Reklama

Reklama

Společnost MGM vlastnila práva na populární román Irvinga Stonea o životě holandského postimpresionisty Vincenta van Gogha "Žízeň po životě" (1934, česky 1957) už od roku 1946, ale projekt neustále odkládala jako příliš riskantní. Její názor změnil úspěch životopisného snímku Johna Hustona o malíři Toulouse–Lautrecovi Moulin Rouge (1952) a také ohlas mezinárodní výstavy, jež v padesátých letech představila van Goghovo dílo široké veřejnosti. Režií byl pověřen Vincente Minnelli, jehož výtvarná minulost byla zárukou, že malířovy obrazy budou ve filmu představeny v plné kráse. Zachycení vlastních pláten na filmový pás nebylo přes ochotnou spolupráci největších světových galerií vůbec jednoduché. Tvůrci se museli vyhnout nadměrnému osvětlení, a proto nejdřív vyfotografovali van Goghovy obrazy speciální portrétní kamerou a náležitě zvětšené diapozitivy pak nasnímali znovu s použitím silného zadního osvětlení a speciálních objektivů. Film vznikal prakticky celý v evropských exteriérech, na skutečných místech, kde van Gogh pracoval a žil. Obsazení postavy psychicky labilního umělce, trýzněného neustálými pochybnostmi, bylo poměrně jednoduché, neboť Kirk Douglas, který o roli projevil zájem, byl umělci dost podobný. Za svou kreaci, která patří k nejlepším v jeho dlouhé kariéře, dostal mj. Cenu newyorských filmových kritiků, Zlatý glóbus a oscarovou nominaci. Snímek obdržel ještě další tři nominace (herecký výkon ve vedlejší roli, scénář podle předlohy, barevná výprava), ale zlatou sošku si domů odnesl pouze Anthony Quinn za ztvárnění van Goghova přítele, malíře Paula Gauguina. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (108)

angel74 

všechny recenze uživatele

Takhle nějak by měl vypadat povedený životopisný snímek. Zdá se mi, že v dobách dávno minulých se američtí filmaři dokázali popasovat s daným žánrem daleko lépe než dnes. Kirk Douglas v roli psychicky rozervaného malíře Vincenta van Gogha v určitých scénách působil až démonicky a zcela jistě zde předvedl jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry. (80%) ()

Han22 

všechny recenze uživatele

Keď prišel van Gogh o ucho, bola to lááááska. Tenhle úryvek z písničky Elánů a obraz Slunečnice bylo asi to jediné co jsem o van Goghovi věděl. Malířství není holt můj obor, troufám si říct, že všechny slavné obrazy co znám bych spočítal na prstech obou rukou. Přesto byla Žízeň po životě poctivým a solidně udělaným životopisným filmem, který si kupodivu dle kontroly na wikipedii nic moc nevymýšlel. Katolická minulost, fascinace lidskou prací, teplými barvami, světlem, láska k bratrovi, divoké "přátelství" s Gaugienem, nepochopení současníků a čím dál horší psychické potíže vedoucí k sebevraždě. Nic tu nechybělo. A i když nemůžu říct, že bych se celý film čtyřhvězdičkově bavil, krásná kamera, spousta obrazů a především Kirk Douglas mě nedovolí dát míň. Kirk Douglas, který hrál většinou hrdiny či kovboje zahrál naprosto famózně, slabošského a psychicky nemocného člověka, zasloužil si Oscara. Naopak Anthony Quinn měl spíše "štěk" a ten Oscar nevím nevím. Každopádně 4*. ()

