Rozmarné léto

Jak se tohle Menzelovi podařilo, dodnes nechápu. Přenést na plátno hřejivost, laskavost a rozšafnost Vančurovy předlohy je čin hodný blázna, ale světe zboř se, ono to funguje! Vančurova "nadpozemština" v ústech velkých jmen českého filmu nezní násilně, ani nepatřičně, zní přesně tak, jak znít má. Navíc takřka poetistické kulisy malého města a malého kouzelnického varieté dokonale pasují k původnímu textu. "Humor není smáti se, ale lépe vědět", napsal Vančura a je to koneckonců nejkrásnější motto k téhle komedii, kterou stavím ve svém osobním žebříčku nejvýše ze všech. (25.01.2004)

Dávám čestné pionýrské, že o Hrušínského replice ve vodě ani nemuknu!! Přece to není jediná kvalita filmu?! Jsou tam i jedinečné herecké výkony, živá, pohlcující atmosféra a Menzelova nesmírná odvaha, posílená loňským Oskarem, pokusit se převést Vančurův komplikovaný jazyk do filmové řeči a ještě si stříhnout nelehkou roli kouzelníka Arnošta. Co dodat? – Tento způsob zfilmování Vančurovy předlohy, ukázal se býti velice šťastným! (nikdy jsem nebyl pionýr :-) (25.07.2008)

Tři samozvaní aristokraté na malém a možná ještě menším městečku rozjímají o světě, popichují jeden druhého a nechávají se slastně okouzlit kouzelnickou asistentkou. Každý si poté nese už jen svůj šrám. Ta nejbohatší čeština, jakou lze slyšet, neopakovatelná atmosféra i herectví a celkově snímek, hladící po duši každého československého diváka. (11.09.2011)

Knihu jsem nečetl a poetika (knižní ani filmová) mi do Rozmarného léta nic neříkala...nicméně právě basnická mluva (především v podání Hrušínský-Brodský) je pro film natolik charakteristická a nezapomenutelná,že si mě získala od prvního okamžiku.Dialogy jsou naprosto dokonalé a z každé druhé věty by se dala "vytěžit" téměř kultovní hláška("majore stal jste se žroutem nebo mluvkou..chcete ukázati zuby nebo jazyk","dnes v noci,jsem přistihla v jeho posteli holku...cožpak nebyla mokrá?","hezkých holek je šlakovitě málo...avšak jsou") (27.08.2010)

"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným." Zajímavý, milý a hřejivý film, kde jediné, co člověka zatíží jest filozofie tří přátel nad smyslem života a dokonalostí a krásou žen. Jsou dva důvody proč jsem se na to podíval. První: mám rád Menzela. Druhý: literatura středních škol. Předlohu si přečtu, protože ta milost, vtip a hřejivá nálada mě zasáhla a zajímalo by mě, jak na tom pracuje Vančurův originál. Pěkný film, kde jediné,co člověk může brzdit je básnický jazyk (chvíli mi to trvala, ale adaptoval jsem se na něj vcelku rychle). Ve filmu je dost pamětihodných dialogů, které člověka upřímně rozesmějí nebo vyčarují jen úsměv na tváři. Mám rád Hrušínského a tady se mi v roli (občas tak trochu pubertálního) Důry líbil. No a Janu Preissovou jsem poznal okamžitě. Hned, jak vyšla z přítmí maringotky jako půvabná Anna s maskou na tváři jsem ji poznal. Mohl jsem na ni oči nechat. Pěkný film, ke kterému se určitě ještě nejednou vrátím. "Milovati a býti milován je to nejlepší v našem žití." 80% (22.03.2014)