Přítelkyně z domu smutku

Velmi pěkně podaný příběh politické vězeňkyně. Prostředí komunistického vězení a jeho osazenstva je podáno realisticky, depresivně a bezútěšně. Snad je to i tím, že seriál byl natočen nedlouho po převratu a lidé ještě nezapomněli či nezkomolili zrůdnosti, jichž byl minulý režim schopen. Obdivuji lidi, kteří se nenechali zlomit psychickým, ani fyzickým týráním. Herecké obsazení je nadmíru povedené a Helena Růžičková mě jen utvrdila v tom, že byla skvělá herečka. (11.01.2017)

Pro mě nejlepší český seriál, který mě tak vtáhnul, že mi i po těch letech zůstal v hlavě a to hlavně díky neuvěřitelným herečkám (hlavně Chýlková, Bohdalová, Růžičková, Jeníková a Cibulková). Každý díl pro mě znamenal ještě větší zážitek a ten poslední snad znám nazpaměť, protože jsem si ho musel stále dokola pouštět, což u seriálu obvykle (nikdy) nedělám. Ten kdo trpí skepsí k české televizní tvorbě, nechť shlédne toto mistrovské dílo! (18.01.2007)

Po změně režimu bylo zapotřebí ukázat, jak jiní občané v tom minulém režimu trpěli. A tohle je rychlokvaška, velice bizarní. herci, co pár měsíců předtím hráli v pro socialistických seriálech náhle hráli v proti socialistických seriálech. I když jde o seriál z vězeňského prostředí, seriál vážným, tak to vyvolávalo spíše úžas či zarážky, že něco takového je běžné, že je třeba si na to zvykat. Jinak seriál byl natočený podle spisovatelky Evy Kantůrkové, jejíž manžel byl prvním porevolučním ředitelem ČT. (22.09.2010)

Záslužný seriál, kterým splácíme to málo paměti národa a lidem, kteří svou obětí přispěli k pádu totalitního režimu vyšinutého z běhu západní civilizace. Podařená adaptace autobiografické knihy Evy Kantůrkové, v níž se výstižným způsobem podařilo zachytit úzkostnou náladu ,,nápravně-výchovného zařízení", což byl skvostný eufemismus označující komunistický kriminál. Režim totiž záměrně své politické vězně uzavíral na ubikace s delikventy závažných nepoliticky motivovaných násilných trestných činů, tedy i s vrahy, násilníky atd. Hynku Bočanovi se podařilo vytvořit dílo, které má jasně nadčasové směřování i hodnotu a které se bude dlouhá léta vysílat jakožto připomínka zvůle komunistické státní moci. Za připomínku stojí velmi dobrý casting a výborné herecké výkony s Ivanou Chýlkovou v čele... (21.03.2007)

Je zajímavé, že na záběry do kriminálů padesátých let jsme si museli počkat až se Sedláčkovým 20. stoletím a na film o komunisty zavražděné Milady Horákové asi budeme čekat ještě dlouho, tak ukázka onoho "nezměrného" utrpení, které nám tady soudružka Kantůrková prezentuje, stačily pouhé dva roky po tzv. sametové revoluci, ve skutečnosti jedné z těch zdařilých akcí STB. Inu, bylo potřeba udělat z lidí jejího typu hrdiny a ukázat, že největší zločiny a nejhorší zvěrstva se nepáchaly v padesátých letech, kdy mladá soudružka stejně jako většina ostatních disidentů - osvoboditelů patří k i díky rodinným vazbám ke komunistickému establishmentu, ale děly se až v sedmdesátých letech, kdy vrcholem útlaku bylo pár měsíců ve (v porovnání s 50. léty) fešáckém kriminálu...tvrdit, že lidem jako je Kantůrková vděčíme za svobodu je stejné jako oslava Rudé armády. A stejně je zajímavé, jak pro tyhle Kantůrkové, Dienstbiery nebo Kohouty začínají jejich životopisy až rokem 1968 (ačkoliv tyhle události byly jenom střetnutím mezi starými kádry a po moci dychtivými mladšími kádry a jelikož ty staré kádry byly stále ještě do morku kostí stalinistické, začali si ti k moci se deroucí včerejší fanatičtí mládežníci ohánět lidskými tvářemi a demokratizací. Když si přečteme Dva tisíce slov, není to nic jiného, než požadavek na výměnu kádrů z důvodu budování "lepšího" socialismu. Takže, milá paní Kantůrková, já nad tímhle tím vaším furt dokola omílaným opusem řeknu jediné, dostala jste jenom zlomek toho, co jste si zasloužila a věčná památka obětem (skutečným) režimu, který jste v mládí tak příkladně budovala. (01.03.2017)