The Haunting - Dům na kopci

Tleskám za schopnost vystrašit diváka bez jump scares. Flanagan nás děsí postupně budovaným napětím (kde skoro vždy na konci napjatého okamžiku čeká bubák), tím, co číhá v pozadí scény - a ano, občas i něco děsivého na naše hrdiny vyskočí... A hrdinové jsou to skvěle napsaní. Pět sourozenců, kteří si do dospělosti odnesli obrovská traumata z doby strávené v děsivém domě na kopci. Každý je jiný, každému je věnovaná samostatná epizoda, kde se dozvíme, co se jim stalo jako dětem a jak jim to ničí dospělý život. Svým způsobem je tohle na seriálu nejděsivější - jak prožité zážitky dokáží lidi strašit ještě za dvacet let. Nejsilnější je rozhodně pátá epizoda s nejmladší dcerou Nell - smutná, tragická, šokující. Ale šokující v dobrém slova smyslu. Všechno se postupně složí do smutného, mrazivého obrázku, kde se vyprávění vrací do výchozího bodu - roztříštěné rodiny, která k sobě musí najít cestu, aby alespoň na některé z hrdinů čekal happy end. (18.10.2020)

I přes trošku kýčovité finále mě Hill House poměrně silně zasáhl. Mike Flanagan se totiž přesně trefil do věcí, které mám upřímně rád. // (a) Velice chytře vypráví! Systematicky pracuje se spoustou elips, které později zaplňuje využitím perspektivy jiné postavy. Každá z prvních čtyř epizod tak zvládá vyprávět chytrý příběh, ale zároveň vypouštět klíčové informace a neustále divákům odepírat všechny souvislosti. Pátý díl potom vyplní mezery týkající se současnosti a ten šestý definitivně – ve fenomenálně inscenovaných dlouhých záběrech – dovysvětlí minulost. Na těchto základech se pak vystaví zbylé čtyři epizody. Brilantní narativní mozaika! // (b) Soudržnost stylu! Flanigan nekompromisně lpí na spoustě promyšlených návazností – kompozice, pohledu, akce, zvukových můstků –, jejichž zapojením plynule přechází mezi několika časovými rovinami. Do toho patří i zmiňované dlouhé záběry, v nichž se také přechází časem (ačkoliv zde už rafinovaně skrytými střihy). I strašení pak probíhá především v delších záběrech s promyšlenou inscenací v několika plánech. Nejde tak o tradiční jump scare, ale o zdůraznění přítomnosti nepřátelských prvků uvnitř prostoru, do kterého nepatří. Podobně jako ty nejlepší duchařiny: Oculus, Annabelle nebo Insidious. // (c) Přístup k žánru! Obrací totiž tradiční dynamiku mezi dramatem a hororem, v tom se spojují oba předešlé body. Značná část současných duchařin si na rodinném dramatu sice zakládá, ale využívá jej pouze jako základní motivaci ke strašení. To není nutně špatně, první Insidious s tím pracuje výborně! Ale desetidílný seriál by takový přístup asi neunesl, případně by se brzo omrzel. Zde totiž hororové zápletky slouží pouze k rozvíjení rodinných traumat z dětství a neschopnosti se s nimi později konfrontovat. // Spolu s nemotivovanými absurdními násilnostmi je tohle přístup, který mám u hororu nejraději. Mike Flanagan pro mě představuje asi nejzajímavějšího žánrového režiséra současnosti – ať už s limitovanými prostředky natáčí home invasion (Hush) nebo variuje podobná duchařská schémata v různém rozsahu (Oculus x Hill House). (23.06.2019)

Jeden z nejintenzivnějších hororových zážitků posledních let. Ze začátku jsem se trochu hůř orientovala v prolínání časových rovin a množství postav, ale díl od dílu si všechno sedalo na své místo. Precizní herecké výkony, hutná atmosféra v Hill House i v pohřebním ústavu, děsivé momenty střídající ty dojemné. Jak už je mým zvykem, zhustila bych klidně počet epizod (nebo alespoň zkrátila jejich stopáž), ale to je vážně malá vada na kráse. Na pátou část - The Bent-Neck Lady - budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Skoro 5*. (01.04.2020)

To bolo niečo ! Už dlho som nebol tak vtiahnutý do nejakého seriáli tak aku u tohto. Práca so strachom úžasná ( párkrát má skoro šľak trafil... raz má aj trafil pri scéne sestier v aute), rovnako tak atmosféra je tu neskutočná a zároveň je to emočne silne s krásnym hoc trochu prefilozofovaným záverom. (30.04.2019)

Áno, je to lepšie ako už trochu obstarožná prvá adaptácia, ktorá má síce hustú atmosféru, ale vystraší už málokoho. Druhá potešila skôr tým, že sme sledovali krásnu Catherine a výbornú Lili, inak ako horor aj ako dráma to nestálo skoro za nič. Čiže tu máme skutočne plnokrvný The Haunting, ktorý pôsobí moderne najmä vďaka snahe tvorcov zostaviť príbeh ako puzzle, kde skáčeme medzi rôznymi časovými rovinami, ďalšie diely sa navraciame späť k už raz videným sekvenciám, ktoré tak dostávajú nový zmysel. Sú tu lepšie aj trochu slabšie časti, ako aj tie vynikajúce. Napriek tomu ako celok celý Hill House funguje takmer dokonale súdržne, bez hluchých miest a s jednoliatou creepy atmosférou. (11.11.2020)