Tenet

Tento komentář odkazuje na videa a jiné zdroje, proto nejdříve uvádím odkaz k mým externím poznámkám, kde lze všechny hypertextové odkazy najít: https://www.facebook.com/notes/old%C5%99ich-v%C3%A1gner/tenet/4323038174433702/ »» Nejčastěji kladená otázka v diskusích zní: nepřekročil Nolan hranici, za níž se i navzdory promyšlenosti a obří produkci stává z filmu kulometná audiovizuální palba, při níž vám od poloviny už je srdečně jedno, co se na plátně děje, protože to prostě intelektuálně ani emocionálně nejde napoprvé pobrat? »» Většina diváků se shoduje v tom, že po řemeslné stránce lze těžko hledat nějaký problém. Reakce se rozcházejí v tom, jestli to celé vůbec dává nějaký smysl a jestli se podařilo dostatečně předvést motivaci postav. Většinou pomůže si úplně lapidárně přeříkat, co se ve shlédnutém filmu vlastně odehrálo. »» Pravidla inverze: > Pravidla filmu se odvíjejí od poznatků termodynamiky a radiace (poradcem byl opět gravitační fyzik Kip Thorne), Nolan k nim přidává některá vlastní pravidla, jak je jeho zvykem - už jen proto, že sám musí vést příběh v souladu s pravidly kinematografie. Pokusy o přehledné vysvětlení lze najít třeba tady. »» Časové linky: > Časové linky jednotlivých postav filmu jsou celkem přehledně prezentovány na diagramu tady nebo na videích tady, tady, tady nebo tady. »» Výchozí situace a fabule: > Lidstvo nevratně poškozuje podmínky pro život na planetě a vlastně tak provádí vražedný útok na své potomky. Část potomků se domnívá, že jim zbývá jediná zoufalá šance na obranu, totiž přejít do protiútoku: pomocí nové technologie zlikvidovat své předky, jejichž jednání k této fatální situaci vedlo. I za cenu, že tím svět vystavují neřešitelnému „dědečkovu paradoxu“: vrátím-li se v čase a zabiju svého dědečka, nenarodí se mí rodiče, tudíž ani já. Jenže pokud se nenarodím, nemá dědečka kdo zabít, a on bude žít - a tím pádem se narodím. Ve své situaci tato skupina potomků nedá na varování vědců a chce likvidační misi stejně realizovat a riskovat tím nepředpověditelný dějinný rozvrat, protože záhuba jim podle jejich názoru hrozí tak jako tak. Organizace Tenet naopak ono vědecké varování bere vážně a pošle do minulosti své agenty, aby této riskantní akci zabránili. Provedou to prostřednictvím tzv. časového obchvatu, v němž vražednou zbraň (algoritmus) uzavřou a udělají z ní „nevybuchlou bombu“, kterou napříště nebude možné vystopovat. »» Pravidla mise: > V rámci Tenet mise musí být každá akce provedena způsobem, aby se věci odehrály tak, jak se staly („co se stalo, stalo se“). Hrdinové příběhu nemají za úkol věci měnit, ale naopak zabránit změnám, protože pokud by se věci začaly dít jinak, než jak se staly, dojde ke zhroucení dějinného kontinua čili by vlastně pomohli nebezpečnému algoritmu v jeho díle zkázy. Agenti mise musejí neustále pozorně sledovat, jak přesně se splétá síť událostí a vztahů, aby nebyla narušena. Jak současně zasadit počátky událostí, které předejdou klimatické katastrofě? To dělat nemusejí (a není to ani jejich úkolem), protože tyto počátky tady jsou. Kdyby ne, kde by se totiž v budoucnosti najednou vzali dobří lidé, kterým záleží na ostatních, a jak by mohli spustit záchrannou misi? Souboj toho nejlepšího s tím nejhorším v nás probíhá pořád, obojí je vzájemně propletené a jedno lze těžko extrahovat, aniž by se zničilo druhé. Budoucnost je otevřená, jsme sobě nadále hrozbou i nadějí. »» Motivace postav: > Kat - miluje svého syna, udělá vše pro to, aby Max dostal veškerou lásku a mateřskou péči. > Neil - je srdcem filmu, sebeobětavě zachraňuje život svých nejbližších. Je však současně největším tajemstvím a jeho identita a nejvnitřnější motivace se vyjeví až na konci nebo dokonce až po shlédnutí filmu. Teprve s odhalením jeho motivací se nám příběh plně otevře. > Protagonista - je odkázán pouze na svůj instinkt, je to tělem i duší agent, který se v rámci mise naslepo snaží udělat dobrou věc. Jenom cítí a věří a jeho loajalita vůči „těm dobrým“ jde i za hranici sebeobětování. Což je mu také vmeteno