Dva bratři

Velký respekt už jen za to, že zvířecí část příběhu je plně srozumitelná, aniž by nám mimo obraz pořád něco hučel do uší vlídný chaloupkovský vypravěč (bez kterého se prckové s přehledem obejdou – kluk to v příslušném věku hltal a každému na potkání vyprávěl; starší dcerce se zdál začátek „moc smutnej“, takže to asi nikdy celé neviděla, ale na nesrozumitelnost nebo nudu si taky nestěžovala). Druhý respekt za to, že patos zůstal na řetězu a nedosáhl absurdních výšin takového Spielbergova Válečného koně, i když by klidně mohl. Za plíživou antropomorfizaci tygříků (připisování lidských citů a motivací je paradoxně o to sugestivnější, že na sebe zvířátka nemluví lidskými hlasy ani za ně nikdo neříká, co si zrovna „myslí“) menší minus, ale jen menší, je to koneckonců především dětská bajka (s morálně značně spornými momenty, ale budiž, aspoň to děcka přiměje k přemýšlení. Trošku horší je to s všelijakými s prominutím genderovými a jinými kulturními stereotypy, na druhou stranu princ žijící ve stínu svého zesnulého otce není jen komická figurka, ale na dětský film překvapivě plasticky vykreslená postava… zkrátka za každou potenciální výhradou se hned vynoří nějaký chvályhodný moment.) Za naši rodinu lehce rezervované doporučení. (17.04.2016)

Řekl bych, že určitě jeden ze slabších filmů mého velmi oblíbeného režiséra, ale i tak se jedná o poctivý kus dobré filmařiny za čtyři hvězdičky. Annaud opět předvedl jak brilantně dokáže pracovat s kamerou a zvířecími "herci", které si musí zamilovat i ten největší cynik. Scénář je narozdíl od staršího a dosti podobného Annaudova filmu Medvědi, daleko průhlednější a více zaměřený na mladší diváky, i tak jsem mu to ale zase sežral i s navijákem :-) jako dobrodružný příběh pro celou rodinu můžu jen doporučit a milovníci zvířat si klidně můžou hodnocení ještě zvednout :-) (27.10.2008)

Annaud má patent na líbivost, která ale nepůsobí prvoplánově. Z jeho filmů dýchá jakési drsné, ale poetické estetično. Nad malými tygříky by se i solný sloup ustrnul, jak jsou roztomilí, a většině jejich lidských protějšků by jeden nejradši vyťal pořádný políček. O realističnosti tygřího chování v tomto filmu by se dalo polemizovat, ale to nepovažuji za překážku, když se na snímek budu dívat jako na drsnou pohádku, založenou na trpké realitě. Člověk totiž šelmám nerozumí. Stačí se rozhlédnout okolo sebe. (06.08.2012)

I když se jedná o film povýtce dětský, musím uznat, že mě Jean-Jacques Annaud nepřestává překvapovat. Jako by si své filmové příležitosti co nejvíce šetřil a současně se snažil každý svůj film natočit tak, aby absolutně v ničem nepřipomínal ty předchozí. Tak se po celkem konvenční, i když kvalitní komedii Hlavička stal autorem svého patrně nejlepšího (a to nejen v rámci jeho filmografie) filmu Jméno růže a také o nic horšího, silně experimentálního Boje o oheň, a teď dokazuje, že si poradí i s dětským divákem a s téměř už úplně profláknutým žánrem "zvířátkovského" rodinného filmu. Aspoň o ten kousínek výš ho určitě posunul. (10.01.2019)

Filmy o zvířatech mě dokáží dostat do kolen. Od začátku do konce jsem tenhle příběh probrečela a vůbec se za to nestydím. Byly tu samozřejmě i humorné momenty.Tygřata byla nádherná a dospělé kočky také. Nad některými záběry jsem dlouho přemyšlela jak bylo možné je natočit bez použití digitálních zvířátek. Vždyť nikdo nemůže vytušit, co se takové šelmě zrovna honí hlavou. Kolikrát to neví ani jejich ošetřovatel nebo majitel. Neustále se utvrzuju v tom, že zvířata jsou nejlepšími herci a filmy s nimi jsou úplně jiné než ty "klasické". Opravdu krásný příběh, který člověka dokáže naplnit úžasnými pocity. Guye Pearce moc nemusím, ale tady byl dobrý. (29.06.2016)