Yesterday

Film s originálním námětem o Beatles spíše podle McCartneyho než Lennona, i když ten dostane v závěru také slovo. Jednoduchý, přímočarý, veselý snímek o lásce, u kterého mě fascinují ty komentáře o zlých a sobeckých postavách. Tenhle film je zkrátka o lidech, kteří udělají chybu, litují ji sice později, ale doopravdy a jejich jednání je prostě někam posune - třeba k tomu, aby odmítli producentku, která okleštila hudbu na šou a prachy. 70%. (16.07.2019)

Danny Boyle a Richard Curtis vyhodili logiku z okna a stvořili parádní hudební poctu Beatles, která je zároveň výbornou romantickou komedií. Už teď je samozřejmě jasné, že Yesterday nesedne všem. Já jsem se ale bavil u každé písničky a napjatě jsem čekal, jak (respektive jak moc hezky…) to celé dopadne. Kéž by se takhle nápadité feel-good bijáky točily častěji! (9/10) (20.06.2019)

Dobře vysoustružený crowd-pleaser pro nenáročné publikum. Kdybych se v něm chtěl vrtat, tak najdu spoustu argumentů, jimiž by šel zcela strhat (nulová chemie mezi hlavními dvěma postavami, značně morálně problematická východiska i důsledky), ale rozhodl jsem se, že protentokrát nechci. Každopádně vykouří se mi to z hlavy asi ještě dřív, než festival skončí. #KVIFF2019 (29.06.2019)

I tentokrát se ocitáme pod tíhou vřelosti a pozitivity, ale něco tomu chybí. V žádném případě neříkám, že by byl Danny Boyle špatný režisér, ale možná měl mnou milovaný autor Richard Curtis usednout i na režisérskou stoličku. V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. U Lásky čas přidal Curtis fantaskní prvek cestování v čase. Zafungovalo to. I tady si pomohl fantaskním prvkem. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) dorazila znovu, má to ale několik zdvižených ukazováků. Curtisův humor naštěstí není primitivní, ale tentokrát je ho zoufale málo. Našemu hrdinovi se nedaří prorazit, svého muzikantského snu se začíná pomalu vzdávat, ač ho kupředu žene holka pro všechno, mimo jiné i jeho „manažerka“ s tváří sličné Lily James. Pomůže, že nikdo netuší, že někdy existovala jedna z největších hudebních legend: The Beatles. Notoricky známé skladby prostě nikdo nezná. Stačil dvanáctivteřinový celosvětový výpadek proudu. Texty písniček slavné čtveřice z Liverpoolu mu dokonale změní život, jenže zářná kariéra písničkářského génia úplně nepasuje s láskou z malého městečka. Jenže je to kariéra postavená na lži. Zda je obyčejným zlodějem, mu proudí v hlavě po celou dobu, ale na dřeň s myšlenkou „krádeže slávy“ nepracujeme. Do hloubky nejdeme ani s tím, co má blackout společného s kolektivní společenskou pamětí. I v případě rýpání si do hudebního průmyslu šlo víc přitlačit na pilu. A konečně vývoj ústředního vztahu nemá takovou gradaci, jakou bych si přál. Curtis prostě zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. No, není toho (těch výtek) úplně málo. Rukopis režiséra Dannyho Boylea je vidět v momentech, které umožňují hravost, debutující Himesh Patel je fajn, poraženecká pokora Eda Sheerana rovněž. Přál bych si každopádně větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. A bohužel (u Curtise to zamrzí dvojnásob) i opravdové emoce. Tři až čtyři hvězdy!! (27.06.2019)

Tak zajímavý nápad a rozjezd, od dua anglických velefilmařů, a ve výsledku je z toho pouze tuctová moralita o životních hodnotách, a že láska je nejdůležitější ze všeho. Nejvíce mě překvapil naprosto nevyužitý potenciál šlágrů Beatles, a hudby vůbec. On to není hudební film. Přičemž to od něj každý divák očekává. A klíčový handicap - nevýrazný protagonista v hlavní v roli, kterého třikrát přehraje i jeho filmová holčina. Dopadlo to tak proto, že jde o rychlokvašku se snahou svézt se na úspěchu Bohemian Rhapsody? Působí tak, a v podbízivosti divákovi se BR i podobá. Ale jinak takřka opačný výsledek z podobného receptu. (26.08.2019)