Tvář

...ale vlastne by som mal ten film nenávidieť.... až neznesiteľne kruto berie vznešenosť všetkému tajomnému, mystickému, "iracionálnemu", a stavia to všetko na úroveň vandráckeho cirkusantstva snažiaceho sa kde tu utrhnúť nejaký ten groš od naivnejších (alebo unudenejších?) divákov..... a možno bolo cieľom ukázať, že najväčšie záhady a tajomstvá sú skryté v ľudskej mysli, a nie vo fyzikálnych, prírodných "nadprirodzených" javoch... hmm... ale aj tak, na ten obrovský kontrast medzi temným, tajomným začiatkom a dychovkovou bujarosťou záveru filmu len tak ľahko nezabudnem.... P.S.: toto je asi najrozkošnejšie vystúpenie Bibi Andersson, aké som zatiaľ videl ;) (08.11.2009)

Tento Bergmanov snímok ma moc nedostal. Uznávam, určitá atmosféra mystična a hlavne dobovej atmosféry tu bola a to veľmi príjemná, ale obsahová stránka mi nesadla. Jedná sa len o klasickú prekáračku rozumu a duchovna, ktorá tu pri niektorých scénach prechádza do satiry alebo aspoň jemného humoru. Strata času to ale určite nie je. 60/100 (18.11.2016)

Charakteristicky rozkročená podívaná. Od mystických nálad (ach ta zachmuřená tvár Maxe von Sydow!), přes temné existenciální polohy (to když se masky poroučejí k zemi a mystika mizí tváří tvář ponížení) až po dekameronovsky a groteskně rozzářené pasáže, které filmu dodávají barvu a tempo. Příběh si pohrává s nesmiřitelnou dichotomií racionálna a iracionality, vědy a klamu. Bergman s trochou cynismu klade odpověď na otázku "zda je něco mimo tento svět" jaksi mimo hlavní příběh, komickou postavou babky-kořenářky. Mezi iluzionistou Voglerem a doktorem Vergerem se rozpoutává nelítostná bitva dvou nesmiřitelných principů – bitva iluze a reality. Kdo přesvědčí koho o svém světě? Paradoxně se oba potácejí ve stejné sebeklamu a nejsou schopní nabídnout než lži a přetvářku. Odpověď na otázku oběma uniká pod zdánlivě sebejistými a mystickými maskami, které si nasazují. Ingmar Bergman nezůstává jen trpělivým a expresivním pozorovatelem (čímž film mistrovsky dává absolutní prostor divákově nitru), filmem se vine citelná nit sarkasmu, kterým hodnotí jak "komedianta a šarlatána" Voglera (navazujícího na tradici poníženého Alberta z Večera kejklířů) i arogantního racionalisty a manipulátora Vergera. Není nic tragičtějšího než závěrečný "triumf" jednoho z nich, který odhaluje lidskou existenci jako pompézní masku, která halí tvář vyděšenou ze smrti a vlastní nedokonalosti závojem pompy a pokrytectví. (03.11.2008)

Musím se přiznat hned na začátek, že nejsem jednou z těch, kdo by povinně hltal všechny Bergmany. Občas se na něco kouknu, uznám, že je to po filmařské stránce dílo profesionála s láskou k příběhům a charakterům a osobitým přístupem, přesto mě nikdy po shlédnutí nepopadne chuť si vyhledat další jeho film. Stejně je tomu i v tomto případě. Miluji mystiku a jakousi komornost - obojí se v Bergmanově filmech vyskytuje v hojné míře, přesto vím, že nikdy nedostanu přesně to, co chci a charaktery jsou na mě příliš tragické. Tragičnost ano, ale s mírou, prosím. "Kouzelník" Vogler je přesně takovou tragickou postavou, jako by z oka vypadl dr. Caligarimu (na což naráží i popisek v obsahu filmu), pak si ale sundá svou masku a tajemno je pryč a zbude jen obyčejný člověk, který žebrá o peníze, a ti, jež ho obdivovali a žádali o pomoc, jím začnou opovrhovat. Ne - tohle mi nevadí nejvíc - ale vadí mi to, kouzlo je pryč. A konec? Tak to mi tak trošku přišlo jako z pohádky, až moc utažené za vlasy. Chybělo jen dodat: "Tak a teď si vás všechny koupím." (29.09.2009)

Slušný a samozřejmě perfektně natočený film,ale já mám prostě raději mistrova díla odehrávající se v "současnosti"... Tvář je opravdu magická a má až pouťově tajemnou atmosféru, herci jsou také úžasní... jen scénář mi prostě tentokrát nesedl.. Ty tři * platí pochopitelně jen v rámci ostatních Bergmanových filmů, kdybych měl hodnotit v porovnání s ostatní kinematografií, šlo by určitě o 4* (05.09.2007)