Klér

Uznávaný režisér Wojciech Smarzowski zase jednou tnul do živého, když se ve svém snímku Klér bez jakýchkoliv okolků pustil do kritiky katolické církve. Nenechal na ní nit suchou, i proto jsem překvapená, že se silně věřící Poláci hrnuli do kin v tak hojném počtu. Ještě víc mě však udivil samotný film, a to i přesto, že jsem si o náboženství nikdy nedělala žádné iluze. Bylo mi dost šoufl z toho nekompromisního vyobrazení všech možných neřestí, ve kterých se současní církevní hodnostáři utápějí. (85%) (04.10.2021)

Tohle byl slušnej masakr. Co se mi jevilo asi tak první třetinu jako dost hodně divoká, odvážná tragikomedie se postupně změnilo v naprosto neutuchající těžký drama. Trojice knězů, která nežije zrovna příkladný životy a doslova kážou vodu a pijou víno (pořád jsou ožralí) se dostane do konfliktu každý sám za sebe s ještě mnohem temnějšími lidmi, událostmi a situacemi. Je to fakt slušně vyhrocený, ale neuvěřitelně reálně to působí. Je to příkladná sociální kritika "černoprdelníků" v jak v Polsku, tak vlastně v celé Evropě. Má to naprosto nepředvídatelnej děj, hodně psychologie, hodně sociální dramatiky a hodně drsnej, brutální a smutnej konec ... V celým filmu je spousta naprosto ukázkových WTF scén, který prostě musel být založený na pravdě ... Základní téma je však hanobení dětí církví (sexuální). Za tu odvahu by režisér měl dostat Oskara. Má můj obdiv, ještě tohle natočit v Polsku, to je fakt frajer. (11.12.2019)

Po Spotlighte ma zaujal aj poľský Klérus. Ako nemilitantný ateista nie som pri sledovaní údajne protináboženských filmov predpojatý. Monokratické štruktúry, akými sú asi všetky náboženstvá, nie sú odolné voči poruchám v ich fungovaní. Viem, že označenie zneužívania detí za poruchy je neprimerané. Naopak, ide o maximálne svinstvo, pretože deti úprimne veriace v Boha dostanú od cirkevníkov ranu, ktorá ich poznačí na celý život. A cirkev v súčinnosti s bigotnými rodičmi páchateľov kryje namiesto toho, aby ich vydala spravodlivosti. Režisér si trúfol poukázať na množstvo problémov a vďaka vydarenému strihu to na malej ploche aj stihol. (05.09.2021)

Po syrovém a drsně realistickém (i když skutečnost možná byla ještě drsnější) snímku Volyň, který mne hodně zaujal, jsem se na film Klér těšil a režisér mne opět nezklamal. Opět film podle skutečnosti, určitě dost kontraverzní obzvláště v katolickém Polsku, přesto tam měl ohromnou návštěvnost a film, ve kterém se velice originálně prolínají tři "nezávislé" příběhy hlavních postav a nešvary v církvi, ale vlastně nešvary v celé společnosti, protože celá společnost v určitém slova smyslu degeneruje a proč by to mělo být v církvi zrovna jinak. O peníze přece jde až v první řadě, boj o moc a sexuální i jiné prohřešky (nejenom) mocných jsou ututlávány a zlehčovány a původní zdravé morální a lidské hodnoty dostávají těžce na prdel. Jejich idealističtí nositelé (kterých stále ubývá) jsou čím dále tím více odsouváni na vedlejší kolej, protože být slušný se nevyplácí, ba právě naopak. Povedený casting ústředních postav, skvělá kamera a hudba. Hodně scén bylo natáčeno v Česku, protože v Polsku to bylo nerealizovatelné. O osudu té "visící" páté hvězdičky se rozhodnu až po dalším shlédnutí tohoto vyjímečného filmu. Ale dojmů a námětů k přemýšlení ve mně zanechal požehnaně. Jak to ti Poláci dělají, že v poslední době (nejenom) točí takové silné filmy. (29.09.2021)

Poláci se teda zas vytáhli a hned s velmi ožehavým, černoprdelnickým tématem. Režisér velmi odvážný muž. Pěkně zacloumal nábožensky založeným Polskem. A všem pěkně ukázal, jak se káže voda a ne pije, ale chlemtá víno. Reálně, syrově, bez příkras ve stylu Dogma. Římskokatolická lůza páchá jeden smrtelný hřích za druhým a ani se nezačervená, natož, aby se kála ze svých hříchů. Ze začátku jsem se smála, ale smích mě brzo přešel a pak už jsem jen zírala v němém úžasu a styděla se místo těch zvrácených kreatur. Velmi silná výpověď o slavné církvi a náboženství, jako celku. Tohle se zřejmě děje skoro všude, ale tutlá se to neuvěřitelným způsobem. Každopádně kdo vybral ty ksichty do hlavních rolí, byl génius. To se jen tak nevidí. (22.01.2020)