Nahota

Tak tento malý veľký film som si pustil po Návrate ztraceného syna a musím povedať, že sa mi páčil minimálne rovnako. Porovnávanie je celkom na mieste, keďže začiatok je takmer totožný a (hlavne) v obidvoch filmoch vládne ťažká melanchólia. Čo je ale pozitívnejšie na Nahote, tu tie pocity nemuseli byť tak často vyslovované. Bolo to zrejmé aj bez slov. A navyše prikrášlené krásnou krajinou a ešte krajšou hudbou. Prostredím, v ktorom aj obyčajný pohľad z okna do noci zároveň depresívne vôbec nepôsobí. Jediné čo môžem vytknúť je Kristina Hanzalová a jej divadelné neherectvo (kto uvidí, pochopí). Ďalším nesporným kladom bol však Vlado Müller so svojou charizmou a nenapodobiteľným hlbokým hlasom. Toho zatienil už len Čepek v hlavnej úlohe mladého človeka, ktorý sa stále len nasiera a uteká, aj keď pred vlastným hnevom neujde. Som naozaj spokojný. Na dva filmy ktoré sú mi natoľko blízke každý deň nenatrafím. To už ale odbočujem. (02.11.2013)

Petr Čepek se coby sirotek potácí životem odnikud nikam a tak trochu"roste pro šibenici". Je nesnášenlivý, nečitelný a prchlivý. Nikdo se k němu nemůže dostat blíž, jelikož nikomu nevěří, nikoho k sobě nepustí. Střídá ženy, ty se na něj lepí, chtějí ho změnit, nebo mu aspoň pomoct. Hledá své rodiče a při té pouti prochází životy jiných lidí. Ta setkání jsou středobodem filmu, který jinak nemá výraznou dějovou linku a jede ve stylu "nepropadejme žádné naději". Hrdina potkává stejně ztracenou učitelku ve vesnici, kde žila jeho matka. Naučit se ale v sobě najít a ovládnout city je pro něj velmi těžký úkol. Snímek je typickou ukázkou Čepkova herectví, Kristina Hanzalová s hlasem "Angeliky" Libuše Švormové zdatně sekunduje. Takové filmy se už dnes netočí a je to škoda, rád bych jich podobného ražení užil víc. 85% (03.05.2011)

Průměrně dobře natočený český film, s nadprůměrně talentovaným Petrem Čepkem. Různé pohledy na životní hodnoty, morálku a hlavně zdlouhavé nalézání spřízněné duše. To vše zde řeší nejen Jan, jehož čas je ovšem omezen návratem zpět do vězení, ale i Jarmila, která má problém s láskou, jak psychickou, tak fyzickou. I když by Jarmila měla trávit čas s někým jiným, pomalu se sbližuje s Janem a nakonec dojde i na sex. Janův čas ovšem doběhne dokonce a Jarmila zůstává opět plná citové prázdnoty. Pro někoho možná nezáživné, nicméně v pohodě stravitelné drama. (05.07.2012)

Roku 1970 uz ficala normalizacia /vdaka Moskovskym Protokolom 1968 / naplno, ale aj tak vznikali fajne filmy. Ovsem tento k nim rozhodne nepatri. Co k tym kvalitnym filmom potom patri? Ciastocne Zinkova veza Martina Obleceneho, dalej Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku, pripadne Hogo Fogo Homolka od Papouska. Film Nahota je len taky normalizacny vyplach, mlady vazen sa vydava do miest, kde stravil mladost, stretne samicu ........ takyto scenar bez pardonu vyplodim aj ja na dvojvrstvy Harmasan pocas sracky na hajzli /pripadne v kadibudke/. 25 % (02.11.2013)

Psychologické drama. Ve filmu se toho mnoho nenamluví a je těžké vyrozumět, co chce vlastně divákovi říct. Snad že pustý život může náhle získat díky lásce hodnotu, a tehdy člověk teprve může začít náležitě litovat svých hříchů. --- Téměř celý film je představením Petra Čepka. Hledá lásku sveřepě a náležitě nerudně. Je dobrý, ale do nebes bych jeho výkon nevynášel; hraje jen totožný typ jako již předtím v silnějším (a vůbec hodně podobném) Vláčilově Údolí včel. --- Nostalgicky působí obrazy venkova v historickém okamžiku, kdy poslední generace českých sedláků vymírala a na místo vzápětí dorazily bohaté normalizační strukturální fondy a všeobecná kulturní devastace. Je to tak zřetelně protisocialistické, že by to možná zůstalo v trezoru i nebýt emigrační aféry představitelky vedlejší role. --- Dobrá filmařina, dobrý Čepek, ale Matějkův scénář a dialogy nejsou na výši tak náročného námětu. Není vůbec snadné psát s onou koncentrovanou intenzitou jako Hemingway. --- (Mimochodem, zamyslel jsem se i nad názvem filmu. Napíšeme „Čepek - Hanzalová“, a pod to „NAHOTA“. To zaboduje. Matějka tak jde ve šlépějích jistého zapomenutého českého génia, který kterousi svou hru uváděl pod vhodně zvoleným názvem „Jitrnice zdarma“.) (29.09.2010)