Reklama

Šakal 

všechny recenze uživatele

Během sledování snímku jsem si nesčetněkrát položil otázku, co může být větším zážitkem než sledovat dva velikány filmového plátna (v případě druhého již (i) nebe) – živelné(ho) K. Douglase resp. A. Quinna v jednom snímku pohromadě. A přitom odpověď je zcela jednoduchá. Sledovat je coby malíře V. van Gogha resp. P. Gauguina. Dlouho dozadu mi neudělalo nic takovou radost (snad pouze dnešní oběd :-), jako tahle „oživlá (rozpohybovaná) obrazová minulost v přímém přenosu“. Člověk si skutečně zřejmě musí šáhnout na úplné dno, aby ze sebe následně vymáčknul to nejlepší. Otázkou zůstává, co je samé dno, stejně jako je otázkou, zda to následně někdo (d)ocení. Jak už to tak většinou bývá, až čas ukáže...... Nikoliv „rozumových, ale srdcových (pocitových)“ 5*. Tím ovšem neříkám, že by samotná filmová kvalita absentovala, ba právě naopak. Je téměř neuvěřitelné, jakým způsobem se režisérskému tandemu V. Minnelli-G. Cukor (pravda, s výrazným otiskem a (ná)pomocí K. Douglase) podařilo zachytit ten (umělcův) vnitřní boj, který (sám se sebou a svým okolím), musel den co den svádět. Ostatně právě tato skutečnost (společně s exteriéry) je hlavní devizou a lákadlem tohoto pozoruhodného (životopisného) snímku. M. Rózsa je potom už pouze tou pověstnou třešínkou na dortu. p.s. „jednoho dne najdete způsob vyjádření a tím bude opodstatněna vaše existence“. Společně se samotným názvem snímku (resp. předlohou I. Stonea) snad nejvíce tato (učitelova) Gauguinova slova vystihují samotnou podstatu (van Goghova) bytí. ()

Lanark 

všechny recenze uživatele

Umělecký duch se musí vyjádřit, nikoliv pochopit. Život a lidé bývají krutí k těm, kteří se světu otevírají celou svou duší. Báječný film o komplikované osobnosti, která musela trpět, aby jiní se mohli těšit z její tvorby. Jak trpké je vědomí, že ten který se nesmazatelně zapsal do historie lidstva, byl za svého života tím samým lidstvem odsuzován a vysmíván. Bylo by krásné myslet si, že Van Gogh nyní shlíží z planoucího nebe již bez trýzně, jelikož vidí, že díky svému dílu nebude už nikdy osamělý. A že byl přijat tím Bohem pro kterého tvořil, Bohem života a krásy. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

I literatura faktu může mít - a má - svá nadčasová díla. Stoneova goghovská biografie dala příležitost pro vytvoření její adekvátní filmové podoby. Jména jejích tvůrců byla sama o sobě zárukou; odvedený výstup je nezpochybnitelným pozitivním zodpovězení řečnické hypotézy, podané v úvodu tohoto komentáře. Výrazný tvůrčí ruch modernistické výtvarné komunity v tehdejším "chrámu uměn", jímž se na dlouhá desetiletí stala Paříž tolerantní francouzské Třetí republiky, měl v poslední třetině 19. století několik nepřehlédnutelných osobností. Mimo Rodina, Renoira či Cezanna to byli i dva nepřehlednutelní, zvláště osobití protagonisté: výrazně exentrický Vincent van Gogh, tak trochu připomínající pověstného "chuďáčka božího" Františka z Assisi, a někdejší burzovní makléř s peruánskými kořeny Paul Gauguin. Ponor do jejich duševního světa, rekonstrukce tvůrčí metody, prolínání tvůrčí reflexe a sílících pnutí, to jsou základní interakce nejen Goghova života, ale i filmu, který nám jeho životní tragédii a nadčasový umělecký úspěch přibližuje. Jména hereckých gigantů Douglase njst. a Quinna mluví za jiná, která jsou neméně dobrá. Žízeň po životě se tak již více než půl století mění v naplnění permanentně uspokojované touhy filmového diváka po nevšedním trvalém zážitku. ()

Galerie (61)

Zajímavosti (5)

  • Mnoho lokací z filmu se odehrává na skutečných místech, která navštívil Vincent van Gogh. (Kulmon)
  • Část filmu byla natočena v Auvers-sur-Oise, kde Vincent van Gogh žil a zemřel. (Kulmon)
  • Přestože se často píše, že Anthony Quinn získal Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli za 8 minut, ve skutečnosti je na plátně 23 minut a 40 vteřin. (Kulmon)

Související novinky

Zemřel herec Kirk Douglas

Zemřel herec Kirk Douglas

06.02.2020

Ve 103 letech zemřel herec a ikona klasického Hollywoodu, Kirk Douglas. Herec byl třikrát nominovaný na Oscara za snímky Champion, Příběh tří lásek, nebo Žízeň po životě. Čestného Oscara přitom… (více)

Reklama

Reklama