Cesta do ráje

Pohodový film zo zajateckého prostredia, niečo na spôsob filmu Most cez rieku Kwai, aj keď nie až tak pôsobivý. Čo je aj najväčšia výtka tejto vojnovej drámy. Polovicu času tvorí tvorenie speveckých árií, ktoré asi skôr oslovia ženské publikum. Čo podtrhuje aj to, že celý film je nesený v akomsi sentimentálnom duchu. Dramatické scény akoby tvorilo iba pár spomienok preživších žien. Dojímavý je až záver s titulkovým dorozprávaním príbehu. Celkom dobré herecké výkony; v jednej z hlavných rolí aj mladá Blanchettová, myslím, že tak mladú som ju ešte nevidel. (08.11.2017)

Docela zajímavý pohled na válku z pohledu žen zajatých Japonci na Sumatře. A není to jen o tom, jak si tu utvoří pěvecký sbor, jak se píše v obsahu. Míhá se tu řada známých hereček, jimž dominuje skvělá Glenn Closeová, která tu nemá svoji typickou roli megery, ale ztvárňuje postavu silné, přesto velmi citlivé ženy. Pravda, rysy má hrubší, takže místy bych ji zaměnila za W. Dafoe, což není pravda příliš lichotící. (29.05.2010)

Dobrý a opomíjený film. Připomíná kapitolu dějin, které se též dostává méně pozornosti, boje v Asii, japonské zajatecké tábory. Ženy jsou jednotlivě dobře vykresleny, jejich zážitky jsou výjimečné, jejich strádání velké, jejich síla a schopnosti nezlomné, místy idealizované.... I když i zde pár těch slabších momentů lidské povahy bylo. Některé postoje však inspirativní - "neumím je nenávidět, čím jsou lidé horší, tím víc je mi jich líto." Velmi zajímavé bylo vyznění, které si z filmu odnáším, že i když těžce zkoušeni, stejně bývá náš způsob života otázkou vědomé volby. Za vidění stojí i celá řada hereček, jež se později staly velmi slavnými. (07.06.2022)

Působivý film. Válečné zajatkyně, přežívající v tvrdých podmínkách v japonském táboře, které musí snášet nejen hrubé zacházení od svých věznitelů, ale nakonec bojovat o přežití kvůli nedostatku jídla a o samotnou důstojnost a víru přežít. O to se alespoň trochu snaží založením vokálního orchestru. Myslím, že by dnešní ženy měly tento film vidět, aby si uvědomily, že byly a jsou na světě horší věci než neoholené nohy, odložená návštěva kadeřníka, nenalakované nehty a starost o to, který zákusek si dát, který má méně kalorií... Snímek, ač končí happyendem, mě nerozbrečel, protože to ani moc veselý konec není - spousta žen věznění nepřežije. Nejdrsnější na celém filmu je ovšem samotný fakt, že je natočen podle skutečných událostí... (31.03.2010)

Král krysa, Říše slunce, Cesta do ráje... Všechny tyto filmy spojuje japonská invaze a druhá světová válka. V tomto snímku (obdobně jak v Říši slunce i když tam jde primárně o něco jiného) se setkáváme se skupinkou žen, které se po japonské invazi v Tichomoří ocitnou v japonském zajateckém táboře. Japonci celkově považovali zajetí za ostudu a slabost a k zajatým spojeneckým vojákům se chovali jako ke zvěři. Ženy na tom byly ještě o poznání hůře. Samozřejmě zajatecké tábory v celé pacifické oblasti si nelze předtsavovat nijak růžově. Japonská strava, kterou jedli japonští vojáci kaloricky zdaleka Evropanům, Australanům, Američanům ad. nestačila, navíc jí dostávali výrazně méně. Věznění trpěli podvýživou, nedostatkem vitamínů, parazity, tropickými nemocemi a žili v naprosto šílených hygienických podmínkách pro neasijata vražedných... Tisíce civilistů tyto tábory nepřežilo.... Cesta do ráje je filmem o neuvěřitelné vnitřní síle a lidské důstojnosti. * * * * (15.01.2012)