Kukačka v temném lese

"A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek. (19.04.2018)

Ten nacista je přímo ukázkovou ilustrací pravé pruské povahy. Její poslušnosti k hodnotám, které jí byly vtlučeny, o kterých samostatně nepřemýšlí. Která dává minimálně najevo city, chová se (relativně) korektně a tvrdě k rodině a tvrdě a nekorektně k ostatním. Která je zahleděná do sebe a přesvědčena o své vlastní výjimečnosti, nad kterou si ale nezúčastněný pozorovatel znechuceně odplivne. Která má plnou pusu toho, jak člověk nikdy nemá ztrácet hrdost, ale když hledí smrti jaksi do tváře, zcela nehrdě se sesype. Jinak film potěšil vyvážeností viny a trestu, nikomu zlé činy nakonec neprošly, a v diváku tak po skončení pachuť z nespravedlnosti. Vlastně akorát ta jeptiška Myslíkové tak nějak vyklouzla, ale tu si vychutná pánbu (i když možná ne, pánbu jak známo dobrý není). Jinak mě překvapilo, že na převýchovu byly dávány takhle staré dívky? Vždyť muselo být jasné, že se nepodvolí, zvlášť když jim Němci před očima zastřelili rodiče. A stále se v myšlenkách musím vracet ke scéně lynčování onoho nacisty. Nechám stranou, že mi přijde poněkud nepravděpodobné, že by vojáci něco takového v táboře dovolili a jen tak v klidu tomu přihlíželi. Zcela chápu onoho vězně, který byl svědkem bestialit onoho nacisty, že vzal kamen a hodil ho, proti tomu nemám absolutně nic. Ale moc se mi nelíbí, že měl tolik ochotných pomocníků, kteří se k němu přidali, a přitom o tom nacistovi nevěděli nic. Prostě si šli jen tak někoho zabít, když je to povoleno. (22.05.2013)

Film, ze kterého mě občas pěkně zamrazilo. Hlavní představiterlka přesvědčivě ztvárnila dívku, z níž převýchova málem uděla bezskrupulní a chladnou bytost a Oleg Tabakov bez diskuzí tvoří halvní devizu tohoto netradičního snímku. Antonín Moskalyk opět nezklamal a film mi svým stylem někdy připomněl Babičku a hlavně v závěru Kateřinu Horrowitzovou. A ono spojení bylo více než působivé. (22.11.2007)

Jeden z nejkrutějších a nejsyrovějších filmů z druhé světové války. Aniž by byl prolit hektolitry krve, běhá z něj mráz po zádech. Velmi působivý je lagerkomandant Olega Tabakova, jehož dvojí tvář je nejděsivějším prvkem filmu. Rozhodně stojí za shlédnutí, tématu převýchovy slovanských dětí moc prostoru na filmových plátnech věnováno není. (23.05.2007)

Film, který jsem viděl několikrát na školních filmových představeních, na které se chodilo povinně v rámci oslav osvobození tenkrát ČSSR rudou armádou. A musím říct, že film to nebyl vůbec špatný, a rád jsem se na něj koukl i později. Film vyprávěl příběh českého děvčete, které bylo dáno k převýchově ve vzornou Němku do rodiny důstojníka SS. Vynikající herecký výkon podal Oleg Tabakov v roli onoho bezcitného důstojníka. (27.04.2005)