Zločin v šantánu

Zvažte, jestli máte rádi Škvoreckého dílka, važte, zda se chcete půldruhé hodiny bavit při hudební komedii s detektivní zápletkou a uvažte, zde při hodnocení zohledníte, podobně jako já, jazykový vtip, herecký um, nadsázku… „Poslední přání?“ - „My si chceme zazpívat.“ Zajímavý komentář: sportovec. (02.12.2009)

A já mám tenhle filmeček rád. Ano, honí se tu hodně zajíců najednou – detektivka, muzikál, komedie, politická satira, pocta klasické prvorepublikové filmařině –, ale je to chytré, má to grácii, poetické a zároveň svižné dialogy (Suchého rukopis se nezapře), spoustu neodolatelných momentů, mj. jednu z nejkrásnějších milostných scén, co znám, a celkově takový prima nahořkle-nonsensový nadhled nad absurditou života, platný stejně v komunistickém Československu let šedesátých jako v nepoměrně svobodnějším Česku málem už o půl století později. Ten tragikomicky natahovaný a nakonec ne tak docela uzavřený konec, to je sama o sobě filmová báseň o touze po životě a o marných nadějích, politické prohlášení a filosofický esej v jednom. Vlastně mám pocit, že to s lety ještě dozrálo. (26.05.2012)

"Vás dva může ještě v poslední chvilce hřát svědomí, že jste svou smrtí přispěli k udržení a oslavení neotřesitelných ideálů práva a spravedlnosti." Kriminálka je to mizerná, ale jako absurdita a rýpnutí do státní moci to funguje dokonale. A ty postavy jsou prostě báječný - nadrženej ministr, angažovanej státní žalobce, žárlivej skákač Ikaro, hopsavá Stella, demagogickej farář, odhodlanej agent pro zvláštní úkoly, tupej Pepíček s ještě tupějším JUDr. Bojanovským a mnoho dalších. Mě bavili v podstatě všichni, ale nejvíc mě dostal detektiv vyrážející dveře hlavou. Hlavně že spravedlnost vždycky zvítězí. (30.11.2021)

Semafor, především Suchého éry jsem nikdy moc nemusel, ani písničky které tam vnikaly ale tato černá detektivka-komedie a muzikál to vše dohromady si myslím že se jakžtakž povedla, když přeci jen uvážíme v jaký době to přeci jen vznikalo, myslím si že prvorepublikovou atmosféru s již zmíněným Fričkovským rukopisem (ke kterému se Menzel hlásil) film částečně nesl (místy mi film hodně připomínal např. jeho "Těžký život dobrodruha"). Ale i tak, jako celek to bohužel místy působilo jako jedno velké nesourodé, umělé a zmatené divadelní představení...3* Za Grossmana, Šlitra a částečně i některé písně... (20.05.2006)

Rozverná hořkosladká hudební politická satira, kde jsou nakonec nevinní, ale osobně a politicky nepohodlní popraveni ve jménu zvrácené spravedlnosti. Je to lahodné, trochu morbidní, ale především velmi trefné přirovnání, že člověk se stane politicky nepohodlným velice snadno. Prosťáček Pepíček (Jiří Suchý) je obviněn z krádeže, jeho obhájce, trochu natvrdlý Vilém (Jiří Šlitr) pak z úkladných vražd. Oba společně jsou cynicky obviněni z organizovaného zločinu a spravedlivě odsouzeni k trestu smrti. Spouštědlem se stal darovaný falešný náhrdelník od bezcharakterního ministra spravedlnosti (dobrý Vlastimil Brodský) kabaretní zpěvačce Kláře Klárové alias Clare Regině (Eva Pilarová), která tak nepokrytě flirtovala s Vilémem, a žárlivost Klářinina druha a artisty Ikaro Valenta (dobrý Jan Přeučil), pachatele úkladných vražd. Z dalších rolí stojí za zmínku Vilémova asistentka Stella (Jitka Zelenohorská), která vypátrala skutečný stav věcí, zavražděný kouzelník (Jiří Grossmann), vyšetřující policejní detektiv (Jan Libíček), muž pro černou práci mocných GUB (dobrý Ladislav Vodička), schopný jakéhokoliv zločinu k zamaskování skutečnosti, a rozkazy poslouchající prokurátor (dobrý Zdeněk Svěrák), který přišel s velmi neotřelým obviněním. Všichni vědí, že pravda je jiná, ale nikdo nemá moc zvrátit rozhodnutí, a to i přes laciné gesto milosti. Smutně pravdivé a zároveň hravé a rozpustilé. (03.05.2011)