Devět kruhů pekla

Je temer vice nez jiste, ze takovy film se u nas uz nikdy nepodari natocit. Velmi dobre natoceny po technicke strance. Zajimavy je i scenar, protoze o radeni Rudych Khmeru v Kambodzi toho zase tolik natoceno nebylo. Myslim, ze je skoda, ze tento film nedostal vetsi prostor u verejnosti. Prekvapenim jsou pro me herecke vykony kambodzanu a zvlast ocenuji i autenticke prostory k nataceni. (08.08.2011)

Na konci osmdesátých let se v emancipující se kulturní atmosféře urodilo mnoho nadprůměrných filmů - a Devět kruhů pekla je rozhodně jedním z nich. Výtečně vykreslená atmosféra, exotické a přesto nelaciné téma, sice zřejmá propagandisticky motivovaná kreace a také žádné umění, ale rozhodně zajímavý a nevšední snímek... (Jen nechápu, že tentýž režisér byl schopen natočit jako svůj další film takovou zvrácenost jako Divoké pivo... Je vidět, že naprostá tvůrčí svoboda některým tvůrcům spíše škodí...) Podobné filmy: Vražedná pole, S-21: vražedný stroj Rudých Khmerů (22.06.2007)

K dnešku (únor 2010) hodnotilo tenhle film na CSFD jenom 80 lidí, což je škoda. Docela to ukazuje, jak často se tenhle film objevuje v TV (skoro nikdy) a jak jde jinak sehnat (skoro nijak). //// Samotných devět kruhů není filmařsky - zejména scénářem - nijak oslnivé dílo, ale pro zájemce o kambodžské události je to zajímavá věc z pohledu ztvárnění toho, co se tam v sedmdesátých letech dělo (a že jsou na evropské poměry na hranici uvěřitelnosti). Na podobné hranici je i fakt, že jedna socialistická diktatura (ČSSR) točí mimořádně (!!) kritický film o jiné socialistické diktatuře (DemRep Kampučia) a to proto, aby podpořila další socialistickou diktaturu (Vietnam). Svým způsobem je to ironické, protože se všechny liší jen v míře brutality a idiocie oficiálních doktrín. Filmů o kambodžské genocide není moc, takže se logicky nabízí srovnání s Killing Fields. U mně kupodivu vyhrává filmařsky o něco slabší, ale dokumentárně bohatší český film. Jinak oba mají velmi zajímavou industriálně laděnou hudbu (Oldfield vs. duo Pavlíček & Kocáb) a dojemnou závěrečnou scénu (v českém případě civilnější a bez trapné lennoniády). Devět kruhů jde také víc k věci, nepouští se moc do postranních zápletek, místo toho se snaží popsat co nejvíc z reálného života pod Rudými Khmery (ve filmu z r. 1987 politicky korekně označovanými jako "Polpotovci", namísto přesnějšího "komunisti"). Drobná osobní vsuvka Ačkoli normálně nejsem nijak anti-ami zaměřený, Kambodžský vývoj IMHO je selháním americké aplikace politiky Détente v jihovýchodní Asii a když už se - minimálně zčásti (dosazení Lon Nola, masivní bombardování) - na vzniku toho bordelu podíleli, měli se tam taky vojensky angažovat. Paradoxně jim v tom zřejmě zabránilo silné protiválečné hnutí v USA, protože v roce 1975 už by veřejnost další válku nekousla. (21.02.2010)

Holiday in Cambodia made in ČSSR. Znie to bizarne? Je to bizarné! Kňažko ako český lekár zamilovaný do Kambodžanky. Prehováraný hlasom Petra Čepka. A kruté masakrovanie a teror červených brigád. Ponuré tóny sprievodnej hudby od skladateľského dua Michael Kocáb - Michal Pavlíček túto brigádnicku bizarériu dotvárajú. Deväť kruhov? Ako sa volali? Ako sa tie Dantem Alighierim vytvorené kolesá svojho času pomenúvali? No jednoducho: Pol-Pot! Pol-Pot! Pol-Pot! Pol-Pot! Pol-Pot! Pol-Pot! Pol-Pot! Pol-Pot! Pol-Pot! (25.11.2014)

Viděl jsem verzi pro Cannes a i přes výrazný zásah střihačskými nůžkami, nejviditelnější asi v trochu rozpačitém úvodu, si film drží pevnou strukturu a stává se každou minutou působivějším. Obrazy polpotovské tyranie, "evakuace" Phnompenhu či pracovních táborů s velmi sugestivní hudbou dua Kocáb-Pavlíček a funkční kamerou citlivou na výmluvné detaily film neskutečně pozvedávají a dávají zapomenout na jakoukoli provinčnost normalizační kinematografie. Díkybohu jde především o velký a emotivní biják na pomezí romance a akčního filmu, a jakákoli propaganda jde stranou, navíc zde ani náhodou není obhajován polpotovský režim, ale na druhou stranu moc se ctí nevychází ani proamerický režim předchozí, jež katastrofu rozpoutal. Naštěstí různé politické úvahy jsou silně upozaděny před individuálním osudem několika jedinců. Co naopak zážitek trochu kazí jsou dosti odbyté postsynchrony. Jelikož jsem hodnotil učesanější verzi pro festivalové publikum, v níž chybí bezmála půlhodiny stopáže, neodvažuji se hodnotit strukturu a rytmus díla, které hlavně zpočátku hodně skřípou, ve výsledku může vše vyznít úplně jinak. Opravdu rád bych shlédl kompletní verzi a porovnal! (18.11.2012)