Geniální přítelkyně - Série 1

Adaptace bestsellerového italského hitu je zřejmě nejvíce umělecký pojatou quality TV poslední doby. Dospívání dvou dívek v Neapoli padesátých let sice není příliš nosný námět pro osmidílnou sezónu, pomalé budování děje a vztahů mezi postavami je však vynahrazeno exkluzivním zpracováním, upomínající na slavná díla italské kinematografie od jmen jako Vittorio de Sica nebo Federico Fellini. Všední příběhy z ulice vycházející z poetiky sociálních a vztahových dramat však režisér Saverio Costanzo obohacuje o magický realismus, který dodává celku neopakovatelnou tajemnou atmosféru, kterou ještě umocňuje skladatel Max Richter (Pozůstalí) svým tepajícím soundtrackem. Naprosto jedinečný a zároveň nevyzpytatelný seriál, stejně jako postavy geniálních přítelkyň, o nichž vypráví. Nejlepší epizoda: The Island (6) (05.10.2023)

První série v pomalém tempu popisuje ambivalentní vztah dvou dívek, který by se s trochou nadhledu dal nazvat i přátelstvím, ale pod jehož povrchem probublávají spodní proudy jako je láska, žárlivost, nenávist a pochopení či nepochopení v jednom. Z jednotlivých dílů čiší dobová atmosféra, obě hlavní hrdinky jsou si (ne)podobné jako den a noc, jedna doplňuje druhou.Těším se na pokračování. (30.12.2018)

Snažila jsem se, ale první epizoda mne nijak nezujala. Pomalé tempo by mi ani nevadilo, spíš jsem čekala něco intimnějšího a komornějšího. Hlubší zaměření na popis přátelského vztahu mezi dvěma holčičkami a méně okolních příběhů lidí ze sousedství.. Chudé dialogy, mělké příběhy. Třeba se to později rozjede, ale nemám na to trpělivost. (28.06.2021)

Je zapotřebí přijmout, že namísto epický rodinný ságy je Přítelkyně lyrika o dospívání. A já se v její atmosféře topil jako neplavec, zvlášť tehdy, když Gaia Girace hraje očima nebo když Max Richter hrábne do pián. Absence kompaktnějšího závěru zamrzí. Pár epizod, především léto na Ischii, je ale čistá užívací pětka. A dobrej nášup pro všechny, kdo se stejně jako já zakoukal do Dej mi své jméno. (05.04.2021)

Poezie vztahu dvou silných žen. Není to ani zdaleka tak krásné jako knižní předloha, ale povedlo se. Oproti předloze to však celé působí tklivějším a dusivějším dojmem, možná kvůli osekaným vnitřním monologům Eleny, možná na mě jen silněji působí vizualizace všudypřítomného násilí, chudoby a zmaru.. nevím, jen je mi ze seriálu smutněji než z knihy. Také netuším, jestli je kulisovité zobrazení čtvrti záměr, na mě působilo rušivě a některé záběry mě tím pádem zbytečně vytrhávaly z děje. Ale i tak je to krásné. (06.01.2019)