Na břehu

Od televizního zpracování jsem očekávala mnohem méně, takže jsem byla příjemně překvapená....a taky dojatá....a taky na slzičky, proč to neříct.Tohle není lehké téma, tím spíše, že kdyby se něco podobného vážně stalo - a jen hlupák si může myslet, že vážně nikdy - jak bychom se k tomu postavili? Rabovali bychom? Ubližovali ostatním? Prožili jeden velký mejdan na konec? Totálně to vzdali? Kdo ví.....Armand Assante je velmi charismatický muž s široce od sebe posazenýma očima a tvrdých rysů, takže jako kapitán ponorky perfektní a přitom zároveň lidský a donutí vás k přemýšlení o vašem vlastním životě coby, kdyby....mapování lidských osudů s nevyhnutelným koncem spolu s krásnou kamerou a vhodně zvolenou hudbou mi nedovolí dát nic jiného než čtyři hvězdy. (08.06.2012)

Nechápu, že se mi tento snímek tak na dlouho ukryl a jen díky uživateli ,,RomeroIsGod,, jsem získal naprosté perfektní postapokalyptické drama. Nečekej , že budete vtažení do nějaké války a budete vidět atomové hřiby. Setkáme se tady s osudu a s chováním posledním pár občanům na Naší planetě. Nečekal jsem, že mě jejich osudy a příběhy dostanou, ale světe div se, ony mě dostaly. Vřele všem musím doporučit. Nebojte se délky, uteče to jako voda.... (26.01.2012)

Hlavním tahounem snímku je samotný nápad, který umanutě setrvává vytrvalým i v dnešní době. Televizní produkce zase jednou příjemně překvapila. Ano, první díl je trochu utahaný, ale dávám vám možnost se seznámit s postavami, aby vám jich pak bylo jak se patří líto. Natočit postapokalyptický film vlastně není nikterak zvlášť nákladné na produkci, stačí jen tu a tam dát vhodnou repliku či rekvizitu, a efekt se dostaví. Tento minimalismus jsem ocenil a záverečný taneček napovídá, že ta naše slavná civilizace přeci jen k něčemu krásnému byla... (21.04.2013)

No nevím, nějak mi to místní hodnocení nesedí. Tenhle remake ... přišlo mi že herci jsou pořád veselí (to asi že dostali práci) a celá ta atmosféra je s původní verzí úplně neporovnatelná, i když jsou to v podstatě totožné filmy. Navíc ta stopáž ... představa že by to člověk měl vidět najednou ... je děsivá. (11.03.2011)

Jako dítě jsem měl každý rok na hlavě masku a zažíval nácviky v parku s pláštěnkou a igeliťákama na rukou. Odnesl jsem si z toho dvě věci. Za prvé, že je důležitý lehnout si nohama k výbuchu a krýt si hlavu. Za druhé zájem o katastrofický filmy, kde jsou atomovky. Viděl jsem docela dost apo- a post-apo filmů a musím říct, že většina z nich stojí za hovno. Výjimky jsou v podstatě tři, a to britský Vlákna, americkej Den poté a a Dopisy mrtvého. Tohle ve skutečnosti totiž není post-apo, ale romantický film s televizní produkcí, prkenným hlavním hrdinou a občas nějakým náznakem něčeho zajímavějšího. Na to, aby mohl kapitán ponorky jezdit ve Ferrari a souložit s paní Wardovou ani nebylo potřeba stavět zrovna tuhle zápletku a mohl tam jet třeba na dovolenou, z mýho pohledu by to vyšlo nastejno. Sám ten nápad udělat post-apo bez věcí, jako jsou výbuchy a hřiby, města v troskách, radiace a nemoci z ní, mutace a mutanti, boj o přežití a tak vůbec, to bych klidně bral. Ale rozhodně neberu, čím to autoři nahradili. Pokud se téma zajímáte, vyberte si radši něco z těch tří filmů, co jsem napsal výš. (03.07.2020)