (824)
Pustil som sa do tohto filmu, keďže vraj ide o jeden z najlepších hororov roka 2019. Vopred sa priznávam, že na konci som sa musel smiať. Nahlas, schuti...čože to za kravinu som práve dopozeral. Väčšinu z 2,5 hodinového diela sa pozeráme na lúku a herecké výkony ženičiek a mužíkov v pekných vyšívaných krojoch, ktorí sa snažia vytvoriť atmosféru záhadnej sekty. Mňa žiaľ nezaujali ani herci, ani príbeh, a čo ma počas sledovania stále viac a viac štvalo bolo to pooooooomaaaaaaaaleeeeeee dianie na obrazovke. Režisér (a scenárista v jednej osobe) pri niektorých scénach asi rozdával pokyny, aby boli zahrané čo naaaajdlhšieeee, aj kvílenie nech trváááááááá, aj chôdza čo naaaaaaaaaajpomalšieeeeeeee, až kým to nezačne liezť na nervy. Zámerom bolo vytvoriť mystérium a napätie, ale toto je skôr komédia, a nie mysteriózny horor. Rozosmial ma pohľad chlapíka, ktorý sa do kamery pozeral z medvedej kožušiny (jeho oči akoby prezrádzali - kedy toto už konečne skončí !!! ), aj tie nápady použiť kvety, halúzky a iné rastliny ako pokrývky hlavy a tela a potom tie psychedelické pohyby účastníkov rituálu úplne na konci (všímajte si jednotlivcov, schválne, nechcem prezrádzať...). Mám rád horory, aj tie neamerické, v tomto prípade mi ale švédski filmári ukázali, že by sa mali naučiť ako sa dá budovať atmosféra strachu, napr. od Španielov. ()
Nejlepší/nejhorší na tom je, že se tohle fakt někde může dít. A to co nám, bílým svéprávným ateistickým středoevropanům připadá jako horor, třeba vůbec horor není. ()
Možná kdybych si taky dal čaj z houbiček, tak bych ty 2,5 hodiny nudy pochopil a ocenil. ()
Ideální film po probuzení, ať máte co nejvíce hodin do spánku a nepouštět v párech! ()
Midsommar jsem si užil v roce 2019 v pražském kině Atlas. Měl jsem čas, líbil se mi plakát. Pár diváků naladěných na neobvyklý film, žádný nákupní hukot poblíž multikina, plátno tak akorát. Byl jsem asi jediný, kdo čekal klubový film s psychologickou zápletkou, nikoli skandinávsky temné psycho. V průběhu jsem pochopil, že nesleduji švédský film o lidových tradicích a že ty tance nebudou úplně ejchuchú ... Byla to docela síla ... Ale krom té šílené závěrečné fáze filmu se mi po pěti letech vybavuje úžasná práce s kamerou, barvy, přejasněné záběry na postavy, krajiny, stylové budovy, k tomu atmosféra oscilující mezi radostí, pochopením až nepochopením té brutality, souboj tmy a věčného světla, Slunce přece nezapadá! Mělo něco do sebe nevědět předem žánr a být takto překvapen. Vizuální paráda a k tomu paralela na vyhasínající vztah dvou lidí. ()
Tohle byla šupa. National Geography o jedné malé komunitě. A o tom, k čemu všemu mohou být dobré drogy. Dokáži si docela dobře představit, že bych v takové komunitě žil. V naprostém souladu s přírodou a hlavně udržitelně. ()
U Slunovratu oceňuji hutnou a velice nepříjemnou atmosféru, pár nechutných gore momentů a samozřejmě fantasticky hrající a přitažlivou Florence Pugh. Jinak musím říct, že na sledování je to hodně těžký a u Director's Cut jsem se chvílemi i dost nudil. Bizarní psychologický horor, u kterého Vám nebude dobře, a který se nedá doporučit úplně každému. ()
Dafak? ()
Je těžké udělat film s dusnou atmosférou, když jsou všichni podivní vesničané ve skutečnosti chápaví anglofonní kosmopolitní světáci, kteří se začnou podivně chovat jen v rámci krátkých "rituálů", v moderních designových ikea chatkách podivně sterilních. Slasherové prvky jsou strašně kýčovité a prvoplánově hororové™, zkrátka Slunovratu ten pohanský kult vůbec nevěřím. *** Až na nechutný a zlý začátek je film emocionálně úplně plochý, psychologický "rozchodový" plán nefunguje, flashbacky jsou napsané jako ve studentském krátkém filmu. Manipulace ohledně postavy Christophera je těžkopádná, ale na mne docela dobře zafungovala. *** Strašidelný Slunovrat není, ale mohl být aspoň napínavý, kdyby divákovi polopaticky neukazoval a nevysvětloval každičký detail a nechal ho, aby si taky něco mohl sám domyslet či uvědomit. *** Tři hvězdičky, protože to byla docela sranda. ()
Reklama