Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Fakt nevím. Líbí se mi, že někdo v mainstreamu oživuje formát povídkového filmu a Andersonův styl k anekdotickému vyprávění v tuhle chvíli navíc pasuje, ale určitá salónní mělkost toho všeho mě za nohu táhne dolů. Všechny hlavní povídky jdou vnímat jako alegorie na uměleckou činnost (v případě první dokonce ne alegorie, ale přímé vyjádření), aniž by to ale bylo aplikovatelné na samotného Andersona, který není utrápený neprivilegovaný chudák, revolucionář ani kuchař pátrající po nových chutích - je vlastně trochu smutné, že se mi zdá, že Anderson romantizuje typ umělce, který on nenaplňuje. Jenže jakkoliv nemůže změnit svou esenci, pořád může točit co a jak chce. Proč tedy točí film, ze kterého prýští umělecké nenaplnění založené na externích problémech, když veškeré problémy jeho tvorby mohou pramenit/pramení zevnitř? Působí to trochu jako hledání důvodů umělecké stagnace všude jen ne v sobě. Jako Wesi, nikdo to za tebe nevyřeší - tvůj problém není bezohledný producent, nepružný systém ani pokoření všech met! Francouzská depeše není v žádném ohledu špatný film, jeho obrazová složka je pořád vtahující (a sám nechápu, proč se mi to ještě neokoukalo), ale samotný Anderson tápe. A já tápu nad ním. Je toho hodně, co se mi uvnitř líbilo. (A rozhodně to je velký posun oproti Psímu ostrovu.) Ale nemůžu se zbavit dojmu, že Anderson začíná nějak tušit, že by měl začít dělat něco jiného, ale místo aby to udělal, tak točí film implicitně o tom, že nemůže, protože svět mu to nedovolí. 3 a 1/2 (15.11.2021)

Wes Anderson je rozhodne veľmi kreatívny a zaujímavý filmový tvorca. Jeho filmy sú vždy iné, vždy ma dokážu zaujať a majú v sebe to svojské čaro, čo cih robí výnimočnými. A "The French Dispatch" nie je žiadnou výnimkou. V prípade tohto režiséra sa dá povedať, že hoci viem, čo môžem očakávať, nikdy nemôžem predvídať to, aké karty Anderson vytiahne. Je to vždy celkom slušné prekvapenie. Tentokrát tu máme niekoľko krátkych príbehov, ktoré spájajú jedny noviny. A možno by bolo teda fajn si o nich niečo povedať. Pravdou je, že úvod je celkom dobrý, časť s Owenom Wilsonom na jeho bicykli je celkom unikátna a vtipná. Ponúka nám taký obraz na mesto a celkom to vie baviť. Klenot však prichádza počas príbehu od Tildy Swinton, ktorá nám povie story o talentovanom maliarovi z väzenia. Musím povedať, že táto časť bola pre mňa fenomenálna. Vynikajúco natočené, dobre spracované, skvelé finále a nemá to v sebe dokopy asi žiadny predvídateľný moment. Proste genialita. Ďalší príbeh nám podáva Frances McDormand, ktorá opisuje život mladého chalana, ktorý píše svoj prvý veľký manifest a je uprostred veľkých protestov. Tento je podľa mňa fajn, ale osobne mi toho prináša asi najmenej z celého filmu. Napriek niektorým vtipných scénkam, hlavne počas úvodu.  No potom prichádza Jeffrey Wright a jeho finále, ktoré je podľa mňa opäť vynikajúce. Dokonca obohatené o časti s 2D animáciami. To je podľa mňa dosť kreatívne. Musím povedať, že som sa skvele bavil, užíval si tie príbehy, užíval si tú tvorivú kreativitu Wesa Andersona a vo výsledku ide pre mňa o skvelý film. Možno som čakal, že ma to opäť odpáli ako jeho predošlé filmy, no kvality jeho filmárčiny tu spochybňovať nebudem. Kvalitný film, ktorý ale mohol byť medzi najlepšími. Hodnotenie: B+ (21.12.2021)

