1:23:45 (E01)

První díl umělecké rekonstrukce černobylské katastrofy se vyznačuje snahou o dodržování všeobecně známých faktů, nevypadá lacině ani odbytě. Johan Renck má cit pro navození temné, bezvýchodné atmosféry i pro výběr herců. Na Jareda Harrise se těším i v dalších epizodách. Přes veškeré úsilí o vytvoření dokonalé iluze čtvrtého bloku černobylské elektrárny v době výbuchu mám ale z viděného rozporuplné pocity. Rozum a zkušenosti nasbírané z 23 let praxe v provozu jaderné elektrárny se vzpírají uvěřit lidskému chování a reakcím personálu bloku. Nejde mi o sled chybných manipulací a rozhodnutí operátorů blokové dozorny, ty jsem dávno znal. Ale když člověk vidí, jak se obsluhy pohybují v troskách budovy bez osobního dozimetru a jakýchkoli ochranných pomůcek, jak se v rozepnutých kombinézách holýma rukama dotýkají zamořených armatur a bez respirátorů dýchají vzduch plný aerosolu a prachových částic, otřese to s ním. Jaderný inženýr, který si jako jeden z mála uvědomuje, že reaktor rozmetal výbuch, poslušně odejde na střechu, aby se podíval do otevřeného jádra reaktoru, jen proto, že mu to poručí nadřízený. Prostě něco, co je tak vzdálené kultuře chování a mentalitě středoevropanů, že si znovu a znovu musím klást otázku, nakolik viděné odpovídá skutečnosti. V souvislosti s Černobylem jsem si kladl vždycky jiné otázky, např. jak je možné, že si katastrofa vyžádala ve skutečnosti tak neuvěřitelně málo bezprostředných i následných obětí. V době expoze se na elektrárně nacházelo 400 zaměstnanců, mnozí z nich obdrželi extrémně vysoké dávky a v rozporu s očekáváním se dožili vysokého věku. A to je ještě udolával proslule děsivý východoevropský životní styl a stres. Z těch, kteří zemřeli na nemoc z ozáření, bylo navíc ještě většina požárníků z jednotek mimo elektrárnu. Přisuzoval jsem to tomu, že se ve skutečnosti v době nehody chovali racionálně a snažili se omezit expozici. První díl ale mluví o opaku - možná kvůli dramatickému efektu. Uvidíme, jak se s tím tvůrci poperou dál. (14.05.2019)

Opravdu silný námět, který umí naservírovat skutečné emoce a s divákem otřást. Film říká dosud známou pravdu: když se něco opravdu zlého nechce vidět, ani milion důkazů nestačí k tomu, aby způsobilý lidé prozřeli. Bohužel, zametání katastrof pod koberec, manipulace s fakty, zatajování, nekompetentní přístup už při samotné technické zkoušce i následném amatérském vyšetřování události a zlehčování neštěstí či zkreslování údajů, se děje doposud a vůbec to není film jen o nezodpovědném a bezohledném přístupu komunistických papalášů a o jedné jaderné elektrárně. Stále aktuální situace. Občas je sice pravda tak očividná, že chtě nechtě stejně vyleze najevo, ale to už je pro mnohé oběti příliš pozdě. - Nechápu, jak se mohlo stát, že dokonce ani hasiči, kteří k požáru dorazili jako první, nedostali základní ochranné pomůcky, přestože se jednalo o objekt jaderné elektrárny. Absolutní ignorace, vědomé přehlížení rizik i ve fázi, kdy ještě ani vedení pořádně netušilo, o jak šílený průser se ve skutečnosti jedná. - Nehezky se na tuto obrovskou tragédii kouká, ale přesto se těším na další díl. (07.05.2019)

Jako dneska si pamatuju, že jsme tehdy, pár dní po havárii, museli povinně se školou do prvomájového průvodu. Přitom ten radioaktivní mrak šel přes celou Evropu. Tenkrát i hodně pršelo, takže jaká asi byla ta voda co padala? Bolševici tím manifestovali sami sobě, že je bezpečno a nic se neděje. Jen pak v létě rostly tříkilový hřiby, rodilo se o hodně víc postižených dětí, než kdy jindy. Svině rudý. (17.05.2019)

Realita zde hraje v (ne)prospěch filmového média. Paradox, na kterém se bude v dalších epizodách stavět, nebo naopak podkopávat. Faktografická přesnost jako prostředek odosobněného vyprávění, kterému by, při vší vůli, na poli fikce nikdo neuvěřil. Chci více vztahu k postavám, jinak to z pozice neutrálního „dokumentu“ se štědrým rozpočtem za zády, zásadně promarní příležitost. (09.05.2019)

1. díl působí uvěřitelně, ač bych kvůli extrémní radiaci čekal, že nejméně požárníci budou padat jako mouchy. Dělám se zářením, je to můj denní chleba, takže se mi nechce věřit, že před 30 lety byly takhle nezodpovědní byť pod taktovkou sovětské doktríny - bagatelizace nehody, čas běží a běží a radiace se šíří a šíří. (18.06.2019)