Komisařka

Zobrazit rudou komisařku jako Madonu s Ježíškem v náručí, před kterou v úctě dělníci klečí, to chtělo na dobu svého vzniku velkou odvahu a taky velkou představivost. Režisér je silný v obrazech, dokáže načrtnout atmosféru už úvodním dlouhým švekem, při kterém jde armáda rozbahněným polem kolem (patrně náboženské) sochy. Krásné záběry se pak prolínají celým filmem, dokážou zasáhnout a vyprávět i bez komentáře. Občas se ale vymknou, vizionářské scény holocaustu nebo ženců na písečném poli bez jediného stébla zbytečně zatěžovaly snímek symbolismem, které nepotřeboval. ___ Herecké výkony komisařky, která je zaskočená mateřstvím a náhle objevenou lidskostí i žertujícího židovského otce, který si ale dobře uvědomuje, v jaké hrůze žije a jak strašné vyhlídky on i jeho rodina mají, jsou fantastické. (21.11.2017)

Komisárka je netypický sovietsky film, ktorý zaslúžene skončil v trezore. Sovietsky divák nemal pochopenie pre nejednoznačnosť hrdinky filmu, nebol fanúšikom zaujímavého výtvarného poňatia, prekážali mu i nevábne kulisy vtedajšieho života a možno aj rozvetvená židovská rodina. Nonna Morďuková bola jednou z ikon sovietskej kinematografie a ťažko si predstaviť v roli komisárky Červenej armády inú herečku, než ňu. Film si aj po polstoročí od nakrútenia zachoval svoju hodnotu a neľutujem chvíle strávené pri jeho sledovaní. (19.07.2015)

"Porodit dítě, není tak lehké, jako válčit...". Velitelka, s neměnným výrazem obličeje a jasnou představou o povinnostech vojáka, se (ne)dobrovolně dostává do situace, kdy musí své hodnoty radikálně pozměnit, alespoň na chvíli je konfrontována se světem, za který se hrdě bije. Střetává se s obyčejností lidského štěstí v nekonečném koloběhu neštěstí, v chudinském marasmu obřezaných cigánů. Její život je ze dne na den postaven před největší životní volbu. "Maria...to jsou dnes lidi...". Vynikající experimentální režie, podobající se kapánek našemu mistru Kachyňovi. Askoldov ve svém jediné filmu, ve kterém i přes zdánlivě nepřekonatelnou konkurenci geniálních sovětských režisérů své doby, dokázal najít cestu k originalitě, využívá snové i fantazijní reality a nejsilnější kontrasty doby nechává na dětech a jejich trochu děsivých hrách. Silný příběh s dokonalou dobovou atmosférou. (11.06.2018)

Alexandr Askoldov sa zhostil sfilmovať poviedku Vasilija Grossmana "V meste Berdyčev" v roku 50. výročia októbrovej revolúcie a keď prepukla tzv. šesťdňová arabsko-izraelská vojna... Komunistických pohlavárov táto bezbrehá odvaha pobúrila natoľko, že režiséra vyhodili zo strany, Moskvy a nemohol ďalej tvoriť. Dôvod ? Takto vykresliť postavu tehotnej ženy, komisárky Červenej armády, a dej posadiť do židovskej rodiny, kde je komisárka "odprataná", keď je známe, že sa Sovietsky zväz v šesťdňovej vojne postavil na arabskú stranu, bolo neprípustné. Film putoval rovno do trezoru, ale dôležitým faktom je skutočnosť, že sa ho podarilo zachrániť a máme možnosť zhliadnuť výnimočné dielo. Príbeh sa odohráva na Ukrajine počas ruskej občianskej vojny ( 1918-1922 ), farbisto vykresľuje nálady v krajine bez legitímnej vlády, významným spôsobom sa zaoberá protižidovskými pogromamy, ale najdôležitejším bol komisárkin prerod zo zaslepenej boľševičky do polohy matky, ktorá spoznala aj inú tvár života. Dráma pracuje s metaforami a alegorickými obrazmi ( kosenie vojakov ) a silnými scénami drsných detských hier, ktoré naznačujú, akými prostriedkami sa upevní moc v celej krajine. Čierno-biela kamera si zaslúži absolutórium, lebo hlavne jej pričinením je príbeh taký silný. Tento umelecký film si zaslúži divákov. (11.04.2012)

Film sovětského režiséra Alexandra Askoldova, který byl promítán až o dvacet jedna let později, je ukázkou změny postoje a charakteru v souvislosti s aktivní zkušeností s jiným pojetím života. Komisařka Rudé armády, Klavdia Vavilová, se kvůli nenadálé situaci, v tomto případě kvůli neočekávanému těhotenství, ocitá po nějakou dobu u početné židovské rodiny, jejichž hodnotám začne pomalu přivykat. Toto střetnutí je z obou stran bráno negativně a dochází k sociálnímu napětí, které místo očekávaného vyvrcholení končí naopak porozuměním mezi oběma stranami.   Civilní život a starost o děti a běžné záležitosti rodiny komisařce dlouhá léta navyklé na službu ve vojenském prostředí mění životní hodnoty a ve vztahu k okolí (kontrast mezi záběry na život lidí ve městě a vzpomínky na bojové aktivity ve jménu revoluce) začíná měnit své priority. Zlomovým bodem této adaptace je porod a s ním spojený nový impulz a taktéž nový smysl života. Tato situace nemá ale dlouhého trvání, jelikož komisařka Klavdia Vavilová je vystavena ze strany svých spolubojovníků z armády informaci, že na město se blíží opoziční armáda občanské války, tedy bělogvardějci. Nastává tak niterní rozhodování vzniklé situace a zvážení svého nadcházejícího jednání. Po příchodu bílé armády je ale jasné, že dítě si Klavdia nebude moci nechat, a při svém stále převládajícím přesvědčení se rozhodne bojovat a zůstat u Rudé armády.    Mateřská láska spojená s péčí o své vlastní dítě je zastíněna smyslem pro předcházející návyk a hodnotově racionální jednání s vidinou vyšších cílů, které občanská válka pro komisařku představuje. Motivace Klavdie Vavilové tak směřuje k její tradiční roli spojené s Rudou armádou a vidinou lepšího společenského uspořádání, jehož bude součástí. (24.10.2022)