Fanny a Alexandr

Film jsem viděl v kině, a čekal a čekal kdy se bude dít něco zaznamenání hodníého. První manžel byl na ženu hodný a zabýval se kumštem, avšak nevydžel žít déle než žena, takže ta hledala pro své děti jiného muže. Našla si muže koketujícího s nějakým náboženstvím a to bičem a tvrdostí. To se tedy žena divila co provádí s jejími dětmi a jak se musí pravidelně modlit a nasávat informace z bible. Podobně se vedlo i jí, takže krutý muž ji vedl k cestě do nebe. Zda se mu to podařilo, či ne, tak to už nevíme. (01.09.2010)

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Můj první Bergman, kterého jsem viděl jako dospívající. A hned mne genialitou mnoha scén dostal. Hořící svíce i planoucí prdy, létající peří a smyslnost. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=IkszXVEUHco (26.11.2010)

Uff, více než pětihodinový maraton. A přece jsem se velmi bavil. Jedná se o vlastně poslední Bergmanův film, přestože ještě čtvrtstoletí žil a točil pro televizi. Stejně jako ve všech jeho ostatních filmech zde hraje velkou roli náboženství a stejně jako v jiných filmech zde nenajdeme žádné ohromující momenty a velmi silné okamžiky. Bergamova filisofie je jiná. Nechává děj plynout a divák ať si z toho vybere co chce. Pětihodinový film by však nějaké silnější momenty mít měl. Je to totiž extrém a člověk by se rád na něco upnul. První část filmu ukazuje Štědrý den, dobu, kdy se všichni mají rádi, všichni se radují a veselí a panuje klid, mír a pohoda. Druhá část je logickým pokračováním té první. Po Vánocích se zase vše ustálí do klidu a přijdou běžné starosti. I smrt. A s ní se na pódiu zjevuje postava nesympatického pedantického tyrana - biskupa Edvarda. Mám dojem, že právě jeho postava a jeho chování ve mně vzbudilo největší emoce a pokud by se mluvilo o silnějších okamžicích, byl by to právě závěr druhé a počátek třetí části. Bohužel zbytek filmu už jen zase bergmanovsky plyne. Tím neříkám, že jsem se nudil. Ale mé rozhodování mezi 4* a 5* ukončí právě tento fakt. Jinak musím jen chválit. Herecké výkony jen ty nejlepší, díky nim máme rádi všechny ty postavy a postavičky, jichž je ze mnoho, ale všechny jsou pečlivě zahrány. Výtečná režie, propracované dialogy, kostýmy, jež lahodí divákovu oku ... Bylo důstojné se rozloučit s kariérou títmo způsobem. (11.05.2009)

Barevný epos, rozloučení se Bergmana s filmem. Rozkreslení základních vztahů v rodině. Vlastně jde o staré modely, které fungují dodnes - matka, děti, nový partner, nepřijetí nového partnera, vazby k původní rodině. Stejné motivy najdeme jak ve světové literatuře, tak i ve filmu (Barry Lyndon). Zde dotaženo do konce. Žena nakonec opouští despotického manžela, který zároveň něšťastnou náhodou umírá. Vrací se do své širší rodiny. Začátek i konec filmu vyznívá idylicky šťastně. Ocenění: César 1983 Nejlepší film roku Benátský filmový festival 1983 Cena FIPRESCI Britská Akademie (BAFTA) 1983 Nejlepší cizojazyčný film - Ingmar Bergman (režie), Jorn Donner (produkce) Nejlepší kostýmy - Marik Vos-Lundh Nejlepší kamera - Sven Nykvist Zlatý Glóbus 1984 Nejlepší cizojazyčný film Guldbagge 1984 (švédská filmová cena) Nejlepší film roku Nejlepší režisér roku Americká Akademie (Oscar) 1984 Nejlepší cizojazyčný film Nejlepší kamera - Sven Nykvist Nejlepší výprava - Anna Asp, Susanne Lingheim Nejlepší kostýmy - Marik Vos-Lundh Nominace na ceny americké Akademie (Oscar) 1984 Nejlepší režie - Ingmar Bergman Nejlepší původní scénář - Ingmar Bergman (24.08.2014)

Když se podaří Fanny a Alexandrovi uprchnout do Izákova domu, ocitají se z pekla biskupových hradebních kobek ve světě, který jakoby stál mezi světem rodiny Ekdahlové a biskupovým hradem, ve světě mezi rájem a peklem, mezi zemí a podsvětím – očistcem. V tomto světě se stírají rozdíly mezi skutečností a zdáním, uzavřený prostor domu s nekonečnými chodbami je autonomním vesmírem sám pro sebe a skoro to vypadá, že každá loutka Alexandra mlčenlivě pozoruje a stěny dýchají. Právě zde se Alexandr setkává s šíleným Ismaelem, mužem, kterého však ztělesnila žena, herečka Stina Ekblad. Jeho androgynnost umocňuje jeho zdánlivou (ale možná i skutečnou) nadpozemskou moc. Setkání s Ismaelem je skutečným klimaxem Fanny a Alexandr. Alexandr se musel vypořádat se smrtí svého otce a s ďábelským biskupem a nyní se musí vypořádat sám se sebou. Musí nakonec konfrontovat své vlastní sny a fantazie, a Ismael je ten, kdo mu pomůže porazit sám sebe. Zdá se, že některé momenty z Bergmanových filmů – co se týče jak stylu, tak obsahu - se objeví v tomto filmu. Tím spíše se rozhovor Ismaela a Alexandra podobá rozhovoru z Persony. Persona neustále naznačuje podobnosti mezi dvěma ženami, až narace dojde do chvíle, kdy jsou si totožné a musí se s tímto faktem vypořádat. Ismael a Alexander jsou přesně to, co obě ženy v Personě. Dva lidé, jedna osoba. K tomuto poznání divák ani Alexandr nedochází dlouhodobým vývojem, ale náhle, kdy ve zvědavosti Alexandr nachází bytost, která říká, že je jeho (sou)částí. Ismael zůstává jedinou záhadnou postavou filmu, nikdy se nedozvíme, zda vše, co řekl či co snad z dálky ovlivnil, nebylo jen zkresleno a spojeno dohromady fantazií malého Alexandra, který si vývoj událostí takto představoval, aby se de facto sám pro sebe stal nástrojem zkázy biskupa. (24.10.2007)