Cesta zpátky

Nových filmů jak šafránu, proto možná hodnotím více než bych měl, ale mě to prostě bavilo. Ať už Ben v soukromí dělá cokoliv (i když v rámci této role mu to pomohlo), když hraje dobře, tak mě ten chlap prostě baví. Mělo to typický šablonovitý příběh, ale cítil jsem tam tu beznaděj, to zoufalství, a také snahu se vrátit do běžného života, ale ne vždy se to podaří. (27.04.2021)

V případě Bena Afflecka ve mě stále zůstává jakási pachuť, která je spojená s tím že hrál Batmana a v civilu je prakticky alkoholik. Takže co s ním? Dáme ho na střední katolickou školu, aby trénoval kluky basket a do ruky mu dáme ve volných chvílích skleničku. S tímto nápadem přišel Gavin O'Connor, který dokáže prodávat sportovní dramata přesvědčivě jako málokdo. Je spíše otázkou zda-li tohle tedy chcete sledovat či ne. Affleck smutný být umí. Hrát se taky naučil, ale vadilo mě to křesťanské prostředí. 60% (17.06.2020)

Gavin O’Connor je bez debat velmi talentovaný režisér s novátorským přístupem, který mě svými filmy dokázal nadchnout ale také solidně uspat. Jeho nejnovější počin The Way Back se na této pomyslné lajně drží tak nějak uprostřed, jelikož ty nejuzívanější části střídá s naprosto úžasnými sekvencemi, u nichž máte zase pocit, že sledujete něco vážně extra. Celý snímek v těchto momentech stojí a padá na hereckém výkonu Bena Afflecka, jež se řadí do ranku těch lepších v jeho dosavadní kariéře. Je tedy vážně na škodu, že právě tyhle momenty jsou postupem stopáže čím dál tím více vytlačovány nudnými konverzacemi mezi postavami a následnému emočnímu "dojení", které výsledný dojem z celého snímku poměrně markantně sráží. Ve finále tedy dostaneme látku, jejíž potenciál dalece přesahuje finální produkt. Tak snad příště! „You want to know why they're leaving you open? It's because they don't think you can hit the ocean from the beach.“ (10.04.2020)

The Way Back je filmem dvou příběhů, dvou linií. Příběhu, linie Bena Afflecka, jakožto drtivým životním úderem zkroušeného alkoholika a příběhu, linie Bena Afflecka, co by trenéra školního basketbalového týmu. Obě tyto linie jsou pak samostatně poměrně působivé a zajímavé, se svými silnými momenty a výrazným pojetím, ovšem jelikož obě tyto linie jsou v jednom filmovém celku, musejí samozřejmě fungovat i ve vzájemné symbióze, a to je zásadní problém této podívané, jelikož prostě Gavin O´Connor nezvládl ty dvě linie propojit do jednoho skutečně fungujícího celku, který by měl stejně povedené vyznění jako ony linie samy. Výsledný dojem je tak rozštěpená a nesoustředěná podívaná, skákající ze dvou nesourodých příběhů, které se jen vzájemně oslabují a ubírají si na působivosti, a musím tak zopakovat, že je velká škoda, že se tvůrcům nepodařili ony linie více naladit na stejnou pocitovou vlnu, jelikož pak by jistě vznikl opravdu kvalitní film. Jediným kvalitním pojítkem tak zůstávají už jen postavy a jejich herečtí představitelé, kdy nelze nikomu z přítomných nic vytknout, a právě především Ben Affleck svým výkonem zas trochu zahnal do koutu všechny pochybovače o jeho hereckém talentu, mě tu totiž přišel vážně přesvědčivý v obou polohách a je jednoznačně tím nejvýraznějším prvkem celého filmu. Cesta zpátky je tak zkrátka sice určitě kvalitní a rozhodně nenudící podívaná, nicméně její zpracování nemohu považovat za správné, kdy opakuji a shrnuji, za mě se jedná o dva samostatně fungující příběhy, ovšem mizerně propojené v jeden nefungující celek. (23.06.2021)

Já zas dostanu od křesťanů v poště strašný kázání ale, jak říkáme my ateisti, "S boží pomocí do toho" (myslím do komentáře). Takže v tomto filmu je krásně ukázáno, jak drtivá většina pánbíčkářů v sutaně jsou pěkný svině. Když měl velebníček basketbalovej tým kolosálně na píču, tak to si náhle vzpomněl, že před čtvrt stoletím za ně hrál nějakej Jack Cunningham, kterej je dotáhl do play-off a tak proč by je tam nemohl dostat znovu, že? Akorát tentokrát místo z pozice hráče to bude z pozice trenéra a čert vem, že Jack má tunu osobních problémů a plné právo do sebe klopit jedno pivo za druhým a zakončovat to tvrdým. To je velebníčkovi u prdele, jen ať Jack projeví lásku k bližnímu a pomůže, však o tom je křesťanství, no ne? Pomáhej blízkým a těm v nouzi, pyčo! A tak Jack zahodí s velkým sebezapřením flašku, ponoří se do trénování, z bandy lůzrů udělá drým tým a pak, když se po čtvrt století tým dostane do plej a of k tomu, tak se stane co? Jack dostane další bombu od osudu, vyleje se, zcela po právu, jak váza a dovolí si tak přijít na jeden posranej trénink s kocovinou o něco později. A tramtadadáááá náš milej velebníček ho za prokázané služby okamžitě vyhodí a odmítá se s ním o tom vůbec bavit. Kde je to odpuštění? Kde je ta boží láska? Co na tom, že z bandy kluků, co byli k hovnu, udělal úplně nové osoby, co si věřili a kterým se rapidně zlepšil život i mimo basketbalové hřiště. Co na tom, že kluci ho zbožňují a co na tom, že sám bůh kdyby mohl, tak sestoupí z nebe, kopne velebníčka do koulí, sebere mu kolárek a pošle ho do pekla. Kdepak, Jack je tuze zlej, bumbal a tak minimálně na sto let do očistce. Nemám nic proti normálním křesťanům, ale svině jako byl tenhle, bych střílela. A ještě má tu odvahu mluvit JEHO jménem. Kokot starej! Jinak film se mi velmi líbil, Jacka sem plně chápala, na jeho místě bych také lila první ligu a Beník to zahrál skvěle. Jasně, že mu pomohlo, že má s chlastem tunu zkušeností, ale to je mi u prdele a na jeho výronu to nic nemění, prostě byl skvělej. A, jak konec naznačil, možná nakonec nebylo vše tak posraný jak se zdálo. Takže (k)ámen a Buddha s váma! (02.06.2020)