Konec starých časů

Vančurův jazyk miluji, je archaický leč znělý, libozvučný, košatý, s neuvěřitelnou slovní zásobou i stavbou vět. Zdaleka ne povinná školní četba, pokud mu člověk přivykne, propadne mu. Knihovník a vypravěč Hanzlík kouzelný zjevem i hlasem. Labuda neotesaným zbohatlíkem. Považte, svým dcerám tykal! Milovaný Adamíra rozeným komorníkem, neustále jemně a taktně ukazujícím a podávajícím Labudovi správné příbory a skleničky. Na Rudolfa Hrušínského (otce, pochopitelně) jsou všechna slova většinou krátká, stejně jako pro jeho syny je jich skoro škoda, jablko tady daleko od stromu. (V tomto věku prosím, jinak oba stárnou divadelně krásně, už jsem o tom někde psala.) Jan Hartl, nenápadný, leč velký zjev českého filmu. S krásnou češtinou a bezchybnou dikcí. A když Menzel, nemůže chybět rozmarněletní František Řehák. Postrádám snad jen Vlastimila Brodského. Obecně milovaný Abrhám na vedlejší koleji mých oblíbenců. Uznávám však, že herec velký, s vousy zjevu charismatického, vystupování aristokratického. Zajímavé, že ženy zde téměř absolutně ve stínu mužů. Což je škoda, rovnocenné partnerky mi možná chyběly k pěti *. Výjimkou noblesní a šaramantní Chantal učitelkou francouzštiny. Obrazy zvolna plynou, kameraman si pohrál se světly a stíny, hudba dobově doplňuje a vzácně neruší. „Rušivým“ elementem je právě živelný a živočišný kníže Abrhám, dokázal se opravdu rozparádit, rozjuchat, rozdivočet. A všem ženám poplést hlavu a obrátit proti sobě většinu mužů. Se svítáním pak po anglicku mizí přes zeď, Labuda se dočká Kratochvíle a všichni budou spokojení. Jen budou mít pocit, že je život náhle šedší a nudnější a jednotvárnější. A na konec jako obvykle alespoň jeden citáteček: „Dvorská etiketa doporučuje po ránu jízdu na koni nebo na zábradlí. Oboje posiluje svalstvo zvané prdelní.“ (28.06.2008)

V snahe nepopudiť si proti sebe obľúbených i ostatných užívateľov napíšem iba stručne a bez odôvodnenia, že sa mi Konec starých časů vôbec nepáčil a nespôsobila to iba moja alergia na Josefa Abrháma, ale najmä to, že na jeho obľubu (obdobne ako na obľubu Saturnina, Rozmarného leta a Obsluhoval jsem anglického krále) mi chýba nejaký enzým. Nič s tým nespravím a ani nebudem predstierať opak, aby som konvenoval s väčšinou. (31.03.2012)

Vrátila jsem se k tomuto snímku po dvaceti letech a dobře jsem udělala, teprve dnes večer jsem jej dokázala ocenit a naplno užít.. Naladěno jsem měla ihned, podmanivá atmosféra 1. republiky mě zcela okouzlila a Josef Abrhám je v roli „knížete“ k zulíbání i na pěst, má ohromné charisma a přesvědčivost.. Po pravdě všichni zúčastnění se mi líbili, Marián Labuda, Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, no a Jan Hartl, ten tu skvostně perlí.. U mě filmová spokojenost, jedná se o úsměvnou záležitost, krásně napsanou, výborně zahranou.. (22.05.2022)

Laskavý a vtipný vypravěč, mistrný Menzel za kamerou a skvostný Abrhám před ní - a k němu tucet dalších českých nej nej herců a hereček. Myslím, že se všichni při natáčení výborně bavili, je to znát. Ve filmu jde podle mě spíš o formu než obsah a ta je rozhodně parádní. Byla jsem mile překvapena a krapet se stydím, že mi doteď film unikal. Ten bych fakt měla znát.... (27.02.2012)

Šarmantní a švihácký kníže, zbohatlík postrádající grácii aristokratů, ženy okouzlené nově příchozím svůdníkem a sluha vzpomínající na ony staré dobré časy. Josef Abrhám svým razantním přístupem zcela obrací zámecký život naruby, znepřáteluje si nudné a namyšlené muže a navozuje tu pravou zavátou atmosféru minulých dob. Vynikající herecké výkony přítomných a humor, s jakým hlavní postava jedná s druhými, vás (snad) jako mne naprosto uchvátí. (27.11.2006)