Tři kroky od sebe

Tři kroky od sebe jsou osudovou náctiletou romancí z nemocničního prostředí, ve kterém je hlavním tématem boj pacientů proti různým formám cystické fibrózy. Film je inspirován a věnován Claire Winelandové, kterou režisér poznal při natáčení dokumentu Meet Zach Sobiech: My Last Days.  Baldoniho režijní celovečerní debut je mistrovský ve své komplexnosti a lidskosti, divák se dokáže velmi přesně vcítit do postav hlavních představitelů a představit si každodenní těžkosti a radosti, které život s nemocí přináší. Mistrovský je film také výběrem ústřední dvojice, Cole Sprouse aka "dvojče" Jana Ciny a Haley Lu Richardson aka "ženské dvojče" Jirky Krále, předvádí prvotřídní herectví, funguje mezi nimi chemie a jejich výkony jsou uvěřitelné. V neposlední řadě je mistrovská též hudba, takřka každé jedné zvolené písni se daří významně prohloubit intenzitu zážitku dané scény. Silné čtyři hvězdy a obrovská natěšenost na každý nový Baldoniho film. 👍 (12.08.2024) (14.08.2024)

Byť se to může zdát jako kýčovitý klišé, tak to má něco do sebe. Je to něčím jiný. Možná je to neokoukanými herci (jak Haley tak Cole jsou vážně strašně sympatická dvojka), možná je to samotnou atmosférou nemoci. Asi tu ani tak nejde o ten samotný příběh, jako o emoce, které má divák cítit. Já je cítila, takže za mě film splnil účel, kvalitně jsem si pobrečela a zase jsem si o něco víc začala vážit zdraví svýho a svých blízkých. (19.01.2021)

Tak zase niečo o chorobe a umieraní. No som prekvapený, na to ako som tohto námetu v poslednej dobe prejedený, to nebolo až tak zlé. A to aj napriek tomu, že mi tu občas trápne klišé romantických umieracích filmov otrieskalo hlavu o stenu. Napríklad to porovnávanie jaziev, narodeninová oslava.... Nejak mi to v tomto prípade nevadilo. Možno to bolo vďaka sympatickému hereckému obsadeniu, alebo že sa celý príbeh autori snažili poňať reálne a čo to o chorobe aj povedať. Slabší nadpriemer. 70/100 (10.04.2020)

1 dítě z přibližně 2500 až 3000 narozených dětí se narodí s Cystickou fibrózou, to je docela dost. O nemoci jsem už slyšela, ale nevěděla jsem, že má i tak přísná pravidla mezi pacienty. Tři kroky od sebe je ten typický film plný kliše, citových vydírání a nepřichází s ničím novým... Má ale jeden velký plus - sympatické postavy. Hlavní hrdinku si prostě musítě zamilovat. A Cole? Ten je pro mě objev roku. Tak se mi zalíbil, že jsem kvůli němu začala koukat na Riverdale a přítel se mi za to doma směje :D Tři kroky od sebe se stal mým oblíbeným filmem!!! (10.08.2021)

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)