Lupiči paní domácí

Výtečná komedie z dílny mistrů. Taková malá, roztomilá statueta, která pobaví, potěší, pohladí na duši. Nemá cenu jí stavět vedle velkých soch Duda Lebowského či Farga. Coeni si prostě zaexhibovali s lehčím žánrem a vytvořili prostou komedii plnou výtečných karikatur. A že karikatury nemají žádný vnitřek? Inu, jejich kouzlo je na povrchu. V dokonale střiženém vousu profesora Dorra, v bodré tváři paní Munson, v ledově klidné masce generála... Taková je skutečná poetika tohoto filmu. Černá jako ranní káva, rozjařená jako gospelový chór, lingvisticky dokonale vyladěná, plná výborných karikatur. Hloubku nemá cenu hledat, jde o svižný gag, vtipnou situaci a jako vždy ironickou režii Joela a Ethana... Co víc než čirá zábava s puncem nezávislé kinematografie a gloriolou hollywoodské hvězdy? Co víc než báječní herci v čele s labužnicky si užívající Hanksem a přirozenou Irmou P. Hall? Já se bavil božsky a klidně jsem zapomněl, že Coeni mají i lepší filmy. (16.07.2004)

Coeny mám rád, patří k mým nejoblíbenějším režisérům, jenže tohle jim nějak nesedlo a výsledkem byl z mého pohledu nejslabší snímek jejich filmografie. Zřetelně slabší, než původní verze. Jejich postavy jsou tentokrát jen povrchními figurkami a nezachrání to ani Tom Hanks v hlavní roli. Největší slabinou je obecně scénář, kvalita dialogů je neuspokojivá a komedii zkrátka chybí humor. Celkový dojem 45 %. (16.06.2006)

Vůbec to není špatná komedie. Parta zlodějů je jeden neuvěřitelný týpek vedle druhého, v čele s Tomem Hanksem, doktorem filozofie, který jim všem šéfuje s neuvěřitelně vybraným slovníkem. Jako celek působí Lupiči jako chytrá a zábavná komedie, s dost nečekaným závěrem. Jen ty černošské spirituály mi tam už trošku vadily, nějak nevím, proč musí být v každé komedii, kde jsou černoši. (15.09.2005)

Zápletka chabého scénáře (je mi jedno, že se jedná o remake), utopená ve špatném režijním zpracování, ještě není jasnou ukázkou vyměknutí bratří Coenů, je to spíše exemplární příklad jejich sebejistého „šlápnutí vedle“. Všechno, co se zde událo by šlo odvyprávět za pár minut, ale naštěstí tito dva pánové vyprávějí trochu jinak, takže sled černohumorných situací, mísících se s přemírou absurdit jako vystřižených z Murphyho zákonů, by na sebe teoreticky neměl nechat dlouho čekat. Jenomže jediný opravdový vtípek, který by se dal označit za typicky „coenovský“, jako by byl do filmu naroubován jenom tak mimochodem a s dějem nemá nic společného, mám tím na mysli natáčení reklamy na psí žrádlo. V ději, který až příliš připomene Dannyho parťáky, se navíc objeví postavy, které jaksi postrádají jakýkoliv náboj a ani od nich se nedočkáme pořádného vtipu, čímž se film stává nesledovatelným, rozvleklým a v neposlední řadě neuvěřitelně nudným. Když pak všechno skončí (přesně tak jak jsem čekal) nějak jsem se neubránil vnitřnímu rozčarování a nenápadně se vkradla otázka: „Že by ti Coen brothers doopravdy vyměkli?“ (20.08.2005)

Když dva dělají totéž, není to totéž. Zatímco studio Ealing natočilo v roce 1955 výbornou britskou komedii s velkým šarmem, bratři Coenovi vykradli téma a spáchali podprůměrnou šaškárnu. Šve mě to o to víc, že mám tvorbu Coenů velice ráda a většinou nezklamou. Tady mě asi nejvíc namíchlo, že se pod to podepsali a neuvedli původní scénář, byť je nad slunce jasné, že ho prachsprostě opsali. Přivřela bych oko, kdyby se to aspoň trochu povedlo, ale takhle ...? (15.10.2020)