Komissar
Komisárka
The Commissar
Obsahy(2)
Jen zázrakem zachráněný film o lidské důstojnosti, lásce a toleranci, vyrvaný ze spárů sovětské komunistické nomenklatury. Příběh se odehrává během občanské války na maloměstě, kde vedle sebe stojí synagogy, pravoslavné kostely i katolické chrámy. Zde, v Berdičevě, vede prapor pokleslé morálky komisařka Klavdija Vavilovová. Kvůli pokročilému stupni těhotenství je proti své vůli nucena odstoupit od velení a ubytovat se u chudé židovské rodiny, která zažila nejeden pogrom. V malém domku hýřícím životem šesti dětí má přísná Klavdija možnost si uvědomit, že těžší než válka je porodit robě, stejně jako jej vychovat. Původní myšlenky na potrat se rozplývají spolu s myšlenkami na mír a svornost pracujících lidí. Nedlouho poté, co Klavdija zplodí syna, začne v dáli výstražně znít svolávací trubka. Nad městečkem propukne palba. Klavdija pokládá novorozeně na postel, obléká vojenský kabát a odchází vést svůj oddíl k útoku... Jediné celovečerní dílo, které za sebou scénárista a režisér Alexandr Askoldov zanechal, se stalo jedením z nejslavnějších trezorových snímků sovětské kinematografie. Ačkoli Komisařka vznikla roku 1967, v příznivém času měkké totality chruščovovského tání, znovu uvedena do širší distribuce byla až s koncem 80. let. Velký ohlas Askoldov získal na 38. ročníku filmového festivalu v Západním Berlíně, odkud si roku 1988 díky znovuobnovené premiéře odvezl hned několik ocenění, mimo jiné, zvláštní cenu poroty v podobě Stříbrného medvěda. Dílo bylo natočeno na motivy povídky V městě Berdičevě zdejšího rodáka Vasilije Grossmana, kterou Askoldov obohatil o znepokojivou vizi genocidy evropských židů. Nejprovokativnější podnět z dobové perspektivy ale nalézáme v rozkolu mezi zarytým fanatismem hrdinky a probouzejícími se mateřskými pudy. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Zobrazit rudou komisařku jako Madonu s Ježíškem v náručí, před kterou v úctě dělníci klečí, to chtělo na dobu svého vzniku velkou odvahu a taky velkou představivost. Režisér je silný v obrazech, dokáže načrtnout atmosféru už úvodním dlouhým švekem, při kterém jde armáda rozbahněným polem kolem (patrně náboženské) sochy. Krásné záběry se pak prolínají celým filmem, dokážou zasáhnout a vyprávět i bez komentáře. Občas se ale vymknou, vizionářské scény holocaustu nebo ženců na písečném poli bez jediného stébla zbytečně zatěžovaly snímek symbolismem, které nepotřeboval. ___ Herecké výkony komisařky, která je zaskočená mateřstvím a náhle objevenou lidskostí i žertujícího židovského otce, který si ale dobře uvědomuje, v jaké hrůze žije a jak strašné vyhlídky on i jeho rodina mají, jsou fantastické. ()
Po pozretí snímku je mi úplne jasné, prečo na tak dlhú dobu skončil v trezore. Stelesňuje všetko to, čo by vtedajšej vládnej a jedinej politickej strane mohlo snáď liezť na nervy... Mám rád, keď sa dej vo filme tvorí aj pomocou rôznych metafor a obrazových symbolov, no všetko treba s mierou a všetko treba mať v rovnováhe. Príbeh bol až moc jednoduchý na to, aby to spolu prinieslo nejakú pridanú hodnotu a nadpriemerný zážitok z filmu. Tiež hlavná postava Klaudie Vavilovovej sa mi zdala málo rozvinutá a hlavne, jej zmena mi prišla až moc okato odrazu, takmer zo dňa na deň, čo sa mi nezdá moc múdre. Úplne tu absentuje pozvoľný a postupný prerod postavy, ktorý by mi prišiel omnoho prirodzenejší. Ale inak spokojnosť, koniec bol pôsobivý. Lepší priemer. 65/100 ()
Komisárka je netypický sovietsky film, ktorý zaslúžene skončil v trezore. Sovietsky divák nemal pochopenie pre nejednoznačnosť hrdinky filmu, nebol fanúšikom zaujímavého výtvarného poňatia, prekážali mu i nevábne kulisy vtedajšieho života a možno aj rozvetvená židovská rodina. Nonna Morďuková bola jednou z ikon sovietskej kinematografie a ťažko si predstaviť v roli komisárky Červenej armády inú herečku, než ňu. Film si aj po polstoročí od nakrútenia zachoval svoju hodnotu a neľutujem chvíle strávené pri jeho sledovaní. ()
Ak by dokázala Komisárka o niečo viac vtiahnuť diváka do deja, nemal by som jej čo vyčítať. Jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších pôrodov vo filme, kde sledujeme spomienky/možno sčasti halucinácie hlavnej hrdinky. Pri pôrode tak žena, ktorá dáva život, spomína na smrť. Je to ten typ antivojnového filmu, ktorý ma presvedčuje o názore, že žiadna vojna nie je ospravedlniteľná a to tu nemusíme ani vidieť explicitné násilie, Askoldov si vystačí s pár zábermi ženy, kojacej svoje dieťa v dome a počúvať pritom okolité bombardovanie. ()
Askoldov film ma nesmierne prekvapil jednou vecou - prácou s genderom. Na "pozadí" (ktoré je bližšie, než sa zdá) občianskej vojny, prebiehajúcej revolúcie a bratovražedných konfliktov rozpracováva prerod silnej ženskej hrdinky v niekoľkých etapách. Stavia ju do ťažkej situácie, v ktorej už voľba neexistuje a strháva z nej masku mužnosti - armádnu uniformu. Dokáže sa však neúprosná komisárka zmeniť späť na obyčajnú ženu? Alebo je to len dočasný klam?Symbolické tri mesiace na koni a tehotenstvo už nemožno prerušiť; kariéra v armáde a ženskosť sa vytráca. Kruh, z ktorého niet úniku. Zručná práca s obrazom a zvukom, množstvo metafor a "básnických" prirovnaní (mužský pohlavný úd - kanón v boji za život a mier) skrz premyslenú montáž, alegorické obrazy (deti hrajúce sa na prenasledovanie Židov). Inteligentný a vo svojej dobe nesmierne nebezpečný film. Niečo podobné by sa už dnes nenatočilo. 80% ()
Galerie (4)
Photo © Mosfilm
Zajímavosti (4)
- Režisér Aleksandr Askoldov byl po natočení filmu vyloučen z komunistické strany, obviněn z příživnictví a vypovězen z Moskvy. Léta žil dokonce v domnění, že jediná kopie snímku byla zničena. (Cherish)
- Film byl po dokončení v SSSR zakázán kvůli pozitivnímu zobrazování židovských postav. (raininface)
- Snímek skončil v trezoru a byl definitivně dokončen až roku 1988. (Cherish)
Reklama