Geniální přítelkyně

Geniální přítelkyně má podobně jako Lila dar vystihnout atmosféru, najít správná slova (a správné obrazy) k uchopení reality, její svět je živý a rázný jako puknutí měděného nádobí. Lila občas mluví o své vytrženosti, „roztřepenosti“, ale v třetí řadě Geniální přítelkyně žádnou roztřepenost nenajdeme. Je to mimořádně odvyprávěný, sebevědomý kus televize, který se nebojí zabíhat do intelektuálních témat, nechává své postavy hovořit zaujatě o literatuře a filosofii, a přitom je neredukuje na nudné panáky. Ukazuje i jejich vášně a neštěstí. Zároveň přibližuje dobu, v níž se děj odehrává, včetně soudobých sociálních hnutí a střetů mezi mladými fašisty a mladou levicí. A když Pasquale připomíná, že to jsou dělníci a jejich ruce, které vše kolem vybudovaly, je naprosto srozumitelné, proč vidí svět tak, jak ho vidí. Geniální přítelkyně, která mě uhranula v momentě, kdy v první sezóně zpochybnila, kdo z dvou dívek je vlastně tou geniální, je i nadále pozoruhodnou kresbou ženského přátelství. Třetí díl Neapolské ságy se jmenuje Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, a já si nedovedu představit, že by po třech sériích takovéto kvality někdo nezůstal. Recenze všech tří řad na TVZone zde. (03.02.2024)

První sérii Geniální přítelkyně, ač kvalitní, podlamovala přílišná knižnost, častý to problém literárních adaptací. Příliš mnoho voice-overu, příliš vysvětlujícího hlasu hlavní hrdinky. Ve druhé nastalo po všech stránkách zlepšení, a to jí zajistilo místo v mé top 5 nejlepších sérii roku 2020. Dramatickým vrcholem je tu překvapivě uvolnění v podobě prostředního prázdninového dvojdílu na Ischii (epizody 4 a 5, jež fungují i docela dobře samostatně). Komplikovanost přátelství Lenu a Lily sice je v malém pravděpodobně nejlépe zobrazeno na večírku v epizodě třetí, ale Ischie nabízí skutečné emocionální crescendo o zlomeném srdci. Drtivá podívaná pod vedením italské režisérky Šťastného Lazzara a Chiméry Alice Rohrwacher. (31.05.2024)