Wes Anderson pro mě představuje jedno velké tajemství. Nikdy netuším, jestli se mám na jeho film těšit, nebo mám mít silné obavy. Jednou mě jeho snímky dokážou nadchnout, u jiných se ale zase okázale nudím, takže jsem pochopitelně doufal, že se bude v tomto případě jednat o první možnost. Povídky nakonec zůstaly někde uprostřed; byl jsem spokojen s vydařenou atmosférou, s obsazením i s dějem, zároveň jsem byl s dějem paradoxně nespokojen, protože se některé pasáže neuvěřitelně vlekly a v závěru jsem měl pocit, že jsem u filmu strávil minimálně tři hodiny. Ale nevadí, příštího Andersona zase zkusím, možná mě zase jednou nadchne. (02.01.2022)

Režisérů jako Wes Anderson je strašně málo a je to strašná škoda. Je to nesmírně inovativní a nekonečně kreaitvní režisér, který dal v tomto snímku vyniknout všemu, co ho činí tak dobrým a zcela se utrhl ze řetězů, protože zde nebylo třeba se držet při zemi. A tato rovina mu nesmírně slušela. Každá sekunda každého záběru je zde vymazlená k dokonalosti. Je to audiovizuální orgasmus zabalený do extrémně divného, hravého, nekonečně ujetého a tmavě černohumorného příběhu, respektive mozaice příběhů. Bavilo mě to a velice hezky se na to koukalo. Jen jsem během sledování strašně trpěl tím, že nejsem schopen si v reálném čase vychutnávat a adekvátně prociťovat všechny vtípky. Tempo na mě bylo v mnoha pasážích na jedno zhlédnutí příliš zběsilé. [84 %] (19.12.2023)

Nový Andersonův počin se mi nesnadno hodnotí. Tím nejzjevnějším a nejbanálnějším důvodem je jeho rychlost. Ustíhat rychlopalné dialogy v květnaté, archaizující angličtině a do toho stíhat jednak vnitrozáběrovou kompozici, která se neustále proměňuje, a jednak svižné přechody mezi záběry..., to aby člověk film viděl alespoň třikrát. Další aspekty jsou ale spíš diskutabilní a závislé na ochotě diváka přijmout, nebo odmítnout režisérovu vizi. Jisté je jedno: Francouzská depeše je rozhodně stylově nejpřepálenějším Andersonovým filmem. Koncept "hlavní postavy", už dříve problematizovaný, je zde úplně hozen do koše. Známá jména se tu střídají jako na orloji a většina postav neřekne víc než pár vět. Jednotlivé povídky mají trochu odlišný styl a diametrálně jiné tempo. Barevné a černobílé záběrování se tu střídá bez zjevné příčiny (byť k potvrzení dojmu bych potřeboval snímek nasledovat důkladněji) a v jedné z povídek se dokonce přidá i animace. A k celkovému dojmu samozřejmě přispívá i to, čemu obykle rozumíme pod slovem "příběh". Děj Francouzské depeše je fakticky rámovaný jako filmové převyprávění novinářských esejů. Ve skutečnosti jde ale samozřejmě jen o autorskou mystifikaci, pastiš, který přináší překombinovaný sled dějů, které se s každou další povídkou více a více odklánějí od původního tématu (třetí "esej" má pojednávat o známém šéfkuchaři, ale samotný kuchař v něm hraje prakticky vedlejší roli a namísto něj se příběh soustředí na únos syna policejního komisaře, což je divákovi zprostředkováno skrze televizní rozhovor novináře s moderátorem). Ze všeho nejvíc je Francouzská depeše samotná filmovou esejí o možnostech kinematografie a o jejích počátcích v tableau vivant. V Andersonově tvorbě nejde o žádnou novinku, ale nový snímek je v tomto ohledu rozhodně nejdůslednější poctou těmto kořenům. Od diváka chce každopádně výdrž a velkou míru pozornosti. (07.12.2021)