Červený drak

Možná zajímavá kriminálka, s pěknými záběry, půobivě temnými syntezátory, ale příliš dlouhá, nudná s necharismatickými herci. Hannibal Lecter byl asi vtip. Chápu vyšší hodnocení, ale já jsem se prostě neskutečně nudil, filmu by prospělo trochu života, zrychlit tempo, zkrátit stopáž aspoň o půl hodiny a přidat nějaké napětí, akci. (22.02.2012)

Vynikající a nedoceněné dílo, které v roce 1986 zapadlo v kinech, ačkoliv vzniklo na základě bestselleru Thomase Harisse, jehož následující adaptace (SILENCE OF THE LAMBS) patří mezi celosvětové kasovní trháky. Michael Mann zde pracuje se svými typickými prosředky, do detailu studuje řemesla postav, zaplavuje nás svými namodralými odstíny, stylovostí, díky které jen dostává snímek určitou nadčasovost - jednoznačně ho zařadit do běžné produkce let osmdesátých nelze. Specifická mannovská atmosféra je zde ještě podržena (jako obyvkle) skvělým výběrem hudby, mimo jiné např. Klaus Schulze, spoluzakladatel mannovým miláčků z Tangerine Dream. Díky Brianu Coxovi dostala postava Hannibal Lectera pro jednou nádech slabosti. (07.09.2016)

Červený drak má vcelku slušně našlápnuto na to, být dobrým thrillerem, v tom ho však dost viditelně brzdí množství pomalu plynoucích a nezáživných scén. William L. Petetersen je sympaťák a Brian Cox jako Lecter byl taktéž poměrně přesvědčivý, ale jeho postavě bylo věnováno minimum prostoru, což je dost škoda. Zajímavá je též hudba, které se během filmu vystřídá spousta různých melodií. Zvláště závěrečná píseň od Iron Butterfly se k dotyčné scéně příjemně hodila. Pokud bych měla srovnat s novější verzí Červeného draka, tak lepšího zpracování se dostalo, a víc na mne zapůsobila právě tato z roku 2002. Co jsem však u Lovce lidí uvítala, byl, sice nijaký, ale zato nehollywoodský konec bez známého klišé "on se vrátil", které je obsaženo v remaku. Po celou dobu sledování mi vrtalo hlavou, odkud znám hereckého představitele onoho šíleného vraha, Toma Noonana. A pak, najednou mi to blesklo hlavou. Z krátkometrážního snímku The Moving Finger, podle krátké povídky mistra hororu Stephena Kinga. Zde ztvárnil postavu muže, jež se musí vypořádat s nezvaným hostem z koupelnové výlevky:) (23.03.2010)

V 80. rokoch nebol divák ešte zrelý na takto pojatú kriminálku. Dusno a ponurosť tohto prepisu známeho románu zrejme spôsobili, že snímok v Amerike prepadol. V kinách vtedy vládli kulturisti a v televízii MIAMI VICE ( rovnako od Manna ) a tak pre tento ( takmer ) špičkový thriller nezostalo v diváckych peňaženkách miesto a pre ich intelekt záujem. (06.07.2017)

Celá série snímků na motivy Harrisových knih o sériových vrazích trpí srovnáváním s Mlčením jehňátek, které nasadilo laťku příliš vysoko a ukázalo, jak má správně atmosférický thriller vypadat. Lovec lidí tomu částečně unikl, protože vznikl jako první a není tedy zatížen očekáváním fanoušků. Z celkové pětice filmů ho řadím na předposlední místo před Hannibala - Zrození, který spadá do škatulky pitomých filmů, kdežto Lovec lidí do kategorie bezkrevných a neatmosférických snímků, které jsou ve všech ohledech v šedém průměru. Tento film ale prohrává i s Ratnerovou pozdější verzí, a to nejen kvůli přítomnosti, resp. absenci, Hopkinse v roli legendárního doktora Lectera. Lovec lidí má celkově slabší záporáky, protože jejich vyšinutost je zjevnější. V Červeném drakovi hráli skutečně špičkoví herci, kteří propůjčili svým postavám nejednoznačnost, zejména Ralph Fiennes v hlavní roli remaku exceloval. Lovec lidí je poznamenaný kvaziestetikou 80. let, příznačné je, že vyšetřovatelovu partnerku hrála modelka a nikoliv áčková herečka. Má přetaženou stopáž a celkově rutinní režii. Celkový dojem: 45 %. (30.03.2010)