Fukušima
Fukushima 50
Režie:
Securó WakamacuScénář:
Jóiči MaekawaKamera:
Šódži EharaHrají:
Ken Watanabe, Kóiči Sató, Hidetaka Jošioka, Naoto Ogata, Šóhei Hino, Micuru Hirata, Masato Hagiwara, Riho Jošioka, Takumi Saitó, Jasuko Tomita, Širó Sano (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Tragédie fukušimské jaderné elektrárny v roce 2011, která byla poškozena těžkým zemětřesením a následným tsunami, změnila život obrovskému množství lidí. Jak ji ale skutečně prožívali ti, kdo s radioaktivní katastrofou bojovali... 11. března 2011 ve 14:46 udeří na japonské pobřeží obrovské zemětřesení. Směna v jaderné elektrárně Fukušima otřesy zvládne doslova na jedničku. I když tentokrát zemětřesení dosáhlo devátého stupně, elektrárna pracuje tak, jak má. Vedoucím směny na velíně je Toshio Izaki. Izaki dostává vzápětí po zemětřesení zprávu od samotného ředitele elektrárny, Masaa Yoshidy, že se k pobřeží blíží obří tsunami. Vlna skutečně udeří a elektrárnu, která stojí na mořském pobřeží, zaplaví desetimetrovou masou vody. Jelikož elektrárna na takovouto výšku vlny není konstruována, voda zalije část, ve které se nacházejí elektrické generátory potřebné pro chladicí systémy. Generátory zkolabují a elektrárna se rázem ocitá bez zdroje elektřiny. Ředitel ihned v elektrárně organizuje krizové centrum, ze kterého se snaží koordinovat záchranné práce. V ještě horší situaci se však ocitá Izaki. Ten ví, že pokud nezajistí chlazení jaderných reaktorů, může dojít k výbuchu. Proto Izaki organizuje mezi svými pracovníky šestici mužů, kteří osobně dojdou k reaktorům, aby ručně otevřeli vodní ventily. Hodinu a padesát minut po zemětřesení se o situaci dozvídá japonský premiér. Je mu také sděleno, že dva z nejvyšších představitelů firmy TEPCO, která elektrárnu provozuje, se nenacházejí v zemi. Americký velvyslanec v té době informuje prezidenta USA o katastrofě, která probíhá v elektrárně. I přes obrovskou radiaci se dvěma z šestice pracovníků Izakiho skupiny podaří jeden z ventilů otevřít. Další z ventilů se podaří Yoshidovým pracovníkům profouknout tlakovým vzduchem z venku budovy. To je však jediný úspěch, který se Yoshidovu týmu podaří dosáhnout. Náhradní dovezené pojízdné generátory jsou nízkonapěťové, takže nepoužitelné. Šest hodin po začátku katastrofy vláda zahajuje evakuaci okolního obyvatelstva. Yoshida je v děsivé situaci. Státní Agentura pro jadernou bezpečnost svými nařízeními doslova sabotuje jeho úsilí o záchranu jaderných reaktorů a odvrácení jejich výbuchu. Tlak v reaktorech stoupá takovým způsobem, že zoufalý Izaki nechává otevřít přetlakové ventily. První dávka radiace se tak dostává do okolního ovzduší. Yoshida teď ví, že pokud reaktory vybuchnou, dojde k zamoření celého východního Japonska. Situaci komplikují další zemětřesné otřesy. Patnáct hodin po začátku katastrofy začíná evakuace desetikilometrového pásma okolo elektrárny. Do elektrárny přilétá sám premiér. Je doslova otřesený, když se dozvídá, že Yoshida situaci řeší pomocí sebevražedného týmu pracovníků. Sami pracovníci elektrárny se začínají mezi sebou hádat. Izaki však dokáže situaci zachránit. Den po katastrofě vybuchne první blok elektrárny, naštěstí nedochází k výbuchu samotného reaktoru. V této situaci žádá americký velvyslanec prezidenta USA o pomoc. Zoufalý Yoshida rozkazuje napouštět do reaktorů slanou mořskou vodu... (TV Prima)
(více)Videa (6)
Recenze (74)
Japonsko chtělo svůj Černobyl. V realitě se to díky bohu nepovedlo, a bohužel se to nepovedlo ani filmově. Dramaturgicky, herecky i režijně je Fukušima nudná ubrečená blátotlačka, která začne doslova v první minutě, ale ani na sekundu vás nepřinutí se o postavy nějak víc zajímat, či se o ně dokonce bát. Ken Watanabe je tu pro západní svět asi jediný známější herec a jeho role spočívá v tom, že celou dobu sedí, nadává na svý nadřízený nebo fňuká nad současným stavem. Katastrofa to byla obrovská, nad tím nepolemizuji, ale událost by si zasloužila film, který by v divákovi vyvolal alespoň nějaké pocity, a ne jen nudu, která byla ke konci skoro nesnesitelná. ()
