Jiná láska

Retardovaná love story? No proč ne! Specialista na sladké romance Garry Marshall přivedl tak trochu nezvyklý příběh o touhách a přáních spontánní retardované dívčiny. Samo o sobě to spíš vybízí k vážnému pohledu pod rouškou psychologického dramatu, ale to by zas nebylo nic zvláštního. Konfrontace snobské matinky, která si nechce připustit fakta a snaží se zamaskovat realitu za snůšku vlastních představ s navrátivší se dcerou, je trefná a spíš než vtipná, úsměvná. Celé je to vlastně spíš taková odlehčenější podívaná, než klasicky střižená komedie. Juliette Lewis si osvojila mluvu a mimiku, dabing jí ovšem zaříznul křídla (ale tak to už chodí). Diane Keaton hraje přesvědčivě, ale utahaně. Jako by se snažila za každou cenu narvat do komediálního sendviče plného zeleniny stehno z vypasené krůty v podobě dramatu. Hlavně mě překvapil Giovanni Ribisi, díky kterýmu jsem začal po půl hodině umně zadrhávat. Proč si ale nemůžu připustit celkově kladný dojem? Prvně, film je celkově děsně natažený, čímž trochu ubíjí tu originalitu děje. A hlavně, tohle je prázdný film, skořápka. Bez niterného prožitku, taková ta okatá hra na lidské city a pocity. Právě tohle s více jak dvouhodinovou stopáží hodně ublížilo finálnímu hodnocení. Jasně, řeknete abych v tom nevrtal, že tohle stejně nemělo ambice na Oscara, ale ono to mrzí, když už mezi těma Pretty Woman a Nevěstama na útěku najdete kouska něčeho opravdu zvláštního. Proto dávám za 3 a kousek hvězdičky. Sweet to je, ale diabetik z tohohle šok mít nebude, stejně jako spousta diváků svoje filmové zážitky. (11.03.2005)

Krásný herecký koncert Juliette Lewis a Giovanniho Ribisiho. Juliette použila podobné grimasy už v Mysu hrůzy. Tam mě tenkrát poprvé zaujala. Opět konečně film, který je poutavý. Děj je zajímavý. Postupuje stále kupředu. A i když je film dlouhý 129 min, nemá žádná hluchá místa a není únavný. Je třeba takovýchto filmů. Je spíše pro - jak bylo dříve na ČT 2, vhodný do KND. Kdo neví - Klub náročného diváka. Jsou to filmy, u kterých je třeba trochu přemýšlet. I když vlastně není klasický do KND. Jestli mi rozumíte...Možná spíš než na přemýšlení během filmu, na zamyšlení po jeho konci. (17.06.2016)

Předně: zajímavé a pěkné téma. Se zpracováním a některými scénami je to již imho horší. Nechci se příliš zabývat tím, nakolik byly herecké výkony hlavních protagonistů trefné a reálné; mě neoslovily. Pokud je tento snímek pro někoho nemravokárný, pak já mám zcela opačný dojem. Na sílu mi pasíroval určité myšlenky a... nebylo mi to milé (viz například rozhovor Carly a její matky na golfovišti). Stejně tak mně zaskočily některé scény. Za všechny například ta ze zásnubního večírku. Studený pot, který mně oblel byl dílem právě probíhajícího trapasu... ale z největší části zpracováním této scény + přehráváním. Shrnuto a podtrženo: Co se Vám tu snažím říct? Mně tento snímek prostě nedostal. Nebyl špatný, ale nebyl taky extra dobrý. Průměr. (11.03.2005)

Jiná láska v podstatě nepřináší nic převratně nového, ale Juliette Lewis a Giovanni Ribisi jsou důvodem, proč se na tenhle film podívat. Způsob, jakým oba zahráli mentálně zaostalé, je skutečně obdivuhodný. Jejich mimika, pohyby a mluva jsou absolutně přesvědčivé a tím zároveň na mě působili nefalšovaně roztomile. Díky jejich výkonům dávám za čtyři. (03.05.2010)

"Bude dobrá, nebojte." Další z filmů, který jsem už kdysi dávno viděl, ale pak na něj zapomněl, aby mi jej připomněl docela jiný film. A i tentokrát mě Jiná láska dostala úplně stejně jako tenkrát. Juliette Lewis, která patří k mým oblíbeným herečkám, prostě ještě nikdy nebyla roztomilejší, ovšem ani Giovanni Ribisi rozhodně není nepřesvědčivý. Tuto dojímavou komedii mám však rád také proto, jak prostřednictvím povahových kontrastů hlavních hrdinů, či rodinných hádek bezprostřední dívky Carly s její pokryteckou matkou Elizabethou ukazuje licoměrnost snobské společnosti bigotních Američanů. Takže je tedy velká škoda, že tento pokus o nějaký hlubší příběh, zobrazený rovněž traumatizujícími vzpomínkami jeho hlavní hrdinky, nakonec postupně ustoupil té přeslazené romanci, jejíž závěr byl opět přesycen tím typicky americkým militaristickým patriotismem. Přesto všechno lze toto romantické dílo stále považovat za první snímek, věnovaný tématu milostných vztahů mentálně postižených lidí, kterému se věnovali rovněž čeští tvůrci ve filmu "Nuda v Brně", z roku 2003. (18.11.2016)