Upír Nosferatu

Nejukecanější němý film co znám. Jestli na tomhle filmu nemám něco rád, je to právě poměr obraz vs. psaný text. Jakkoli je obrazové zpracování poutavé, mám pocit, že je mnohdy jen koloraturou. Text často funguje jako hlavní hybatel (někdy i rušitel) děje a režisér na něj klade velký důraz. Je to sice logické, v mantinelech němého filmu pochopitelné, ale z filmového hlediska to u mě moc nefunguje. (06.07.2006)

Poznámka k olomoucké projekci Nosferatu v rámci Projektu 100 2009 – 24. 2. 2009: Viděl jsem dvakrát shodnou verzi filmu s hudebním doprovodem J. S. Bacha, takže jsem byl zvědavý na odlišný přístup – elektrickou kytaru hudebníka kapely Priessnitz – Petra Kružíka, od které jsem si sliboval především specifickou úroveň expresivnosti. Celý problém byl v tom, že hudba nepodtrhovala obrazy, ale strhávala pozornost na sebe. Tempo doprovodu bylo po většinu filmu neslučitelné s tempem filmu – až na povedenou část, kdy Nosferatu připlouvá na lodi a gradující kytara vzbuzovala silnou emocionální odezvu, kterou navíc dokázala udržel po celou dobu až do okamžiku příjezdu. Po zbytek filmu jaksi nedocházelo ke kontrapunktu obrazu a zvuku, ale celé představení budilo dojem, že sledujeme němý film, a do toho shodou okolností prosakuje zajímavá hudba. Navíc byl film na začátku hudebně zbytečně „přepálen“ a pak to vypadalo, že hudebník dalších dvacet minut ladí kytaru, aby nevyšel z tempa a silný úvod pak vyšel trochu naprázdno. Je to škoda – němé filmy s hudebním doprovodem jsou u nás poměrně vzácným zážitkem a například podobné klavírní doprovody Filipa Topola byly k promítaným obrazům citlivější. (12.12.2004)

Počin romantického, okultismem fascinovaného básníka, do něhož se doba vzniku otiskla prostřednictvím expresionistické poetiky. Dílem kvůli skromnému rozpočtu, dílem z vlastní příklonnosti k přírodě, nenatáčel Murnau Upíra ve studiích, kde vznikala většina expresionistických filmů, nýbrž v reálných lokacích (včetně Vysokých Tater). Děsivé stíny, nepřirozené geometrické tvary a vychýlené kompozice zároveň realitu překračují a vtahují nás do světa na pokraji zkázy, jejíž příchod ohlašuje Orlock. Krysí tvář, oči maniaka, dlouhé pařáty namísto rukou - vypadá takhle smrt? Nosferatu umožňuje vidět prototypy situací, dějových zvratů a symbolů, z nichž se později stala klišé upírských příběhů. Pro mne zůstává originál dodnes nepřekonaný a věřím, že stejně zneklidňující, jako byl pro jeho první diváky. 95%Zajímavé komentáře: Melies, Eodeon, Le_Chuck, Teya, MIMIC, Amadeo (04.11.2006)

Nosferatu je dědečkem všech hororů a v té době to muselo být asi něco neuvěřitelného. U mě to bylo tak, že jsem se asi v půlce začal trochu nudit, až ke konci to bylo zase trochu zajimavý, ale né tak, abych mohl říct, že i přes svůj věk si film zaslouží vysoké hodnocení. Přidávám jednu hvězdu za to, co před devadesáti lety dokázali udělat. No už mám asi moc přehnané nároky na dobrý film, ale přece nebudu film hnát do nebeských výšin jen kvůli tomu, že ve svém žánru byl mezi prvními ne? (08.08.2012)

Jeho jméno zní jako pláč lovné zvěře. Ale nesmí být vysloveno. Patří k nemrtvým, démonickým stvořením noci, pro které jejich lovná zvěř užívá jména vampire. Miluji filmy o upírech a tento byl ten první. Nosferatu je zároveň i prvním zfilmováním Drákuly od Brama Stokera, prvním z mnoha. Mohl bych se dlouze rozepsat o tom, jak na mě tento film zapůsobil, ale asi to nemá smysl. Vzpomenu jen mistrovské herectví, zejména pak nepopsatelný projev Maxe Schrecka, úžasnou kameru a hru se světlem a stínem, jedinečnou atmosféru a samozřejmě progresivní režii F. W. Murnaua. Nosferatu je mistrovské dílo, které o mnoho předběhlo svou dobu. Nebylo vůbec třeba film dlouho analyzovat a interpretovat, abych si to uvědomil. Stačilo ho vidět. (07.02.2006)