Pohotovost

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)

Podvečerní vysílání na TV Nova a seriálová horečka. Dříve jsme museli koukat na komunistické hovadiny a po nástupu Novy přichází hlavový výmaz americkými seriály.....začíná to nejdříve v nemocničním pristředí ( Pohotovost, Nemocnice Chicago Hope) a končí u kriminálek Las Vegas a New York.......Naprosto bezvadné. I já jsem ohromen. Tu hvězdu dávám jen za to, že když se to začalo vysílat, tak jsem u toho zabíjel čas. To je asi jediné plus. Jen škoda, že tak dobří doktoři jsou jen v seriálu. Kdyby byli takové kapacity v reálu, zřejmě by choroby neměly šanci......American propaganda... (15.10.2011)

Lidské příběhy, to je to, o co tu kráčí. Je až neuvěřitelné, kolik postav dostalo svůj prostor, aniž byste měli pocit, že jsou ostatní ochuzené (i když několik zajímavých charakterů nemělo příležitost se plně projevit, nebylo jich ale mnoho). Mrzí mě, že Julianna Margulies se rozhodla seriál opustit (přestože jí bylo nabídnuto 27 milionů dolarů, raději dala přednost divadlu - je vidět, že někteří lidé hrají pro radost a ne pro peníze), na druhou stranu mě těší, že si stála za svým názorem, když autoři chtěli, aby se její postava vrchní sestra Hathawayová stala lékařkou. Julianna byla proti z důvodu toho, že její charakter je se svým postem spokojený. Ale zpět do obecnější roviny. Pravdou je, že některé díly byly natolik emocionálně plné (aniž by sklouzávaly k patosu a sentimentu), že ve mě zanechaly stopy ještě dlouho po skončení titulků (například díl The Long Way Around, ve kterém se objevil i Ewan McGregor). Netvrdím, že některé situace nebyly absurdní a těžko uvěřitelné, ale také je faktem, že většina postav byla napsána tak lidsky a nestrojeně, že díky tomu mízí veškeré výtky, které bychom mohli mít. (22.06.2006)

I am afraid! Not of being with him, but of being without him. Seriál vonící opravdovostí. Mark, Carter, Doug, Carol, Peter, Lizzie, Romano, Abby a Kerry. Oni jsou jednotlivými částmi souměrně nesouměrného, dokonale fungujícího lidského těla A tak stejně jako jednotliví hrdinové odcházeli, začala Pohotovost upadat, lidská bytost umírat. Ale ty začátky, ty byly nádherné. (27.08.2019)

Právom najlepší nemocničný seriál. A jeden z najlepších seriálov 90.rokov. Seriálu som v deväťdesiatych rokoch podľahol, zakaždým som čakal na nový diel, čo sa tam bude diať, aký prípady budú doktori riešiť a tiež ma zaujímali ich osudy. Tento seriál ukazuje nielen lekárov ako pracujúce mašiny, ale aj ako ľudí s ich starosťami a tiež je to jeden z tých seriálov, ktorý "vysvetľuje" prečo je napríklad v tomto zamestnaní veľa zväzkov medzi ľuďmi z jedného pracoviska. Sú tu neustále, ich hlavou denne aj mimo práce prebieha stovka otázok o ľuďoch, o ktorých sa starajú a to ich zbližuje. Určite odporúčam. (10.12.2012)