Nahota

Film o hledajicích, ale nenalézajících lidech, a sebestředném sociapatovi " Jeníčkovi ". Libuše Švormová ve filmu nehraje, ale propůjčila svůj hlas Hanzalové. Ta byla- mimo jiné -semifinalistkou na Miss universum 1970. http://en.wikipedia.org/wiki/Miss_Universe_1970 (28.12.2009)

Psychologické drama. Ve filmu se toho mnoho nenamluví a je těžké vyrozumět, co chce vlastně divákovi říct. Snad že pustý život může náhle získat díky lásce hodnotu, a tehdy člověk teprve může začít náležitě litovat svých hříchů. --- Téměř celý film je představením Petra Čepka. Hledá lásku sveřepě a náležitě nerudně. Je dobrý, ale do nebes bych jeho výkon nevynášel; hraje jen totožný typ jako již předtím v silnějším (a vůbec hodně podobném) Vláčilově Údolí včel. --- Nostalgicky působí obrazy venkova v historickém okamžiku, kdy poslední generace českých sedláků vymírala a na místo vzápětí dorazily bohaté normalizační strukturální fondy a všeobecná kulturní devastace. Je to tak zřetelně protisocialistické, že by to možná zůstalo v trezoru i nebýt emigrační aféry představitelky vedlejší role. --- Dobrá filmařina, dobrý Čepek, ale Matějkův scénář a dialogy nejsou na výši tak náročného námětu. Není vůbec snadné psát s onou koncentrovanou intenzitou jako Hemingway. --- (Mimochodem, zamyslel jsem se i nad názvem filmu. Napíšeme „Čepek - Hanzalová“, a pod to „NAHOTA“. To zaboduje. Matějka tak jde ve šlépějích jistého zapomenutého českého génia, který kterousi svou hru uváděl pod vhodně zvoleným názvem „Jitrnice zdarma“.) (29.09.2010)

Poměrně smutný psychologický snímek o tom, že "někdo k sobě přitahuje štěstí, někdo neštěstí." Konstatování Vlado Müllera "špatně jsme se narodili," je přitom charakteristické snad pro všechny výraznější postavy filmu (snad s výjimkou moudré "paní domácí" v podání kouzelné Jarmily Kurandové). Určitě to platí jak pro mladého vězně Jana alias "drsňáka", jehož matka, jak říká "byla kurva a otce nezná", tak pro krásnou ale osamělou učitelku Jarmilu, která se "bojí milovat, jen se mučí a čeká až jí někdo vysvobodí." Oba jsou sami, a hledají zpřísněnou duši, přesto to jejich vzájemné sbližování je dost složité (až trošku zdlouhavé). A nemá žel ani žádné nadějné vyhlídky, i když v to oba moc doufají. Petru Čepkovi byla ta role snad psána přímo na tělo, jeho charisma je neskutečně silné. Silný je i hlavní (trošku překvapivě pozitivně laděný) hudební motiv, který v sobě nezapře typický rukopis Luboše Fišera. (20.02.2018)

Tak trochu jiný český film s netradičním námětem o propuštěném vězni. Snímek je postavený především na neskutečném výkonu Petra Čepka (bez diskuze jeden z deseti nejlepších českých herců všech dob), ale má i správně depresivní atmosféru a místy na svoji dobu odvážné repliky, z čehož usuzuji, že by skončil v trezoru tak jako tak. Škoda jen, že příběh se zhruba v polovině jakoby zasekne a ve výsledku není jasné, jaké vlastně mělo být jeho poselství. Už kvůli Čepkovi a jeho nevyrovnanému "drsňákovi" však rozhodně stojí za vidění. (04.01.2011)

Průměrně dobře natočený český film, s nadprůměrně talentovaným Petrem Čepkem. Různé pohledy na životní hodnoty, morálku a hlavně zdlouhavé nalézání spřízněné duše. To vše zde řeší nejen Jan, jehož čas je ovšem omezen návratem zpět do vězení, ale i Jarmila, která má problém s láskou, jak psychickou, tak fyzickou. I když by Jarmila měla trávit čas s někým jiným, pomalu se sbližuje s Janem a nakonec dojde i na sex. Janův čas ovšem doběhne dokonce a Jarmila zůstává opět plná citové prázdnoty. Pro někoho možná nezáživné, nicméně v pohodě stravitelné drama. (05.07.2012)