V úskalí

Sofia Coppola, mě před lety doslova uhranula filmem Ztraceno v překladu ale od té doby se míjíme. On the Rocks se mi na papíře jevil jako žánrově a příběhově hodně podobný snímek, ale i přes přítomnost Billa Murreye, se to Sofii ani tentokrát nepodařilo. Přestože se zde řeší důležité životní problémy, emočně se mě to nedotklo ani na minutu a pamětihodné scény, jako "tokyjské loučené" z výše uvedeného filmu, se tu neobjevují vůbec. Film začne, pokračuje, končí, nic mezi tím ani potom. (13.01.2021)

Subjektivně nejmilejší Sofia Coppola od... Ztracena v překladu? Dává to smysl, ty paralely jsou tu celkem jasné, byť nijak extra zdůrazňované. Stejně jako Tokyo, je i tady New York za jednu z hlavních postav. Byť tentokrát se na megalopoli režisérka nedívá pohledem okouzlené turistky, ale rodačky, která velkoměstu bez velkých gest propůjčuje samozřejmou majestátnost. Murray zase hraje "sám sebe"; evidentně patří do úplně jiného světa, než všichni ostatní tady. Je žánrovým hrdinou ze staré školy, který každou prkotinu proměňuje v dobrodružnou špionážní akci - a je to v podstatě všechno okouzlující. Na druhou stranu je to všechno i mírně průhledné, a proto možná ve finále ani ne tak působivé, jakkoli dojmout se u toho asi lze. Ten film je jako martini, fajnový aperitiv, po kterém ale nějak nepřichází ten hlavní chod. Trochu z toho viním Apple, je to takový zakázkový film pro tu "lepší" korporaci. Na druhou stranu si říkám, jestli Sofia Coppola vůbec chce točit "velké" filmy, možná ani nikdy nechtěla. Jenže některé ty dřívější měly kouzlo, které tomuhle přes veškerou akurátní sofistikovanost schází. (23.10.2020)

Sofia Coppola je pro mě velkou záhadou. Zatím jsem od ní neviděla film, který by se mi vyloženě líbil, a kterému bych dala čtyři hvězdy. Vždycky je to takový slabší průměr. Tohle ale je za mě nejlepší film, jaký jsem od ní zatím viděla. Nenudilo mě to tolik jako její jiné filmy. A Rashida a Bill spolu skvěle fungují. Pořád to ale není můj šálek kávy a vím, že znovu bych se na něj nepodívala. (07.03.2021)

Sofia Coppola je dávno etablovaná režisérka, která si své projekty náležitě vybírá a já měl dosud štěstí, že se mi její filmy, které jsem si vybral, líbily. To se ale tentokrát říci nedá. On the Rocks jsem si pustil hlavně díky Murraymu, protože na podobný typ vztahovek jsem ještě mladý a říkal jsem si, že kdyby nic, tak alespoň on mě tu bude bavit. A to se spolu s fajnovou Rashida Jones (ač je její postava dle slov z filmu nudná) potvrdilo. Ale je to skutečně to jediné. Celý děj filmu je takový povážlivě plytký a nevýznamný, že kdyby Apple tv+ nemělo zoufalou nouzi o obsah, zřejmě by snímek ani nebyl natočen/odkoupen. Vůbec mi to nic nedalo a koncept jsem už viděl stokrát, Kostky navíc vyzněly úplně do ztracena. Jsem si jist tím, že pro autorku je to zřejmě silné téma, které si nejspíš sama prožila, ale ničím významné pro širokou veřejnost...5/10 (30.10.2020)

Tak já úplně nevím, co si o tomto filmu myslet a jak ho hodnotit... Na úvod mohu říci, že jsem se na něj opravdu hodně těšila, protože mám ráda Billa Murrayho a jeho spolupráce se Sofií Coppolou v podobě Ztraceno v překladu patří k mým největším filmovým zážitkům vůbec. No a tak jsem se teď asi podvědomě těšila na podobný zážitek (když navíc popis zápletky působil více než slibně) a z toho pohledu moje (asi až moc vysoká) očekávání V úskalí nenaplnilo. Pokud si promítnu, co jsem těch 96 minut sledovala, napadá mě, že to vlastně bylo tak trochu o ničem, žádná pořádná zápletka, vyvrcholení, pořád jsem čekala, kdy už se něco začne dít a ono nic. Moc mi k sobě neseděl ústřední manželský pár v podání Rashidy Jones a Marlona Wayanse, nebyla mezi nimi žádná chemie, jejich dialogy byly povětšinou takové dosti ploché, plné prázdných frází. Kdo se k sobě ale hodil naopak naprosto perfektně, byla Jones s Murrayem jako dcera a otec, nedokážu to moc popsat, ale prostě jim to spolu sedlo. Přirozený herecký projev Jones i její postava jako taková na mě vlastně asi působily ze všeho nejsympatičtěji, ač tedy byla Jones docela často ve společných scénách poněkud zastíněna Murrayem (to už je zřejmě skoro takový úděl Murrayho hereckých kolegů obecně). Murrayho Felix už mi jako postava tolik sympatický nebyl, některá jeho rádoby hluboká životní moudra na mě působila spíše trapně a u jeho vtípků jsem se zase až tolik nepobavila. I když má Murray stále obrovské charisma (proto si asi ty scény s prakticky jakýmikoliv hereckými partnery také pravidelně krade pro sebe), tady na mě místy působil trochu unaveně a ve svých (předpokládám že zase asi často improvizovaných) monolozích a dialozích pro mě nebyl tak přirozený, jako je u něj zvykem. Takže (ač mě to opravdu mrzí) úplně nesdílím názor některých zde, že je na něm vidět, jak si hraní v tomhle snímku mimořádně užívá. Na druhou stranu jeho výkon se určitě nedá označit za nějak vysloveně špatný. Jak už jsem zmínila výše, funguje souhra mezi ním a Jones, což asi dělá hodně, mimořádně se mi třeba líbily také jeho společné scény s vnoučaty, no a charisma z něj prostě pořád čiší, tudíž je na něj i jako na mírně unaveného a místy trochu v křeči chlapa pořád radost pohledět, i když třeba jen sedí, hledí a nic neříká. Celkově mám z filmu vlastně docela příjemný pocit a jako nejvýstižnější mě teď napadá slovo "překvapení". Jsem překvapená, že i přes řadu nedostatků, které na tom snímku vidím, u mě z nějakého důvodu, který vlastně neznám, ten film působí ve výsledku docela dobře. Určitě ne jako Ztraceno v překladu, s nímž to asi nemá ani smysl srovnávat a které mělo zřejmě určité neopakovatelné kouzlo, dokázalo probudit spoustu emocí (ač vlastně také nebylo nějak dějově složité). Ale pozitivní dojem prostě z nějakého záhadného důvodu převažuje. Asi si budu muset V úskalí po čase zopakovat a třeba tomu přijdu na kloub (nebo na mě bude zase působit úplně jinak, ani bych se nedivila). Aktuálně slabší 4 hvězdičky a 70 %. (18.11.2020)