Ostře sledované vlaky

Osobní Milošův boj se svou "mužností" a boj za "svobodnou" Evropu. Nejen výborný kontrast jednoho, vůči ženám, bezmocného mladíka a fanaticky přesvědčeného služebníka říše,který je opravdu neuvěřitelně prostý a překrásný, ale hlavně začátek jedinečné atmosféry, kterou geniální spojení dvojice Menzel Hrabal poskytuje. Jiří Menzel se po Perličkách pevně zmocňuje otěží pábitelského vyprávění mistra Hrabala a nabízí nám nádhernou podívanou na jednu obyčejnou vlakovou stanici, kde se odehrávají "bezvýznamné" osobní příběhy. I když se zdá, že se válčí na jiné koleji a pouze v hlavě pana rady Zedníčka, realita se přiblíží až smrtelně blízko. Herci/neherci to dolaďují do dokonalosti a typicky česká, Oskarem ověnčená podívaná, může začít. (30.11.2012)

"Jmenuji se Miloš Hrma. Pro to jméno se mi často smáli, ale jinak jsme byli slavná rodina," začíná zpověď mladého výpravčího, jehož dědeček-hypnotizér zahynul při pokusu zastavit německé tanky silou myšlenky a penzionovaný tatínek se okázale povaluje v peřinách, aby jej těžce pracující viděli a měli vztek. Také Miloš nesmírně touží po válení se v posteli, přesněji řečeno po spočinutí na koženém kanapi pana přednosty, kde by jej nějaká zkušená utěšitelka zbavila metly všech mladých mužů jménem ejaculatio praecox. Humor na ostří břitvy, osud smutného hrdiny daleko od válečné vřavy, láska, patos, chtíč a nakonec smrt – kdo film nezná, nepotřebuje vědět víc, pro toho, kdo jej už viděl, zase netřeba mnoho dodávat. Jisté je, že Ostře sledované vlaky vynesly mladému Jiřímu Menzelovi pověst nadějného režiséra s osobitým stylem, který bravurně ovládá. Film se líbil divákům i kritice, posbíral vavříny na světových festivalech a nakonec získal cenu nejvyšší, Oscara za nejlepší zahraniční film roku 1967. Významný podíl na scénáři má samozřejmě i autor původní literární předlohy Bohumil Hrabal, ačkoli se Menzelovi podařilo celý příběh obrousit do laskavější formy. Korunou na pomyslném stromu úspěchu jsou vedle Šofrovy kamery a Šustovy hudby především herecké výkony. Hraný debut oblíbené star tehdejšího světa populární hudby Václava Neckáře poukazuje na velkou míru bezprostřednosti a jisté autentičnosti. Patrně nejvděčnější postavou co do charakteru i významu je sukničkářský výpravčí Hubička v podání Josefa Somra; pro mě osobně však zůstává nejlepším neherec Vladimír Valenta v roli svérázného přednosty stanice. Zcela ojedinělý výkon zde podává Vlastimil Brodský, jehož kolaborantský rada je ztělesněním zla v jeho ďábelské podobě. Klenotem je pak několikaminutový záběr s okouzlující Květou Fialovou jako hraběnkou ("To snad ani není ženská, to je sen..."). Na závěr dávám slovo režiséru Menzelovi, který na adresu tohoto filmu podotkl více než výstižně: "Každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cynismus, ale usmíření". I přesto jsou Ostře sledované vlaky neobvykle syrové a díky spodnímu tragickému tónu se divákovi hluboce vryjí do paměti. Nechce se pak ani věřit, že již více jak čtyřicet let projíždějí časem bez úhony. (16.02.2009)

Další z československých restů dohnán. Zde(a nejenom zde) už o filmu bylo napsáno tolik, že psát něco víc asi ani nemá cenu. Pravdou ale je že jsem čekal asi něco víc. Za mě film jehož pověst ho mírně předchází. Každopádně Milošovy trable s Ejaculatio Praecox, orázítkovaná zadnice Zdeničky a pár dalších vybraných scének a hlášek mi v paměti určitě utkví... Inspektorská zahrádka je v prdeli... Slabší 4hvězdy (07.07.2024)

Pro mě určitě jeden z nejlepších československých filmů - a důvod? Snad neskutečná lehkost a přirozenost, s jakou je snímek natočen...snad dokonale roztomilý Václav Neckář, pro kterého bych se možná i uvolila být na chvíli jeho Fräulein Freie...snad ta podivná nepopsatelná atmosféra, silná tak, jak to u většiny našich filmů nebývá. Každopádně, i kdyby Menzel nenatočil nic jiného, tenhle klenot české kinematografie by byl dokonale důstojným pomníkem jeho génia. Snad jen ten závěr mohl být trochu emotivnější a né takto, řekněme, "suchý". (nemůžu se rozhodnout - je to na jasné 4,5*) (22.03.2007)

Vďaka bohu za porno a sexuálnu revolúciu, vďaka čomu dnes už nie je umeleckým mainstreamom sexuálna frustrácia a zápletky o ejakulácii sú tam, kde patria: v hlúpych tínedžerských komédiách pre hormónmi opantaných nevybúrených pubertiakov. Ostře sledované vlaky mohli byť v dobe svojho vzniku tak svieže ako aj provokatívne, dnes je to len jeden veľký gýč. A po raných formanovkách, ktoré som absolvoval minulý týždeň, a tomto tu, sa mi naskytá otázka, či to fakt pred 60 rokmi žili len poloretardovaní frustráti, chlípni starci a šeredné pobehlice. (08.09.2020)