Režie:
Hynek BočanKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Ivana Chýlková, Aňa Geislerová, Jiřina Bohdalová, Jana Boušková, Helena Růžičková, Zdena Hadrbolcová, Vilma Cibulková, Ljuba Krbová, Simona Stašová (více)VOD (1)
Epizody(4)
-
Dům smutku (E01)
-
Andy (E02)
-
Helga (E03)
-
Přítelkyně z domu smutku (E04)
Obsahy(1)
Čtyřdílný televizní film Přítelkyně z domu smutku vznikl podle stejnojmenné literární předlohy Evy Kantůrkové. Román, napsaný na počátku osmdesátých let, byl inspirovaný autorčinými zážitky po zatčení z politických důvodů z roční vyšetřovací vazby v ruzyňské věznici. Bylo to místo, kde měl být člověk pomocí promyšleného systému zbaven své důstojnosti, ale byla to také příležitost zažít příběhy přátelství a solidarity, které nakonec učinily vězeňský život snesitelnějším. Ve své knize, kterou sama nazvala románem - pravdou, dosáhla autorka mimořádné působivosti. A tu neztratila ani jeho čtyřdílná adaptace, na níž se podíleli vedle Evy Kantůrkové jako spoluscenárista i Václav Šašek, režisér Hynek Bočan a řada skvělých českých herců. Film získal v roce 1994 na MTF v Cannes Velkou stříbrnou cenu v kategorii seriálů a Velkou zlatou cenu za herecký výkon Ivany Chýlkové. (Česká televize)
(více)Recenze (139)
Ivana Chýlková, Aňa Geislerová, Jiřina Bohdalová, Jana Boušková, Helena Růžičková, Zdena Hadrbolcová, Vilma Cibulková, Ljuba Krbová, Simona Stašová, Michal Dlouhý, Pavel Nový, Oldřich Navrátil, František Řehák, Veronika Žilková, Emma Černá, Jaroslava Obermaierová, Ilona Svobodová, Marek Vašut, Yvetta Blanarovičová, Pavlína Mourková, Klára Jirsáková, Hana Brejchová, Jan Hartl, Jaroslav Šmíd, Bohuslav Čáp, Blažena Holišová, Václav Vydra nejml., Otakar Brousek ml., Bronislav Kotiš, Luděk Nešleha, Karel Bělohradský, David Suchařípa, Mirko Musil, Miroslav Saic, Jiří Havel, Petr Pelzer, Martina Menšíková, Pavel Trávníček, Vladimír Kratina, Ernesto Čekan, Ladislav Goral, Miroslav Nohýnek, Veronika Jeníková, Alena Kreuzmannová, Oldřich Vlach, Jindřich Hinke, Vladimír Drha... Bez těchto lidí by seriál ani zdaleka nemohl být tím,čím je a bude! Potěšila mě i účast mojí oblíbené Michaely Kuklové... 100% ()
Takový zdařilý český seriál se hned tak nevidí. Ivana Chýlková zvládá svou Martu s přehledem, občas z ní až mrazí. Depresivní a strohé vykreslení věznice přispívá k tíživé atmosféře. Pohledům Michala Dlouhého alias vyšetřovatele jsem nedokázala čelit ani přes obrazovku, přítelkyně z domu smutk byly různorodé a většinou i přesvědčivé. ()
Ztrhující čtyřdílný televizní film byl krátkým nahlédnutím do prostředí ženské věznice v dobách bývalého režimu, kde člověk ztrácel svou důstojnost, čest, rodinu, přátele. Nádherná hudba Jiřího Svobody jen podtrhuje toho významné, porevoluční dílo a spolu se Zdivočelou zemí a s Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka je to nelepší, co bylo po roce 1989 natočeno. ()
Pro mě jeden z nejlepších televizních projektů na našich obrazovkách. Jasný důkaz toho, že nejlepší scénárista je život, a když mu ještě pomůže zkušená spisovatelka v roli scénáristky do "éteru", pak vznikne seriál, na který se nezpomíná a a můžete ho vidět 10x a stále bude disponovat nepopsatelnou atmosférou. ()
Každé každičké z holek a žen, které tady hráyi, vyjadřuji upřímný obdiv. Herectví Jiřiny Bohdalové je neskutečné a excelentní... to člověk hltá každé gesto i každý pohyb těla i ve tváři. Kdo viděl ví o čem mluvím. Každá přítelkyně z domu smutku je totální originál a jiný herecký počin. Každá se ho zhostila s takovou věrohodností, že z toho mrazí....:-) ()
Galerie (10)
Zajímavosti (6)
- Ivana Chýlková byla za tuto roli oceněna Velkou zlatou cenou na televizním festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Že byla Helena Růžičková (Helga) v mnoha ohledech zvláštní a stále hledala něco „mezi nebem a zemí“ bylo všeobecně známé. Během natáčení dokonce vyvolala ducha, který vyřadil z provozu na dvě hodiny veškerou techniku. To ale nebylo jediné, čím na sebe štáb upozornila. V cele se jí totiž zalíbila postel, již si nakonec zakoupila a umístila na chalupu jako lenošku. (rakovnik)
- Jiřina Bohdalová (Helenka) vzpomínala, jak při natáčení využila i vzpomínek na svého otce, který byl v roce 1955 odsouzen k patnácti letům vězení (a nakonec jich za mřížemi strávil šest): "Celé se mi to vybavilo: jak ho zatkli a ve stejnou hodinu jinde zatkli i mě, takže on nevěděl o mě a já to nevěděla o něm. Vzpomněla jsem si na těch osmačtyřicet hodin, kdy už jsem byla v mundúru a bála se, že odtamtud nikdy nevyjdu. Je zvláštní, jak člověk, když mu vezmou civilní oblečení, jako by ztratil svou osobnost, svou důstojnost, a připadá si bezmocný, vydaný na milost a nemilost. Tenhle zážitek se mi úplně přesně vybavil a pro ten seriál jsem ho kompletně vykradla. To je ukázkový případ toho, jak my herci bezostyšně používáme život, svoje prožitky, i ty nejtěžší, nejvíce nepříjemné, intimní, o kterých bychom normálně nikdy nevyprávěli. Pak dostanete roli, přečtete si text, najednou ve vás cvakne a je to tam, předvádíte to všem, kteří se přijdou podívat. Dokonce vás těší úspěch, který s tím máte. To herectví je silnější než nejsilnější stud. (...) Určitě na tohle období nezpomínám ráda, chci na to zapomenout, protože v sobě nechci hýčkat křivdu. Ale když se to hodí, použiji to. Neuvědoměle, bezděčně, dokonce zakouším jistou radost, protože cítím, že to hraju dobře, že je to přesný. Pro herce je emocionální paměť jedna z nejdůležitějších, především z ní on žije. Ten, komu život plyne jako cesta posypaná kvítím, nemá z čeho brát." (NIRO)
Reklama