Ženy v běhu

Obstojně zrealizovaný produkt pro střední třídu. Nic víc, nic méně. Dalo by se říct, že jsou to takoví kultivovanější Bajkeři, ve kterých vás mohou vytáčet opravdu silně banální pokusy o humor, nekonečný šovinismus Vetchého, anebo velmi vrtkavá soudržnost scénáře. Přesto je výsledek vcelku atmosférický, šlapající a minimálně po stránce romantiky kupodivu fungující. A nikdo tu k mému upřímnému překvapení nesouloží svého nevlastního syna, ani nemá potřebu někoho znásilňovat. Což je u českého filmu v posledních letech v podstatě nepsaným pravidlem. Za to dávám Horskému pár bodů k dobru. A Bokové s Polívkou bych klidně přál ještě nějakou obdobnou romantickou štaci. (18.10.2019)

Běh na dlouhou trať v ženském po(ví)dání. Měl tatínek tři dcery, které za života nestačil vyvdat, ovšem po smrti mohly jeho kosti v klidu spočinout, neb jeho manželka Zlata Adamovská s dcerami na jeho výslovné přání poběží maraton jen pro něj. A on u toho bude, sice jen v urně, ale zažije, tedy vlastně nezažije, ten blažený pocit z krásného uběhnutí kilometrů a finiš v cílové pásce bude naprostým vrcholem. Mám takový neodbytný pocit, že právě neotřelý nápad s maratonem je v podstatě hlavním vrcholem filmu, ač ve finále vypadá celý závod více než skromně a působí až nadbytečně. Ovšem zbývající peripetie kolem ženského potomstva ničím neuchvátily. Když už máme na scéně tři dcery, je třeba je i vyprofilovat. Prostřední Veronika Khek Kubařová slyší tikot biologických hodin, jenže načapá svého přítele s jinou, následuje rozchod a odchod do mama hotelu, kde po večerech komunikuje s holčičkou z protilehlého okna, kde se pilně věnuje odkazu loutkáře Kopeckého, a následně ji nemůže minout štěstí v podobě nového vztahu s hodným tatínkem Martinem Hofmannem od policejních složek. Nejmladší Jenovéfa Boková pro změnu se svým ženatým šéfem Petrem Vondráčkem spí, příliš logiky tahle linie ale nemá, neb milenec má doma mnohem atraktivnější polovičku, tahle dcera ovšem nepřijde ani po rozchodu s ním zkrátka, neb kondiční trenér Vladimír Polívka je šíleně hodný a má pochopení pro debilní scénář. A zbývá nám nejstarší dcera Tereza Kostková, která už sice rodinu má, přímo čtyři chlapáky v chalupě, jen se Ondřej Vetchý ještě nerozhoupal, aby si ji vzal. Ze všech linek byl pobyt v jejich rodině relativně tím nejzábavnějším, co film skýtal. Producent Tomáš Hoffman (brr i ach jo) tradičně vůbec ničím nepřekvapil, i (vulgárního) humoru bylo pomálu a celé to má neskutečně předvídatelný a levný syžet tv inscenace. Martin Horský horko těžko zvládá film rozpohybovat a může děkovat kvalitnímu hereckému osazenstvu, že tenhle maraton režijně uběhl a s průměrným výsledkem v nevýrazném středu pole proběhl cíl. Absolutně nechápu, čím je tento film tak adorován. 5/10 (18.10.2019)

Dalo by se říct, že na jednu stranu tenhle film ženy vybízí k sebedůvěře a oslavuje sílu, která může vzniknout, když se ženy spojí. Na druhou stranu ale ženy zobrazuje jako jednoduché živočichy, kteří mají v životě jeden jediný cíl - najít si chlapa a všemi možnými prostředky ho přinutit, aby jim nasadil prsten. Nejsem si jistá, jestli tím chtěl Martin poukázat na tohle smutné nastavení společnosti nebo má za to, že to takhle prostě na světě chodí. Každopádně se mu nějak podařilo najít v tom rovnováhu a nastavit příjemně bojovnou atmosféru, která diváky skoro až vybízela k tomu, aby se zvedli a začali běhat. Zkrátka, holky mě moc bavily a Ondra blbce taky zahrál dobře. Příště půjdu zas. 4* (22.02.2019)

Takhle nějak by asi vypadala "filmová" verze seriálu Ulice. Konvenční a podbízivé snad na všech úrovních (filmařsky, hudebně, ideologicky), snažící se skrze oblíbené a sympatické herecké tváře a řešení čistě vztahových peripetií v tom nejodlehčenějším možném duchu navodit v divácích za každou cenu pocit pohody. Samozřejmě to chápu, protože na divácké masy (nejen ty české) tohle logicky spolehlivě funguje. A nejspíš by to fungovalo i na mě, kdyby to bylo skutečně vtipné (a ne jen rádoby vtipné) - zasmál jsem se stěží pětkrát, většina "fórů" mě svou zoufalou obyčejností nechala zcela chladným. Ale nejvíc mě na Ženách v běhu (které samozřejmě skoro vůbec nejsou o běhu) štve ta zjevná snaha nenaštvat ani jednoho průměrného Čecháčka (v tomhle filmu na žádnou minoritu, natož trochu drsnější či jakkoliv nekorektní vtip, opravdu nenarazíte). Jenovéfa (jedna z mých platonických lásek) s Polívkou jsou ale hezký pár, to zase jo. 50 % (07.09.2020)

Odľahčený príbeh matky a jej troch dcér. Rozhodnú sa maratónom splniť otcove posledné prianie. Každá z dcér popri tom rieši vlastné vzťahové peripetie. Dej odsýpa ľahko. Zobrazenie žien v príbehu nevadilo. Biologická funkcia ženy je predsa daná prírodou. Nie je nič zlé, ak to film z času na čas pripomienie. Prečo by odrazu každý zámnerne mainstreamový film mal byť odrazu feministický alebo menšinový? Lebo si to prajú neukojení filmoví kritici, ktorí vedia, čo je najlepšie. Ich kritiky často vytýkajú nedostatky domácej produkcie v porovnaní so súčasnými trendom. Mimochodom práve tento typ čecháčkovskej kritiky (nespĺňanie štandardov západu) nie je alternatívnou ani umeleckou kritikou, ale len podbiehaním trendovým kritikom západnej Európy. Prečo teda tak nízke hodnotenie? Neskutočne Iritovali lascívne vtipy, ktorých je film plný. Príklady: "Ona je lakomá, nechce mu dát.", "Chce ji přeřezat." "Kup radši okurky. Udělám pak salát. (uhorky ako model na výučbu syna pre správne navlečenie prezervatívu )" "Pŕíští středu Ti to vynahradím (sex dlhoročných partnerov, každú stredu - raz do týždňa)". Popová pieseň o nemožnosti vzdať boj je nasladkasto odporná. Pripomína motivačnú kampaň zamestnávateľov, prikazujúcu odmakať si prácu, aj keď je podriadený psychicky i fyzicky na dne. 40%. (08.09.2020)