Tenki no ko

trochu zklamání. Srovnání s předešlým Šinkaiovým filmem se nelze vyhnout, protože podobností je tu podezřele mnoho. Opakováním jako kdyby hrál až příliš na jistotu. Formálně ale pochopitelně vybroušené a vycizelované jako klenot do vitrínky. Asi nejvíc mě ale zaujal závěr - člověk je ze starší literatury a jiných filmů "vychován" a tak nějak automaticky už očekává, že pokud je hrdinovo štěstí v rozporu s nějakým obecným dobrem nebo ohrožuje ostatní osoby, pak se hrdina hrdinsky svého prospěchu vzdá pro dobro celku. Tady poprvé jsem viděla pravý opak a působilo to na happy end dost hořce. Na druhou stranu, má-li film zachycovat pohled dospívajícího chlapce na svět, pak to docela odpovídá. Mládí umí být pěkně sebestředné. (05.08.2020)

Týmto sa so Šinkaiom definitívne lúčim - pritom to bola taká prekrásna téma, podnetný svet a neošúchaná metafora. Jeho filmy ma, bohužiaľ, vždy silne iritovali svojim prehnaným pátosom a sentimentalitou. Dôvodom tu však môže byť aj japonská predstava o erose. Tu zobrazená láska mi prišla na jednej strane zvláštne netelesná, neživelná (aj napriek všadeprítomným živlom) a na strane druhej až príliš egoistická a prepiata. Tu si možno do Japonska projektujem vlastné predstavy, neviem, ale zdá sa mi, že Japonci si na našu západnú formu lásky stále "nezvykli" (však prečo by mali) a výsledkom je takýto prapodivný hybrid, ktorý je v jednom smere úplne prestrelený a v druhom mu niečo dôležité chýba. Spomenul som si tu niekoľkokrát na neznesiteľné túženie a kozmos trhajúcu vášeň iných pubertiakov - Rómea a Júlie - a z tohto porovnania odchádza tento japonský obraz niekam preč - mimo mňa. Japonci sú mi asi bližší v iných polohách - v polohách jemných distingvovaných náznakov, odstupu a akejsi zvláštnej opatrnosti. Poézia lásky a mystika tu navyše zostali len deklamované a "natvrdo" zobrazené, čo je podľa mňa dôsledok Šinkaiovej hyper-realistickej kresby a neschopnosti dôslednejšie rozprávať štýlom. Stvárnenie a ani samotný svet nedával tušiť niečo skrývajúce sa "za...", prostredie tu nezačalo získavať vlastnú tvár, ktorá by mu dodávala až ľudské, či božské rozmery (ako u Naomi Kawase), ani nezískavalo nádych nejakej nálady (ako napr. v básňach tanka) a ani sa tu z úzadia pamäte neozývali hlasy šamaniek, nevstupovalo sem niečo archetypálne. Všetko tu vyvstávalo v tej najdeklamatívnejšej rovine. A s tým súvisí aj výsledné hodnotenie - v niektorých momentoch veľmi netradičná, v iných až príliš cudzia a v ďalších zas až príliš konvenčná, doslovná a banálna žánrovka. (21.10.2021)

Další filmeček od Makoto Shinkaie, jak jinak než s brutálně povedenou animací s důrazem na detaily. Příběhově už možná ne tak pochopitelné, řadí se to spíše mezi jeho slabší filmy. Do příběhu opět krásně zakomponované pověry z Japonska. Konec trochu otřepanější, jak už to tak u většiny anime filmečků bývá. (20.08.2021)

Vizuálně uhrančivé, leč vypravěčsky poněkud zmatené poselství o síle přírody a síle lásky. Paradoxně mi to přišlo lepší ve své první polovině, která je působivým sociálním dramatem, do něhož se jen postupně a zlehka vkrádají romantické, mystické a klimaticko-katastrofické prvky. Ve druhé polovině pak dojde k přímočaře brutálnímu fantasy zvratu, navíc servírovanému s větší než malou dávkou hysterie, a celá ta zajímavá, pomalu budovaná atmosféra existencionálních nadějí a nejistot jde do kopru. Kontrast mezi počátečním civilním slice of life a expresivním, dramaticko-pohádkovým koncem příběhu je opravdu hodně zvláštní zážitek. Nicméně uznávám, že co se zobrazení poetiky života týče, nemá v současnosti Makoto Shinkai sobě rovného. (08.05.2021)

Většina filmů od tohohle tvůrce je pro mě za jasných pět hvězd, zde o jednu méně. Proč? Tentokrát mi jen lehce zvlhly mé lachtaní bulvy. A to je málo. No dobře, první polovina byla nějaká slabší a chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do opravdového diváckého tempa a chvílemi sem se víc, než na děj soustředil na to, zda jsou tam vlaky (jsou), hezká animace (je) a melancholická atmosféra (taky přítomna). Postupem času sem se do děje a postav ponořoval, přenesl jsem se přes jejich šablonovitost a prostě si užil další skvělý film, který je sice ve své podstatě hrozně podobný předchozím, ale vlastně mi to nijak zvlášť nevadí, pořád je to jednou za pár let moc fajn melancholická romanťárna. (08.11.2021)