Dycky Sunderland

Jako fotbalový fanatik (a zejména toho britského od Premier League až po League Two) jsem přesně na něco takového čekal. I když jsem fanoušek Cottagers a Manchesteru, příběh pádu tradičního fotbalového týmu mě chytl, stejně jako asi musí i ostatní fanoušky dalších týmů, kteří mají prostě rádi fotbal. Už bylo natočeno mnoho sportovních filmů a dokumentů o velkých sportovních vítězstvích, jako poslední mě napadá Totální sezona v podání Slavie. Tady se ale jedná o pořádnou fotbalovou depku, která si na nic nehraje a ukazuje ty pravé fanoušky, kteří svůj milovaný klub nikdy neopustí. Člověku je až líto, že některá přední místa v Premier League zaujímají umělé kluby bez fanoušků (Manchester City), zatímco tradiční celky s normálním vedením a poctivým přístupem paběrkují mezi nižšími ligami. Je to smutné, o to více ale intenzivní a hezké, protože věřím, že se z toho Sunderland dostane - právě v tom je Anglie specifická, že týmy běžně pendlují z Premier League rovnou do League One a pak se dokáží hned vrátit zpět. Své by o tom již mohlo povědět mnoho týmů, teď mne napadají Southampton, Sheffield United, Bournemouth, Huddersfield nebo jako poslední Wolverhampton. Klidně se tedy může stát, že se Sunderland znovu vytáhne a za nějaké tři čtyři roky se v klidu může vyhřívat v horní polovině Premier League, jak tomu je v právě v případě Wolves. Obdivuji celý klub, že to s natáčením nevzdal ani ve chvílích, kdy jim dost teklo do bot, ono se totiž lépe točí to vše okolo, když se vám daří. Ale takhle zaznamenávat vaše neúspěchy a trápení, to je věc druhá - to se člověk potom ani nediví, že fanoušci na jednom zápase v po prohře 3-0 v poločase rozbili kameru. Výborný zážitek, který mi nahradil aktuální absenci fotbalu na celém světě, jednotlivé zápasy jsou dokonale a napínavě sestříhané. Jen škoda, že v první sérii bylo v Championship vypuštěno pár zápasů, jako např. ten předposlední s Fulhamem, jako Cottager bych se rád podíval na Craven Cottage i v tomto dokumentu. Šťastnou ruku měli také producenti, vybrali si tým, co zažíval velmi turbulentní časy a některé zápasy byly opravdu velkým dramatem, co by jen tak nikdo nevymyslel. Sám si pamatuji neuvěřitelné chvíle, jako když přišel Chris Coleman z úspěšné reprezantace Walesu na lavičku jako spasitel, ale všem bylo jasné, že si tím zničí kariéru, nebo příchod Willa Grigga, který je na ostrovech prostě legendou - jen bylo škoda, že to nebylo těch "28 this season" jak tenkrát ve Wiganu. Zejména v Championship měl Sunderland velmi dobrý tým, že bylo až neuvěřitelné, jak moc se jim nedařilo - vždyť tam hráli bývalí Fergusonovi svěřenci v Manchesteru O'Shea, Gibson, ale třeba i velmi známá jména jako Rodwell, Steele či Vaughan. (24.04.2020)

Unikátní, téměř real-life pohled do zákulisí jednoho z velkých anglických klubů. Sunderland bych mohl Čechům přirovat k Baníku. Je to tým, který sice nevyhrává ob rok titul, fanoušci také pocházejí z těžce pracující třídy, ale o to víc vášně vnášejí do fotbalu. Zároveň ten tým patří do nejvyšší soutěže. Jenže co se stane, když je s klubem všechno špatně? Emociální nálož, kdy i jakožto fanoušek úplně jiného klubu cítím tu beznaděj a smutek, stejně jako pravověrní fanoušci S. Moc se mi líbí pohled jak ze strany managementu a vnitřku klubu, tak i pohled fanoušků. Někteří jsou vážně sympaťáci, kteří svůj klub milují a žijí jím, ale občas tam jsou záběry na ty idiotský hovada, co jsou bohužel v každé "fanouškovské" základně. Nicméně s tím, jak se Sunderland plácá v blátě, přes všechno zlepšování situace, věřím, že materiálu na natáčení bude hromada a přál bych si, aby 4. série končila návratem do vysněné Premier League. (15.06.2020)

Pamatuju si, že jsem Černejm kočkám sestup z Premier League přál. Pro mě hodně nesympatický tým (hráči a herní systém nikoli fanoušci či majitelé). Seriál ale začíná až jejich počínáním v Championship, kterou jsem sledoval jen okrajově (hlavně Fulham s Jokanovičem, Mitrovičem a Kalasem), ale i tak jsem potíže Sunderlandu zaregistroval. ___ Nechci spoilovat, ale musím zmínit ten výbornej kontrast, kdy se nepodaří udržet nadějného hráče a jsou rádi za 1,5 mio eur z Francie, aby následně vysázeli 3 mio za mnohem horšího útočníka. (13.04.2020)

Doporučení na tenhle seriál mi dal Netflix, protože jsem dokoukal The Last Dance o Michaelovi Jordanovi a Bulls. Problém je, že s výpovědní hodnotou a se scenáristickou úrovní zmíněného seriálu nemá Sunderland nic společného, nesahá mu dle mého názoru ani po paty. Dalo by se mi vytknout: Proč tomu dáváš odpad, když tě to evidentně nezaujalo? Protože umění a sport jsou dvě vrchnější části Maslovho trojuhelníku, kdy člověka opravdu zajímá jenom kvalita kůli zážitku, a odpad z důvodu pobavení. Veškerý průměr v umění a ve sportu je nudný, všedný, a nemá potenciál být všeobecně zajímavým. Ovšem sport i umění průměr potřebuje, protože bez něj by nebylo možné určit, co je vrchol, a co je spodina oboru. To ale ještě neznamená, že by se o tom měl natočit dvousezónní seriál... Ps: Nikomu ale neberu, že se namísto Premiere League nebo La Liga bude koukat na roztáhlý seriál o Sunderland :) (13.06.2020)

Neopakovatelný projekt. Osud si se Sunderlandem zahrál jak s žádným jiným týmem a spolu s brilantní dramaturgií štábu nám ukazuje ve (zatím) 14 dílech fantastický zážitek pro každého fanouška fotbalu, a nejen jeho. Funguje to báječně i jako sonda do anglické nátury. Anglické kultury, kterou tak miluju. Kultury, která se točí kolem fotbalu, který tu je skutečně téměř náboženství. Rozhovory s fanoušky, obyčejnými lidmi, ale i se zaměstnanci klubu jako jsou kuchaři, maséři, kustodi nebo operátorky, byly pro mě osobně tím největším zážitkem. Jako dokument je to srovnatelné s The Last Dance. Klub prostě otevřel pokličku a ukázal světu jak velkou vášní fotbal je. Díky Sunderland 'Til I Die získali dalšího fanouška. Díky za to, Sunderlande! (04.06.2020)