Muzikál aneb Cesty ke štěstí

Po filmovo-muzikálním pornu Muzzikanti jsem k tomuto filmu přistupoval podobně jako pyrotechnik ke zrezivělé pumě z druhé světové války poté co ji v místě detonátoru nakopl náhodně bagr při výkopových pracích. Kupodivu se další hrůza nekonala a to ani navzdory serebritkám, které dodala show Tvoje tmář má známý hlas. Nepopírám talent ani Fialové ani Mišíka, ale hojnost s jakou jsou nyní nasazováni budí obavy. Tvůrci si scénář dobře vymysleli, takže skupinka má secvičovat klasiku - Starce na chmelu, páč to tak vybrala komise. V tom je genialita námětu. Divák klasiku zná, zná písničky i melodie, ví o co go a tak si to celé vlastně připomíná v krapet modernějším hudebním angažmá Petra Maláska se soudobými začínajícími hvězdičkami šoubyznysového potěru. Když se natančí a nezpívá, sledujeme vlastně takový prima letní tábor s kupou krásných lokací, pohledných děvčat řešící problémy mladých ať už ve vztazích či v rámci skupiny. Všímavější jedinec si všimne pár vtípků např. v podobě řidiče autobusu, kterého si střihl ,,autobusák'' Kopta či Lauferova hajného, který jde z paseky vyhnat chlapskou skupinu rozespívávajícíc se na pařezech páč tam dělají kravál. Byly tam ale momenty, které jsem nechápal jako bylo zranění jednoho ze členů skupiny i závěrečné kritické sebeukájení Vojtka a hlavně Polívky v autobuse... A to že nedali tu hlavní písničku na závěr, to mně vyloženě naskrkli... Kdybych to měl shrnout, bylo to s ohledem na ostatní podobnou tvorbu koukatelné a to jen dokládá skutečnost, jak děsně na tom dneska naše hudební filmy jsou. Nejvíce mi však připadalo, že film tak trochu vykrádal Starce a možná kdyby si skupinka měla připravit něco neznámého, dopadlo by mé hodnocení o poznání hůře... Dávám tedy za 2 sklínky oleje na hlasivky. * * (08.07.2018)

Kdybych si nepřečetl, tak na první dobrou tipnu, že za tím má prsty „legendární“ Dušan Rapoš. Tohle je fakt špatně i na nezkušený tým. Jestli to měla být pocta legendárním „Starců“, nebo tuzemská reakce na vlnu zahraničních tanečních filmů, nebo si Slobodanka Radun řekla, že by taky chtěla něco natočit….nevím….každopádně všechno vylít. Špatní herci (jsou to doufám herci :D) jako Vojtek nebo Písařík….u někoho to možná bylo jenom příšerně napsanou rolí (Polívka)….se špatnými dialogy ve špatném příběhu. Všechno umělé jako růže z pouti. Všechno naivní jako druhý den ve školce. Všechno profesionální jako vyučený automechanik v dámském kadeřnictví. I přesto, že je den je krásný, když dva se rádi mají, tak tudy cesta fakt nevede. (23.09.2021)

Ono prvotná myšlienka a nápad bol asi fajn, pretože tento tip filmu zaujať diváka dokáže, lenže to by musel mať zmysluplný respektívne aspoň nejaký scenár. Scenárom sa zabila akákoľvek snaha o čokoľvek. Vlastne mne snímok pripadal ako totálne nič, s náznakom niečoho príjemného, ale tak bezduchého až sa mi zahmlieva pred očami. Dej prakticky neexistuje, sú tam dáke základné linky, dokonca aj vedľajšie ( tie sú ale len naznačené, neposúvajú sa nikde, nerozvíjajú sa a sú ukončené do stratena). (19.10.2016)

Fajn, takže Muzikál? Hodně se tam o něm mluví a dokonce dojde i na čtyři výstupy (z toho jeden 2x), které jsou vcelku zajímavé. Pardon, ale stejně mi toho přijde nějak málo. A zbytek? Fádní zápletka, kterou normálně vymýšlí scénárista Ulice, ze které se dozvíte třeba to, že Petr Kotvald je otcem Adama Mišíka. Jasně. Čekal jsem pohodový letní příběh a dostal jen nezajímavou lovestory s tanečními vsuvkami, kde naštěstí všichni, co zde účinkují nejsou dřevění a prostředí je pěkné. Ale nedá se to nazvat jinak, než Promarněná šance. 30% (08.06.2016)

Nesmírně sympatický film, který bohužel (co se týče některých mladších tvůrců snad jen zatím?) ještě naráží na dílčí nedostatky a jeden zásadní problém: ten se jmenuje absence nosného příběhu, hlavní dějové linky. Rozstřílení pozornosti mezi šest postav je sice velkorysé, ale jako divák jsem měl problém s tím, koho vlastně sledovat, komu fandit. K těm menším věcem patří tragické postsynchrony, což zaráží v porovnání s tím, jak je jinak film po technické stránce zvládnutý - třeba nasnímání některých scén a vůbec práce s kamerou se mi líbila moc. Nejsem taky expert na muzikálová čísla, ale choreografie mi přišly přeci jen maličko stereotypní, problém jsem měl i s Vicou Kerekes, která (a její postava jakbysmet) mi byla z nějakého (subjektivního) důvodu dost nesympatická. Role studentů ovšem zahrány moc pěkně, škoda jen, že představitelka Terezy se ztrácela mezi vedlejšími postavami, mimo jiné tím, že neustále měnila účesy - i taková blbost umí filmu bohužel uškodit. Nicméně, snad jen s výjimkou té příběhové stránky, na které se opět potvrdilo, co českému filmu chybí nejvíc (kvalitní scénář a zkušený dramaturg), jsem byl ochoten skoro všechno odpustit, protože MUZIKÁL ANEB CESTA KE ŠTĚSTÍ (ten podtitul byl mimochodem myslím docela zbytečný) je velkým příslibem toho, že se v tuzemské kinematografii možná začíná něco dít a měnit. Po JÁ, OLGA HEPNAROVÁ v krátké době druhý český film, který mě opravdu a bez nadsázky moc potěšil. 65 %. PS: Na kluky nejsem, ale hejtování mladého Mišíka vůbec nechápu, mě přišel naprosto v pohodě. PPS: Abych se scénáristy i trochu zastal, bylo velmi osvěžující slyšet konečně zas jednou v českém filmu přirozené dialogy napsané tak, jak dneska mladí opravdu mluví. Naposledy snad SNOWBOARĎÁCI. (10.09.2016)