Náhoda tomu chtěla, že jsem na to natrefil. Japonsko je země plná tradic, které mají tendenci dodržet zejména ti starší, což jsou ti, kteří v sedmdesátkách a osmdesátkách udělali z Japonska asijského tygra. Jako takový hraný polodokument je to ok, člověk si aspoň udělá představu, jak to tam tenkrát bylo. Nicméně oproti TV filmu z UK Motylki/Černobyl je v tom dost patosu a etalonu seriálu Černobyl to nesahá ani na paty. Ale chápu je, natočili si to k olympiádě 2020. ()
Taková až příliš televízní a málo faktická podívaná. Jedná se v první řadě o adaptaci knihy "On the Brink: The Inside Story of Fukushima Daiichi", která není fikcí, ale má 300 stran a ten film jen 2 hodiny, takže... Příběh je velice přímočarý a faktický, ale stejně je toho málo. Detailnější popis se dozvíte spíše z Wikipedie (nebo ze zmíněné knihy). Úmorná nuda v podobě časté telefonické komunikace, jejichž obsah by teda mohl být divákovi podán lépe (třeba jako když se reaktor počůrá, tak ukážu čůrající reaktor, ale místo toho si to dvě postavy řeknou po videohovoru/telefonu a ministr se o tom čůrajícím reaktoru ještě ujišťuje, také telefonicky/videohovoristicky atp.). Většinu času sledujeme postavy dávající nesmyslné rozkazy které pak postavy plní nesmyslným způsobem a divák moc neví proč či za to nesly konkrétní osoby nějaké následky. Na druhou stranu to lze brát i s ohledem na určité kulturní rozdíly a dialogovou a emocionální kanonádu Japoncům tak blízkou (jako nedovedu si představit jak bolavej musel bejt dabing a kolik dialogu se z praktických důvodů muselo sesekat a všechno udělat ještě o něco zmatečnější). ()
Ani můj král ze Siamu neumí zázraky. Pokud scénář napíše jedno nemehlo, režisérské židle se chytí jeho kamarád a český dabing obsadí amatéři, nelze čekat žádnou hitparádu. Každopádně musím ocenit příběh natočený podle skutečné události. Tamní pracovníci byli hrdinové. Díky jejich odvaze nemá Japonsko nový vodní příkop, nemusí posouvat své hranice a vyhlašovat nové sčítání lidu. Je pro mě ale úsměvné sledovat přehrávání neherců, které přičítám stylu japonské kinematografie. ()
Rád bych viděl tady experta Livingdead, jak by se v podobné situaci zachoval on. Je fakt, že Japonsko tvrdě podcenilo připravenost, hlavně co se týče výšky vlnolamů, které nepočítaly s vlnami vyššími než 10 m. Zde bohužel došlo k takové souhře nešťastných náhod, že vypadl nejen zdroj elektřiny z produkce elektrárny samotné, ale voda z tsunami vytopila i rezervní dieslové generátory, tudíž nebylo možné opětovně spustit chladící systém elektrárny. Aby toho nebylo málo, zablokován byl i přístup pro pomoc zvenku, tudíž nebylo možné včas dovést generátory odjinud. Rozhodně bych si ale netroufal špinit personál, který dělal vše možné i nemožné proto, aby jádro reaktorů nevybouchlo. Takovou obětavost jako tam ti kluci předváděli, by málokdo z nás všech prokázal. Na tohle se prostě připravit nedá, je to stejné jako byste se chtěli předem připravovat na nějakou neznámou nemoc. A říct, že to byla ubrečená sračka, to už je úplný výsměch do tváře všem obětem této katastrofy. Kolega si evidentně nevidí do huby. ()
Galerie (17)
Photo © 2020 Fukushima 50 Seisaku Iinkai
Zajímavosti (6)
- Jaderná havárie ve Fukušimě je spolu s jadernou havárií v Černobylu označena na Mezinárodní stupnici jaderných události nejvyšším stupněm 7. (Matej.Krajci)
- S výstavbou jadrovej elektrárne Fukushima sa začalo v roku 1966 a prvý reaktor bol spustený v roku 1970. Reaktory 1, 2 a 6 dodala americká firma General Electric, reaktory 3 a 5 firma Toshiba a reaktor 4 firma Hitachi. Reaktory poskytovali dohromady výkon 4,7 GW, čo z nej robilo jednu z 25 najvýkonnejších na svete. (Raccoon.city)
- Film je založený na non-fiction knize „On the Brink: The Inside Story of Fukushima Daiichi“, která byla publikováná v roce 2012. (Swrozs)
Reklama