Tenkrát podruhé

Nerad bych použil frázi, že tato komedie téměř není komedií, ale spíš drama. Já místo toho řeknu, že jsem šel na francouzskou komedii a překvapivě to téměř nebyla komedie. Začátek byl opravdu v kategorii dramatu, když starý pán, který se provinil věkem a odstupem k novým, současným věcem, dostal pořádně na frak. Následně drama neopustíme, ale přidá se nostalgie a romantika. A všechno to má ten pěkný francouzský nádech. Všechno přitom působí přirozeně. Viktor stále miluje svou starou ženu, která ho vykopla z domu, ale touží si připomenout okamžiky jejich prvních setkání, a přitom je schopen velice rychle zamilovat se do mladé "herečky", která představuje jeho bývalou lásku. V situaci, v jaké momentálně je, proč ne? Nádherné byly jeho výlety mezi hipíky. Pěkný je pohled zážitkového scénáristy na tento vztah, který mu něco uvolní v mozku. Konec může působit trochu růžově, ale byla jen jedna z logicky možných cest přece. V kině nás bylo celých 3, náhodou sedících vedle sebe. Závěrečnou kapku slzy bylo hodně těžké zatlačovat. Ale celkově - není to divné, když zatím hodnotilo jen 428 lidí? (06.02.2020)

Zamiloval jsem se. Měl jsem to štěstí a prožil s Viktorem znovu ten nádherný pocit. Neskutečně mi sedl herecký projev obou hlavních protagonistů a díky příjemnému tempu vyprávění jsem film skutečně procítil. Je to veselé, trapné, romantické i smutné. Takových filmů je skutečně poskrovnu. Nebojím se přirovnat ke slavné Lásce Nebezké. Škoda, že je tento film u nás tak málo známý. (11.09.2021)

Smiala som sa, zamilovala a dokonca sa mi aj slzička do oka vtlačila. Daniel Auteuil je vo svojej úlohe dokonalý a neskutočne sympatický, Guillaume Canet roztomilý a dámy krásne. A ako tak o tom píšem, uvažujem o piatich hviezdach. Možno jednu prihodím, keď La Belle Époque Zažijem znovu Tenkrát podruhé. (27.11.2019)

Zábavná, úsměvná a nostalgická komedie, u které se párkrát zasmějete nahlas. Skvělé herecké výkony, příjemná atmosféra, která svým lehce nostalgickým duchem připomene Allenovu Půlnoc v Paříži (samozřejmě ne dobově, ale ta nostalgická atmosféra ani ne tak po starých časech jako po bezstarostnosti mládí a budoucích příslibů a očekávání). Po delší době se ve francouzské kinematografii zase vyloupl příjemný film z žánru komedie. 80% (Viděno v rámci 22. Festivalu francouzského filmu.) (22.11.2019)

Zpočátku nepěkně uštěkané, rychlé, hysterické, nepřehledné, nepříjemné, na to si zrovna nepotrpím. V kombinaci s titulky a epileptickou kamerou nic moc, ale uznávám, jako názorná ukázka dnešní uspěchané, přetechnizované doby ("bez lásky") to bylo trefné. Pak se film rozběhl směrem, který mě bavil. Úsměvné, nostalgické, milé, Daniel byl naprosto famózní, nebýt lehčího žánru a dlouhého seznamu jeho kvalitních rolí, nebála bych se termínu životní výkon. Žrala jsem mu to i s navijákem každou vteřinu. Dámy se také blýskly v nejlepším světle, jen režisér splněných přání mě neoslovil. Love story s herečkou mi v celém příběhu neseděla. Uvřískané, otravné, jejich chemie mě totálně míjela, protože taková Itálie vypadá jinak. Sekvence plné hrubých hádek, nadávek, žvýkačka nalepená na obraz, zahozená berla a kravál střídající řev, kecy do sluchátka, mi kazily film, ačkoli tuším, co tim chtěl scénárista a režisér říct. Nebýt to takto přeplácané, nemám výhrad. Čtrvrtou hvězdičku pouštím jen kvůli Danielovi. Jinak jde o pohodový průměr, příjemně originální, s několika silnými mimenty. (04.03.2020)