Vesničko má středisková

Vyvrcholení Menzelovy "české éry". Po momentkách z pivovaru a chatařské kolonie vykreslil Menzel na svou dobu hodně otevřený portrét "velkovesnice", který podobně jako předešlé filmy zdobí výborné vystižení atmosféry, nezapomenutelný humor a výborné herecké výkony. Přesto Vesničku řadím až za Postřižiny a Slavnosti sněženek, snad proto, že byla televizí příliš zprofanována, snad proto, že pro mne nemá kouzlo předchozích opusů. Snad proto, že spíš kritický podtext mám radši idylu Kerska a Nymburka... Velmi subjektivní. (10.02.2004)

Vyvrcholení snah filmové komedie 80. let a jeden z tvůrčích milníků dráhy režisérské Jiřího Menzela a scenáristické Zdeňka Svěráka (formálně potvrzená užší nominací na Oskara za nejlepší cizojazyčný film). Geniálně sepsaný scénář (v Tatínkovi se později dozvídáme, že vlastně náhodou) symbolicky popisující život na ukázkové kolektivizované české vesnici, fungující třením dvou základních styčných ploch, tak typických pro práci Zdeňka Svěráka - humoru a tragiky. Osud mentálně retardovaného Otíka Rákosníka by se dal natočit jistě i jako čiré drama s vyzněním tragickým, abstraktnímu filmovému obrazu české země a naší české identity v kontextu československé komedie i tvůrčích snah pánů Menzela a Svěráka však více odpovídá takovéto zpodobnění. Máme pro to u nás i pěkný termín označující subžánr - tragikomedie. Jiří Menzel obsadil hlavní postavu hereckou hvězdou z Maďarska (u nás do té doby neznámý János Bán) a celý film pak kompletní československou hereckou špičkou (už z toho je patrno, že film jakožto zobrazení úspěchů českého kolektivizovaného venkova měl podporu i shora...) Komedie doslova přecpaná hláškami, co tam vlastně ještě dodnes nezlidovělo? Esence (pseudo)lidové moudrosti a stereotypů v myšlení a chování lidí žijících mimo město, jakož i pozvolna narůstající městský a civilizační tlak. V mé osobní filmparádě nejlepší československá komedie všech dob! (01.10.2007)

Napoprvé k zasmání, napodruhé k pousmání, ale hlavně k zamyšlení, na potřetí a dál... pro potěšení. Milý příběh s vesnickou tematikou. Svěrákův scénář s celou řadou výborných scén a dialogů, z nichž jako triatlet vybírám Turkův (Čepek) plavecký trénink, jako kynolog vztah dr. Skružného (Hrušínský st.) k psovi Karlu von Bahnhofovi, jako milovník filmu Otíkovu (Bán) zálibu v návštěvě kina, jako češtinář Kájovu (Aubrecht) snahu opakovat "zejména zájmena". (08.07.2008)

Co tam máš dál? - Nesu pivo, někdo zavolá: PLATÍM! Já otočím hlavu a už ji nedám nazpátek. - A celý ce můžeš otočit??? - To ano, ale..........Tak neotáčej hlavu a otáčej se celej. Co dál Františku? - Klouby. Kolikrát nemůžu ani vstát. - Ale nakonec vstaneš? - Nakonec ano, páč musím. - Tak si nestěžuj, jsou lidi co nevstanou. ......... Prostě klasika mezi klasikami. :-) (17.04.2009)

"Vo každým teleti si vedu agendu... co otec, jakej to byl bejk, co matka, jaká to byla kráva." Po ránu vyskočím z postele, posnídám rohlík, vyvenčím Karla von Bahnhof, trochu se pokochám při jízdě a spěchám do práce, abych pomohl Pávkovi zbourat Pražákovi sloupek. Po práci si dám pivo ze sedmého schodu, skočím si do kina na senzační rumunský film a popřemýšlím o prohlídce pelhřimovského krematoria. Jsem sice momentálně poněkud zaostálý, ale snad to na funkci nebude mít vliv a budu se moci u tohoto snímku ještě mnohokrát pobavit. (19.04.2014)