Ďábelské ženy

Staré černobílé filmy mám rád, ale nějak nechápu, proč je zrovna Les Diaboliques tak adorovaná záležitost. Jasně, má celkem atmosféru a herecky je zmáknutá perfektně, ale hrozně se vleče, příběh je velmi řídký, o pointě ani nemluvě. V zásadě je to jen takový zajímavý kriminální film, který s horrorem nemá společného vůbec nic. Snad nejzajímavější je absence hudby, která by snímku snad měla dodávat autentičnosti, ale pro šroubovaný příběh to bohužel moc nefunguje. Pro mě osobně značné zklamání. (23.07.2009)

Musím povedať, že základným kritériom kvality filmu je podľa mňa to, nakoľko vás dokáže pohltiť. Môže tam byť 20 metafor, podobenstvá, môžete ich chápať a mať z toho radosť, ale keď vás trochu nudí a sledujete čas, nie je to úplne ono. Les Diaboliques sú, čo sa týka "suspense" efektu a ignorácie času, absolútne dokonalé. S francúzskou dobovou kinematografiou máme spojenú hlavne nie vždy pochopiteľnú a zábavnú novú vlnu, alebo nie vždy pre nás fungujúci Tatiho humor, takže takýto klasický film noir musí byť pre diváka neuveriteľne potešujúci. Dokonalá atmosféra, dokonalý scenár, dokonalé narábanie s tieňmi (čo sa prejaví najmä v dokonalom finále) a napätím, výborné herecké výkony a šokujúci záver, na ktorý som neprišiel, aj keď som vedel, že príde. Čakal som ho iný, ktorý by tiež fungoval, ale aj tak by som filmu dal čistú stovku. Tento bol jeden z troch najlepších, aké som kedy videl. A mám v mojej topke ďalšieho zástupcu, za čo som týmto "diabliciam" náramne vďačný. (21.12.2012)

Sice opět budu pro jednou v opozici, ale já si nemyslím, že by to Hitchcock, kdyby tedy stihl zakoupit práva k předloze včas, natočil lépe. Nikoli nutně hůře, ale určitě v té pro něj tolik typické stylizaci. A tohle je tak krásně civilní a uvěřitelné, že by byla vlastně ohromná škoda to promrhat ve zbytečně stylizované formě. I kdyby to však natočil lépe, tak lepší obsazení by těžko našel. PS: I já dodržím zdější pietu a o remaku taktně pomlčím. (18.01.2009)

Po Mzdě strachu, který na mě působil jako docela průser, se Ďábelské ženy jeví jako dokonalost sama. Černobílá barva působí přesně tak ponuře a nejistě, jak Clouzot chtěl. Charaktery jsou také vystiženy výborně - slizký ředitel, kterého budete nenávidět, jeho milenka, kterou budete opovrhovat a manželka, kterou litujete. Držel jsem jí palce až do konce, u kterého jsem seděl jak pěna a čekal jak to dopadne. (02.11.2011)

Ďábelské ženy jsou filmem, za který by se nemusel stydět ani Hitchcock, ani Nolan. Zápletka působí svěže i dnes a Clouzotova režie je suverénní. Filmu podráží nohy jen nepříliš životné dialogy a roztahané tempo první půlky filmu. Vynahrazuje to ale znepokojivý závěr. Mimochodem, překvapilo by mě, kdyby zmateně působící (ale geniální) detektiv nestál předlohou pro Columba... (01.07.2019)