Tenki no ko

Krásné anime. Režisér Makoto Shinkai už tradičně předvádí neuvěřitelnou vizuální podívanou dovedenou do nejmenšího detailu. Opět jsou zde obsaženy jeho oblíbené prvky jako čarokrásné ztvárnění oblohy, oblaků, deště, krajiny, hry světel a stínů. A samozřejmě vlaků! Těmi je Makoto doslova posedlý :-) K tomu se přidává originální, romanticky a melancholicky laděný fantasy příběh, zasazený do moderní metropole Tokia. Nebudu zde (jako někteří jiní komentující) porovnávat s předchozími filmy pana režiséra, ale drozhodně doporučím, abyste se na ně také podívali :-) Všechny mají společného jmenovatele a tím je nádherná animace propletená s poetickým příběhem. Všechny jsou doslovným pohlazením po duši, i když mnohdy hrají na dosti smutnou notu. (15.04.2020)

Týmto sa so Šinkaiom definitívne lúčim - pritom to bola taká prekrásna téma, podnetný svet a neošúchaná metafora. Jeho filmy ma, bohužiaľ, vždy silne iritovali svojim prehnaným pátosom a sentimentalitou. Dôvodom tu však môže byť aj japonská predstava o erose. Tu zobrazená láska mi prišla na jednej strane zvláštne netelesná, neživelná (aj napriek všadeprítomným živlom) a na strane druhej až príliš egoistická a prepiata. Tu si možno do Japonska projektujem vlastné predstavy, neviem, ale zdá sa mi, že Japonci si na našu západnú formu lásky stále "nezvykli" (však prečo by mali) a výsledkom je takýto prapodivný hybrid, ktorý je v jednom smere úplne prestrelený a v druhom mu niečo dôležité chýba. Spomenul som si tu niekoľkokrát na neznesiteľné túženie a kozmos trhajúcu vášeň iných pubertiakov - Rómea a Júlie - a z tohto porovnania odchádza tento japonský obraz niekam preč - mimo mňa. Japonci sú mi asi bližší v iných polohách - v polohách jemných distingvovaných náznakov, odstupu a akejsi zvláštnej opatrnosti. Poézia lásky a mystika tu navyše zostali len deklamované a "natvrdo" zobrazené, čo je podľa mňa dôsledok Šinkaiovej hyper-realistickej kresby a neschopnosti dôslednejšie rozprávať štýlom. Stvárnenie a ani samotný svet nedával tušiť niečo skrývajúce sa "za...", prostredie tu nezačalo získavať vlastnú tvár, ktorá by mu dodávala až ľudské, či božské rozmery (ako u Naomi Kawase), ani nezískavalo nádych nejakej nálady (ako napr. v básňach tanka) a ani sa tu z úzadia pamäte neozývali hlasy šamaniek, nevstupovalo sem niečo archetypálne. Všetko tu vyvstávalo v tej najdeklamatívnejšej rovine. A s tým súvisí aj výsledné hodnotenie - v niektorých momentoch veľmi netradičná, v iných až príliš cudzia a v ďalších zas až príliš konvenčná, doslovná a banálna žánrovka. (21.10.2021)

Od Šinkaie jsem dosud znala jenom jeden film, ale zato suverénně nejúspěšnější a nejoblíbenější u diváků (ano, jedná se o "Your Name"). V tomto případě sice režisér používá stejné nástroje - příběh dvou mladých lidí ze současného Japonska doplněný o nadpřirozené prvky + atmosférická hudba - ale tentokrát si hlavní hrdinové moje srdce nezískali a nebýt působivé animace (nejen obloha, ale také Big Mac byl jako "živý"), rychle na tuto projekci zapomenu... (27.07.2020)

Další filmeček od Makoto Shinkaie, jak jinak než s brutálně povedenou animací s důrazem na detaily. Příběhově už možná ne tak pochopitelné, řadí se to spíše mezi jeho slabší filmy. Do příběhu opět krásně zakomponované pověry z Japonska. Konec trochu otřepanější, jak už to tak u většiny anime filmečků bývá. (20.08.2021)

Romantický příběh o šestnáctiletém klukovi, který se v Tokiu po útěku z domova zamiluje do podobně staré osiřelé dívky, která umí na přání zastavit déšť a přivolat Slunce – ale pokaždé za to draze platí. Upřímně je to hrozně krásný film o síle lásky, touze po svobodě a o namáhavém protloukání se životem ve velkoměstě, které postupně mizí pod nánosy vody. Lze ho číst i v rovině metaforického komentáře k extrémním výkyvům počasí, jichž v poslední době přibývá. Jeho jedinou nevýhodou je, že opravdu hodně připomíná předchozí režisérovy filmy a zejména pak snímek Your Name, který byl navíc příběhově košatější, tajemnější a emocionálnější. Místy to skoro vypadá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po předešlém hitu zopakovat, a tak použil znovu stejnou formuli (zamilovaná mladá dvojice, kterou spojí magická fantasy schopnost) a opět ji opentlil svými oblíbenými motivy (rušná metropole, déšť, vlaky, soundtrack, hrozící katastrofa, riziko osudové ztráty milované osoby) s předpokladem, že to bude fungovat stejně, a ono to samozřejmě funguje, akorát že výsledek je tentokrát o něco průhlednější, přímočařejší a dramatičnost musí dohánět uměle, nejčastěji přes různé honičky s policisty. Finále mohlo být klidně podstatně delší a překvapivější. I tak ale Šinkai znovu potvrzuje svou pozici mistra v práci s detaily a s poetickými obrazy, s dialogy, věrným zachycením prostředí i s vyprávěním, které umí čapnout za srdce na těch správných místech. (21.10.2019)