do tváře („jste fanatik, který nevěří ani svým spolupracovníkům, které se snaží zachránit“). Na konci se ukáže, že záchrannou misi zorganizoval, a v rámci časového obchvatu byl poslán na samotný začátek událostí, aby zbytek týmu mohl čerpat z informací, které postupně získá. > Sator - panovačně a agresivně si užívá, že byl vyvolen, aby změnil zkažený svět, hraje na všechny zpravodajské strany, s minulostí dítěte vyrůstajícího v radiací zamořeném městě kdesi v Sovětském svazu, si nyní hýčká svou důležitost, majetnický typ, jedná z čistě sobeckých pohnutek: pokud mu svět už nemůže nic dát, je ochoten ho zničit. »» Satorův čtverec: > Pro pochopení filmu je nejlépe začít u jeho titulu: TENET. Pochází z latiny a znamená „udržení“. Slovo je vypůjčeno z tzv. Satorova čtverce, který byl v roce 1926 objeven v zasypaných Pompejích a později i na jiných místech. Více třeba zde. Jedná se o kamennou desku, která měla sloužit jako ochrana před neštěstím a do které je vyryto pět latinských slov: SATOR, AREPO, TENET, OPERA, ROTAS. Všech pět slov se objevuje ve filmu. Každé slovo je složeno z pěti písmen, výsledným seskupením je palindromický čtverec. Všech pět slov je možné číst v každém řádku i sloupci zleva doprava, shora dolů, i zprava doleva a zdola nahoru. Jde o křesťanský kryptogram, šifrované sdělení s křesťanským poselstvím: S A T O R - rozsévač, nejspíš myšlen Ježíš, který rozsévá Boží slovo. A R E P O - pluh, dá se vyložit i jako kříž. T E N E T - držet, udržovat. O P E R A - dílo. R O T A S - kola. Sdělení by se dalo přeložit jako: Ježíš na kříži udržuje svou obětí kola osudu v chodu. Ujalo se ještě jedno, pokročilejší řešení kryptogramu, které nezávisle na sobě vypracovali dva badatelé a později bylo potvrzeno objevem dalšího Satorova čtverce. Přeskupením písmen totiž lze získat nový kříž uprostřed, tentokrát je tvořen slovy modlitby PATERNOSTER, která se rovněž protínají v písmeně N: »» Zbývající čtyři písmena (dvě A a dvě O) navazují na Ježíšova slova: „Já jsem Alfa i Omega, Začátek i Konec“ (Zj 21,6). Jsou umístěna na bocích kříže. Názorné video o Satorově desce zde. »» Co si s tím počít? > Co dělá křesťanská šifra ve filmu, jehož hybatelem děje je inverzní entropie? Nolan do příběhu zakomponoval latinská slova ze Satorova čtverce nejspíš proto, aby poskytl vodítko k rozkrytí toho, co ve filmu nemůže být ukazováno čistě kinematograficky (jako třeba kulky letící zpět do zásobníku zbraně). Zaprvé tento odkaz ponouká k akci: obyvatelům Pompejí evidentně nebylo moc platné, že si pouze pověsili na dům Satorův čtverec. Za druhé upozorňuje na otázku, na kterou si možná máme kvůli pochopení celého příběhu odpovědět sami: Kdo se ve filmu obětovává a je tím pádem alfou a omegou příběhu? Kdo svou obětí udržuje kola osudu roztočená? Protagonista to není - je sice ochoten obětovat svůj život, ale zjišťujeme, že se jednalo pouze o náborový test. A už vůbec to není násilnický Andrej Sator, který se řídí heslem, že když nemůže žít on sám, tak ať tedy nežije nikdo, čímž ztělesňuje krajní podobu lidské sobeckosti. Tím, kdo v příběhu obětovává svůj život nezištně pro druhé, je Neil. Nejdříve v opeře poprvé zachrání Protagonistu, poté na konci při útoku červeného a modrého týmu obětuje vlastní život, když si všimne, že Volkov na Protagonistu a Ivese nalíčil past, v níž zemřou, pokud on nijak nezakročí. Vodítkem pro poznání, že to byl Neil, kdo se obětoval, je červená stuha připnutá k jeho černému batohu, který s sebou Neil nosí. Zachraňuje Protagonistu, Kat i jejího syna Maxe, aby ho čekala nějaká budoucnost. »» Jaká budoucnost však čeká na Katina syna, světlovlasého chlapce s černým batohem na zádech a jehož jméno čteno pozpátku začíná písmeny Neil (Maxmilien)? »» Čeká ho život, v němž musí osobně smířit budoucnost s minulostí a nakonec se obětovat, aby mohl se svými nejbližšími zase znovu žít. Maxovi/Neilovi se od dětství dostává obětavé mateřské lásky, kterou pak v dospělosti vkládá do svého konání během mise, aby ji na jejím konci mohla matka jemu jako dítěti vůbec (zase) do života dát. Kruh předávané lásky. »» K Neilově identitě třeba tady. »» Srdce filmu: > Za účelem udržení lidské civilizace při životě si ve filmu podávají ruce termodynamika nerovnovážných systémů, u nichž se může obrátit směr entropie, a křesťanský mýtus sebeobětování a druhého příchodu Božího syna na konci dějin. Potkává se čas nelineárních (inverzně převrácených) dějů a lineární čas křesťanské eschatologie. Neil/Max v dospělosti obětovává život za druhé, aby mohl jako dítě své matky přežít - a jako dítě musí přežít, aby se v dospělosti mohl obětovat. Je na začátku i na konci, je alfou a omegou, aby se kola osudu světa mohla točit dál. Život, který při misi obětovává, je současně životem, pro který je zachraňován. Prožívá ho spolu se svými nejbližšími, matkou, nejlepším přítelem a svými kolegy. Když se Neil v budoucnosti nechává Protagonistou naverbovat do záchranné mise a inverzně vstoupí do světa své dětské minulosti, jeho příchod (a ona závěrečná oběť) přesně podle křesťanské tradice přináší završení lineárního času. Nepřekročitelná propast mezi generacemi se zaceluje do podoby prožívané smyčky, v níž se zhušťuje osobní zkušenost a roste vědomí o zodpovědnosti a zákonitostech, na nichž svět stojí. Nikdy není definitivně vyhráno, nikdy není dopředu vše ztraceno, je možné jedině pokračovat, s novými informacemi a zkušenostmi, a tím zachovat budoucnost i minulost tak, aby se v jednom i druhém dalo ohleduplně pokračovat. Protože o to jde. Pokračování, udržování života a lásky: TENET. »» »» Odtud už divák může pátrat po spirále dál po dalších detailech, pokud mu tento základní půdorys dává smysl. »» Jak stvořit něco z ničeho, a přitom aby se stalo, co se stalo: > Pokud byla algoritmická zbraň poslána do minulosti, nemusela už pak být v budoucnosti vynalézána, už tu prostě je (čili ona vědkyně, která ji v budoucnu odmítá předat světovému společenství a raději ji ukryje do minulosti, je možná jednou z postav filmu, která na vlastní oči viděla, co zbraň a celá likvidační mise může způsobit). Jak může něco vzniknout ve smyčce bez počátku, na to dává odpověď scéna, v níž Sator páčí z Protagonisty informace, kam ukryl devátou část algoritmu, ve chvíli, kdy každému z nich běží čas jiným směrem. Tentýž mechanismus je pak použit při útoku na tunel v Satorově rodném městě, když modrý tým vystoupí z lodi dříve, aby do akce vstoupil později a získal tak informace o jejím průběhu od červeného týmu, který přistane na jejím začátku. A nakonec celá záchranná Tenet mise je takovým velkým časovým obchvatem: o místě, kde Sator plánuje odpálit algoritmus, se tým dozví na základě informací od sira Michaela po 14 dnech od výbuchu. Při inverzní cestě zpět totiž nevědí, kam jít, loví jehlu v kupce sena, avšak po obdržení této informace o výbuchu v ruském městě se tam mohou inverzně vydat. A když se jim pak na místě podaří zabránit iniciaci algoritmu, musejí to být oni sami, kdo nějaký výbuch způsobí (neškodně odpálí jednu z budov), aby dostáli dějinnému kontinuu a mohli se o tom později dozvědět a být tam nasměrováni :) »» Zajímá mě, proč je tak těžké Tenet emocionálně prožívat. Je to divákova sebeobrana před takovou monumentální audiovizuální náloží, nebo je něco se samotným filmem? Je jasné, že člověku k rozechvění stačí i nenápadné gesto, pokud je správně načasováno. A podle mého názoru ve filmu taková gesta nechybí. Jsou tedy dramaturgicky nezvládnutá, špatně zahraná? Nebo v něm jednoduše chybí aspoň chvilka ticha, usebrání? »» Já osobně jsem někde uprostřed smyčky: kinozážitek s Tenetem ve mně roste a na jeho budoucí shlédnutí se těším. Za sebe tedy musím uznat, že se Nolanovi a celému jeho týmu opět povedlo to, o co se stále znovu snaží: posunul kinematografickou zkušenost na novou úroveň. »» Po kinematografickém předvedení způsobu, jak vůči toku času zpomalit lidské prožívání (sen ve snu v Inception) nebo jak tento čas předběhnout (vesmírná mise v Interstellar), je v Tenetu filmovými prostředky předvedeno obrácení směru toku času. (13.09.2020) (méně) (více)