Ďábelské ženy

Noirovka, jak má být. Možná si pamatujete počin z roku 1996 Ďábelská lest s Isabelle Adjani a Sharon Stone. Ač je to téměř nemožné, novější verze se mi líbila víc, ale to jen protože, jsem ji viděla první. Ale Ďábelské ženy tady byly dříve a taky dříve vraždily, mno, i když nakonec to bylo trochu složitější. Důležité je, že jsem si zápletku vůbec nepamatovala, takže jsem si všechno prožila pěkně znovu, a většinu filmu si tak dřela jamku mezi bradou a rty, což je u mě známka napětí. Hereckým výkonům nemám co vytknout, zápletce taky ne, jen ten konec je tak trochu levný, bez toho náznaku, že zase může být něco jinak, by to bylo lepší. (13.11.2011)

Veľmi schopný mysteriózny originál, ale predsa sa mi občas stane, že sa mi remake dostane pod kožu viac, čiže aj v tomto prípade ma americká verzia Diabolská pasca s diabolskou Sharon Stone podstatne viac nadchla. Originál musel byť v dobe svojho uvedenia úžasným trhákom a je tam len veľmi málo chvíľok, ktoré by ma vyslovene nudili. Simone Signoret očarí, ale v úlohe intrigánskej vražditeľky som si navždy zafixovala Sharon a mám pocit, že by ju v tejto úlohe nikto nemohol nahradiť lepšie. Hoci sa Diabolské ženy pýšia hororovým žánrom, skutočný hororový smer s pochmúrnejším dejom má na svojom konte remake s celkom prekombinovaným koncom. Takže subjektívne 4* za moju čistú úctu k originálom. (20.04.2010)

Název možná odpovídá mínění některých individuí, což ovšem nijak nemění jeho zavádějící charakter – s ďáblem v tomto filmu koketují všichni. Mimo jiné tím dává najevo, že nevzniknul ve Spojených státech, kde by studioví mogulové těžko odkývli scénář tak nevybíravě reflektující mravní prohnilost navenek spořádaných občanů. Rouhačství obsažené v tom, jak se jedna z hrdinek, bývalá jeptiška, obrací k Bohu zády, muselo v padesátých letech přimět k pokřižování nejednoho tvrzeného křesťana. Dnes, přes pět dekád od své premiéry, již nejsou Les Diaboliques tak šokující a splňují spíše kritéria psychologického thrilleru než hororu, některé scény mají ale stále sílu měnit skupenství krve. Přinejmenším těch pár závěrečných minut. Henri-Georges Clouzot si od postav drží odstup, v detailech je zabírá pouze chce-li okamžik učinit napínavějším (telefon, nebožtík). Se stejnou věcností přistupuje k ústřednímu zločinu. V samozřejmosti jeho provedení je cosi, ano, ďábelského. Nejvíc diskutovanou asi navždy zůstane první zvrat (ten druhý, „Viděl jsem ji“, mne znepokojil ještě více). Neřekl bych, že zcela právem. Sice nás nutí zpětně přehodnocovat vztah k viděnému, zda-li jsme vážně viděli, co si myslíme (k čemuž nutí více scén), ale v některých ohledech je v přímém rozporu s tím, jak se zainteresované postavy chovaly doposud. 85% (18.08.2009)

Teda, takú manželku ani milenku by som nechcel, ale zase na druhú stranu si za všetko mohol hlavný hrdina sám. Škoda, že som kedysi videl remake tohto filmu (Diabolská pasca, 1996), pointa a rozuzlenie príbehu mi preto boli už od začiatku známe. A práve to je na filme to najlepšie, nečakané rozuzlenie nad ktorým si divák povie - wau, super premyslený plán. Našťastie ma film prekvapil aj sympatickým výkonom oboch herečiek a príjemnou temnou noir atmosférou, ktorá ďaleko prevyšuje remakovú záležitosť. 75/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (14.10.2015)

Značnou část filmu jsem si Ďábelské ženy užíval jako skvělou černou komedii o jedné rafinované vraždě způsobivší překvapivá vyústění. Každopádně jsem se nad velice pečlivým počínáním vražedkyni v podání Simone Signoret (vedle kolegyně ředitelky, jejíž představitelka Véra Cluzot byla o 8 let starší, ale vypadala teprve spíše jako čerstvě dospělá holka) dobře bavil, legendární herečka mne opět překvapila v jiné poloze, než na jakou jsem byl z jejich pozdějších, obvykle čistě dramatických filmů zvyklý. Málem jsem už pojal stanovisko, že ta hororová škatulka je buď mírnou ironií nebo poplatná době, když postupně na mne (zejména k závěru) dolehla atmosféra obrovského napětí a strachu, na jaké by si mohl lahodit klidně i samotný Hitchcock. Úžasně překvapivě rozuzlení se mi ukázalo nejen jako dobře promyšlená pointa, ale i další výzva, abych se brzy na film (tentokrát s vědomím oné pointy) podíval znovu a užil si tentokrát tu propracovanost scénáře s promyšlenými detaily i v zdánlivě zdlouhavém rozjezdu. Ostatně, přidá-li se ještě k obou herečkám i Charles Vanel, jehož komisařy napříč různými žánry (dále např. akční film Zdraví vás gorila, 1958) mne začínají bavit, a také Michel Serrault se svou osobitou komikou, věřím, že to nebude nuda ani v případě opakovaného zhlédnutí. Takhle se dělá kumšt opravdu zábavného hororu! Ať žijou Ďábelské ženy! ;o) 90% (# Season Challenge Tour 2020: 6. téma – herečka Simone Signoret) (08.02.2020)