Slavnosti sněženek

„Přátelé, já vám vopravdu nevim. Já bych vám to neradil. Já totiž všecko sežeru. Já když du z práce, tak celou hodinu nakupuju. Plnou tašku toho nesu. Deset deka salámu, deset támhletoho, patnáct deka slezský tlačenky, dvacet deka vobyčejný, trošku majonézy a kyselý ryby, ty já strašně rád. A já jak už to vidim za výkladem, tak na to dostanu tak strašnou chuť, že až z toho zeslábnu. A tak rychle nakoupim a du domů, ale to nejdu, to já utíkám. A doma to všechno sežerem. Díváme se na televizi, a já pak šahám, šahám a žeru, až na stole nezbyde nic. `Tak už sem to sežral` povídám, a dem spát. Ale vo půlnoci se hlady probudim a zápasim se svým svědomím. A pak si řeknu: `Hovno!` Du do špajzky, uříznu půlku salámu a tu půlku žeru v posteli. Manželka ze spaní říká: `Jen ať mi neumastíš peřiny!` a spí dál. A já taky du spát, ale za hodinu se zase probudim a už to nevydržim, vstanu a du sežrat tu druhou půlku salámu. A tak to de až do rána. To pak snídám vepřovej bůček. Jak vám říkám, přátelé, nevim, nevim.“ anebo rozhovor -Leli: „Tak v tomhle sem se překonal. Jedna bota mě stála 5 korun. Umluvil jsem je. Utopil jsem jejich námitky přívalem mý vůle, až jí podlehl i sám vedoucí Vetery.“ -Franc: „A nejsou všecky levý?“ -Leli: „No, jasně, že sou levý, jináč by ste je přece nemoh koupit tak lacino. Jedny si vode mě vezměte. To není na přespolní běh, ale do dílny na stání u verkštatu, aby nezáblo.“ (10.10.2011)

Nemôžem si pomôcť, ale i napriek hereckým velikánom a ich výkonom to zas taká filmová kreácia nie je. Pokiaľ ma staršie filmy z dôb socialistického Československa z nejakeho dovodu priamo neoslovia, tak mam s nimi problem, ako aj v tomto pripade s Menzlem. Verim, ze si to vsetci na placi nesmierne uzivali, no tentokrat nahanacky divej svine, hadky ci sipkovu nebo s knedlikom ide mimo mojho gusta.... na mna to zaposobilo mdlo a obycajne... (31.03.2008)

Další typicky český film, ani nijak veselý, ani myšlenkově nijak příliš hluboký. Zase taková "menzlovka", která si hraje na něco víc než je. Film je v podstatě o žranici a chlastání (a rivalitě) myslivců, ani závěrečná scéna s umírajícím "Hanzlíkem" tomu nijak už nemůže pomoci a zvednout laťku o něco více...Hrabalovské pábení na mne nijak nezabírá. (06.02.2008)

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)

Bylo nebylo, v jedné malé vesničce u krásného lesa... tam, kde slunce při dobré úrodě vycházelo i mlha jindy cestu zakadila. Tam kde osy usilovně lítaly po jabkách, kde i kozy se někdy svezly v autě.. a svérázní zahradkáři chodili s barvou a štětcem propagovat svoji značku na nejkurióznějších místech. Nesmírně krásná poezie Slavností sněženek v Kersku se mi s velkým okouzlením vplížila až do duše a díky pánům Menzelovi, Hrabalovi, Macákovi a samozřejmě všem účinkujícím v popředí s Rudolfem Hrušínským jí nakonec nenarušil ani ten (občas) depresivní podzim, nespoutaný ďábel alkohol či jedna nešťastná smrt na konci. Měl jsem rád tento film v dobách svého dospívání a nezklamal mne ani teď, když jsem se k němu po zhruba šesti letech znovu vrátil a uctil si ním památku dnes zesnulého pana režiséra Jiřího Menzela. Ba co víc, ještě víc jsem s odstupem času docenil genialitu mnoha zdánlivě "výplňových scén". Dlouhý groteskní hon na divočáka a také dvojku „Záhradkářů Kersku“ miluji již dávno, dnes jsem doslova vznášel u scény, když Jaromír Hanzlík představuje dědkovi svou sbírků nejrůznějších předmětů a k přehlídce této dílny pak pustí ze stařičkého gramofonu krásnou melodii Nikodémova „Poustevníka“. Ach, "jaké by to bylo krásné, kdybych tady nebyl já..." :-)) 95% (07.09.2020)